naposledy, když jsme se tu sešli, tak jsem svoje vystoupení shrnul do několika málo vět, konkrétně patnácti. Chtěl jsem tím dát najevo, že chápu, že je potřeba jednat rychle a že ani já, ani Občanská demokratická strana a nakonec ani nikdo z opozice nechtěl zdržovat ani o jednu minutu navíc.
Dnes je samozřejmě také stále potřeba jednat rychle, ale je potřeba jednat i rozumně. Po měsíci je konečně čas, aby se ta překotnost začala vyvažovat jasným plánem, jak dál. Lidé v České republice jsou odpovědní občané, snášejí těžké časy skutečně obdivuhodně, ale je potřeba a je načase jim dát jasný plán, jak půjdeme dál. Překotnost a improvizace, která možná byla v těch prvních dnech a týdnech pochopitelná, ta už musí skončit. Máme za sebou prakticky celý měsíc, kdy se náš život soustředil na jednu nejdůležitější věc - jak zpomalit šíření pandemie, jak ji zpomalit za každou cenu. A byl to správný cíl. Proto, když vláda přicházela s restrikcemi, my jsme vládu podporovali. Proto, když vláda uzavřela celou naši zemi, my jsme vládu podporovali. Proto jsme vyzývali lidi k disciplinovanosti, odpovědnosti, toleranci a vzájemné pomoci. I proto se lidé spojili. A i proto vláda měla pro své kroky podporu těch i od těch, kteří ji za normálních okolností nevěří, a proto jsme to nějak společně v té první fázi také zvládli.
A když jsme viděli, že vláda nestíhá připravit ekonomický záchranný plán, tak jsme podali pomocnou ruku a tři čtvrtiny, minimálně tři čtvrtiny z návrhů, které jsme schvalovali naposledy a které jsou tady dnes na stole před námi připraveny, tak nejprve do veřejného prostoru položila na stůl opozice. A dokonce jsme spolkli i některé nepříjemné věci, například to, že tyto naše původní návrhy vláda předkládala zbytečně pomalu, nepochopitelně osekané a vždy jsme vládě naprostou většinu věcí podpořili. A dokonce jsme u toho poslouchali, že máme být zticha.
Ale období této tolerance končí. A musí skončit. Končí období, kdy vlád dostala od nás svého druhu bianko šek. Dosud jsme to zvládali a přiznejme si, že jsme to zvládali díky obětavým lidem v první linii, díky odpovědnosti a obětavosti občanů, díky svépomoci lidí, kteří zajistili roušky a další ochranné prostředky. Vláda ale už teď nevystačí s PR o rouškách, které si lidi sami ušili. A ani pan premiér se nemůže tvářit, jako by šití roušek sám vymyslel. Abychom znovu nastartovali Českou republiku, abychom si poradili s následky této krize, tak toto už stačit nebude. A není možné dál pokračovat tak, že jeden den se mluví o pokračování přísných restrikcí, o zavírání hranic na roky, třeba dva, a za pár dní slyšíme, že je potřeba kdeco uvolňovat a naši zemi promořit. Není možné, aby se o tomto členové krizového štábu a vlády dohadovali veřejně a aby se takové závažné strategie a úvahy o tak závažných věcech lidé a parlament dovídali z médií.
Není možné, aby se lidé z médií dozvídali, co kdy znovu otevřeme vždy podle toho, kdy a jak si chce předseda vlády udělat titulek v médiích. Není možné, aby předseda vlády lidem oznámil - jdeme otevírat - a šéf krizového štábu kontroval - ani za nic. Není možné, aby hlavní expert krizového štábu a vlády oznámil - jdeme promořovat - a předseda vlády mu vzkázal - ani za nic. Nelze navrhovat takovou pomoc živnostníkům, za kterou se musí vláda do 24 hodin omlouvat. Není možné, aby se vláda pokoušela protlačit v nouzovém režimu zákony, které s koronavirovou krizí vlastně vůbec nesouvisí. A nelze nemít plány a nelze také ignorovat debatu s opozicí.
Na tomto místě musím vládě připomenout, že kdyby poslouchala opozici a kdyby se netvářila povýšeně, tak jsme tady v této Sněmovně na konci ledna měli řádnou debatu o nástupu pandemie a mohli jsme být na začátek krize lépe připraveni a mohli jsme být lépe vybaveni a nemuselo se tolik improvizovat. A i proto dnes od vlády žádáme plán. A nežádáme plán jenom jeden.
První plán, který máme právo žádat od vlády, to je plán na obnovování svobod, na znovunastartování naší země. Velmi podporuji, abychom postupně naši republiku vraceli k normálnímu životu, abychom zapínali to, co bylo vypnuto, ale zatím jenom poslouchám jakási náhodná prohlášení, např. jak budou žáci ve školce nebo na prvním stupni školy sedět metr od sebe a ne dva, jak to bylo ještě nedávno, ta potřebná vzdálenost? A jak toho dosáhneme? Toto není plán. To jsou improvizace. Improvizace, které jakoby byly vytrženy z praktického života a ze zkušenosti, které se školami a s dětmi máme.
