Prý si někteří starostové stěžují, že nemají přehled o potvrzených nakažených na územích svých obcí. A protože prý by tato informace mohla vést k veřejnému lynči nakažených, takže tůdle nůdle, milí starostové, nic se vám říkat nebude! Tak si poslechněte příběh ze života jedné radnice.
To se tak snažíte zajistit obyvatelům roušky, rozdáváte ty, které vám lidé donesou a místní firmy našijí, protože dodávky shora se počítají ne na stovky, ne na desítky, ale na jednotky; zajišťujete dezinfekci, vytváříte oddělené týmy pracovníků, aby v případě nákazy jednotlivce nezkolabovalo všechno, vyzýváte seniory, aby zůstávali doma, že jim zajistíte donášku obědů i nákupu formou vaší terénní pečovatelské služby – a modlíte se, abyste mezi ně nákazu nezanesli. Pak najednou z lokálních médií a sociálních sítí zjistíte, že byl potvrzen případ nákazy u jedné vaší spoluobčanky, snažíte se tuto „fámu“ ověřit, už jen proto, že její nejbližší rodinní příslušníci mohli přijít do kontaktu s pečovatelkami, které navštěvují i další seniory, ale nikdo se s vámi nechce bavit a nechce od vás ani pomoc při identifikaci všech osob, které s nakaženou mohli přijít do kontaktu. Tak jen sedíte a počítáte dny, kdy se nemoc projeví u dalších – a zase se modlíte, teď už se skřípáním zubů.
Aby bylo jasno, ta nakažená za nemoc nemůže a nikdo ji nechce ani nebude veřejně pranýřovat, ale proč nemohou odpovědné orgány aspoň informovat starostu obce coby šéfa místního krizového štábu, že tady takový případ je a že je třeba nyní rychle identifikovat všechny, kteří mohli přijít s nemocnou do kontaktu a upozornit je na to?! Proč se to musí starosta dozvídat z facebooku a šeptandou po obci? Jak pak má starosta eliminovat hrozbu přenosu nákazy třeba na pečovatelky? To se pak můžete přetrhnout, dělat jakákoli opatření, ale všechno na nic. Jak se to říkalo na vojně? Bez spojení není velení!