Já mluvím o přesném plánu, jehož součástí musí být to, jak ochráníme ohrožené skupiny, jak a koho a za jakých okolností budeme postupně vracet do normálního života a taky podle jakých kritérií, protože kritérium, že třeba premiér jde do televize a chce něčím zaujmout, to není žádné kritérium, to není žádný plán, to není něco, co nám bude stačit. Velmi podporuji, abychom plánovali znovunastartování naší země, ale chci u toho slyšet kritéria, například i plán testování. To je podle odborníků základní podmínka a slyšíme odborníky, že říkají, že to testování je nedostatečné a že ten plán zatím chybí. Takže tato podmínka není splněna, protože ty údaje, se kterými jsme denně seznamováni, jsou do jisté míry zkreslené, ono je tam korektně řečeno, to nejsou počty testovaných, to jsou počty testů a to je něco, to je něco úplně jiného.
Lidé, kteří poskytují různé druhy služeb, provozu živností, mají právo vědět, co vláda plánuje. Mají právo vědět, jak dlouho nebudou moci vykonávat svoji činnost. Mají právo vědět, s čím musejí počítat. A vláda odpovědná Parlamentu má s takovým plánem přijít sem a přinejmenším nás má informovat. Není to žádný požadavek, který by nebyl realizovatelný. Vlády v jiných zemích s takovými plány přišly, takové plány jsou tam veřejně známy a podle takových plánů mohou potom společnosti, veřejnost - všichni postupovat.
A druhý plán, který by měla vláda chystat, a, dámy a pánové, tady jsem realista a vím, že takový plán nemohla vláda předložit dnes, ani to po ní nechci, ale vyzývám vládu, aby třeba do dvou, tří měsíců předložila plán, který bych nazval Nové malé programové prohlášení vlády - aktualizované priority. Protože je jasné, že jejich dosavadní politika, politika, kterou vláda dělala do vypuknutí krize, je nyní absolutně nepoužitelná a není možné, aby vláda existovala v nějakém nikomu a ničemu nezodpovědném módu další rok a půl. To je naprosto vyloučeno. Takže očekávám v nějaké dohledné době, samozřejmě v řádu měsíců, i to, že vláda přijde s nějakým novým malým programovým prohlášením. Ale to, co bych očekával už dnes, a co jsme zatím neslyšeli ve vystoupení pana premiéra, je plán pro další týdny a měsíce.
Ke konkrétním vládním návrhům, kterými se dnes budeme zabývat na této a další schůzi, hlavně na té další schůzi, se podrobně vyjádří moji kolegové. A já chci velmi požádat vládu, aby vzala v úvahu námi podanou ruku nejen Občanské demokratické strany, ale většiny dalších opozičních stran a vzala v úvahu i to, že více návrhů tady má podporu celé opozice. Ale vyzývám také vládu, aby co nejdříve přišla do Sněmovny s projektem obnovování svobod a nastartování naší země. Lidé si zaslouží vidět perspektivu. Lidé potřebují vidět celkový obraz a my jako opozice se chceme na té definitivní podobě podílet a chceme se na ní podílet i proto, abychom se za ni mohli postavit, abychom mohli obnovovat normální život v naší zemi s porozuměním a podporou občanů. Prodloužení nouzového stavu bez vysvětlení, k čemu je konkrétně potřeba, bez objasnění, k čemu ho vláda potřebuje, jaké kroky se chystá udělat, takovéto prodloužení - ještě navíc na měsíc - je mimořádně problematické. A pokud vůbec máme za těchto podmínek souhlasit s prodloužením nouzového stavu, aniž opravdu víme, k čemu ho vláda potřebuje, tak to můžeme udělat jen na nezbytně krátkou nebo nezbytně dlouhou dobu, což jsou dva týdny. Ale chci tady říct, že v tomto módu, v této podobě bez plánu je to naposledy. Vláda musí ukončit chaotické období veřejně sdělovaných, vzápětí popíraných nebo korigovaných nápadů a představit jasné kroky, co bude dál. Zatím jsme žádný jasný plán neslyšeli, neslyšeli jsme ho ani dnes a tímto způsobem se nedá postupovat dál.
Dámy a pánové, máme za sebou sice náročnou, ale pořád ještě snazší část cesty. Měli jsme kus štěstí, lidé v první linii, lidé v dalších službách pracovali a stále pracují s obrovským nasazením. A většina občanů je odpovědná, disciplinovaná. A to na tu první fázi, na tu první část cesty, na to vypnutí naší země - na tuto část to stačilo. Ale na druhou část cesty, na bezpečné, inteligentní a organizované nastartování to stačit nebude. Vláda musí předstoupit před nás a před občany s plánem, scénářem, itinerářem - nazvěte to, jak chcete - ale něco takového musí být na stole. A my jsme připraveni. Jsme připraveni jako doposud na konstruktivní debatu a pokud zde bude jasný a dobrý plán, jsme připraveni také na podporu této náročné operace v dalších týdnech a s velkou pravděpodobností i měsících. Takový plán ale chybí, neslyšeli jsme ho ani dnes a vláda ho dluží a dluží ho nejenom nám, ale dluží ho především veřejnosti.
Děkuji za pozornost.
