Jsem ráda, že jste tady, protože jinak bychom nemohli jednat. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já chci trochu vysvětlit, proč za Piráty v těch pozměňovacích návrzích, které předkládáme, tak zdůrazňujeme, že je důležité, aby nikdo nepadnul kvůli koronaviru na úplné dno. Proč to považujeme v České republice v roce 2020 tak důležité zdůrazňovat? Jsou totiž dlouhodobé výzkumy o tom, že téměř čtvrtina českých domácností nemá úspory, nemá rezervu pro náhlý výdaj 10 tisíc korun.
Máme rozsáhlý nedávný výzkum nazvaný "rozděleni svobodou" a ten výzkum popisuje takzvanou ohroženou a strádající třídu. Já to připomínám proto, že to jsou lidé, kteří často nemají dostatečnou síť známých, dostatečně širokou rodinu, nemají ten sociální kapitál kromě kapitálu ekonomického, aby si mohli pomoci sami. A jsou jich mezi námi statisíce. Spousta těchto lidí se mi v posledních dnech ozývá s otázkou: Co mohu dělat? A té otázce většinou předchází pokus získat nějakou základní pomoc na jídlo pro děti a na překlenutí nájmu do dalšího měsíce na úřadu práce. A typické je, že hned do telefonu na úřadu práce řeknou: O akutní dávku mimořádné, okamžité pomoci si ani nežádejte, stejně vám ji nepřiznáme. A když si lidé požádají, tak je zamítnuta.
Mám tyto zprávy z veliké skupiny matek samoživitelek, kde je přes devět tisíc žen, a žádná neřekla na výzvu, že by tu dávku akutně v okamžiku potřeby dostala. Mnoho jich reportovalo zamítnutí. A spousta těchto žen si přivydělávala na dohody. Spousta lidí, kteří pracovali pro Českou poštu, pracovali na dohodu o pracovní činnosti. Učitelé na částečný úvazek, asistenti pedagoga, ti všichni typicky mají dohody o pracovní činnosti. Proto považujeme za velmi důležité, abychom v menší míře poskytli kompenzaci, příspěvek i dohodářům. To je klíčový návrh, který tady dnes je. Je to návrh pro zhruba 150 tisíc lidí, kteří si platili pojištění, kteří odváděli sociální pojištění úplně stejně jako jiní zaměstnanci. Čili ano, ministerstvo práce se snaží zajistit tu funkční mimořádnou dávku, ale zatím v praxi to tak vůbec není. V praxi na ni málokdo dosáhne.
Stejně tak často tito lidé pracující na dohodu mají malé děti a nemají ošetřovné. V okamžiku, kdy jsou to ještě samoživitelé či samoživitelky, tak jsou ve zcela bezvýchodné situaci. Jsou zavřené školy a školky, mají své děti doma, nemohou ani shánět brigádu. Natož aby dali děti na hlídání ke starším rodičům, kteří jsou riziková skupina. Právě proto se snažím vysvětlit, že odmítnout podporu lidem, kteří pracují na dohodu, a odmítnout ošetřovné dohodářům, přinejmenším těm, kteří odváděli sociální pojištění a případně ještě zpřísníme (?) nemocenské pojištění, opravdu nedává smysl.
A poslední věc. Nerozumím, jak je myšlený pozměňovací návrh pana poslance Onderky. Právě proto, že se věnuji tomu, kdo všechno potřebuje ty přivýdělky a je na nich bytostně závislý, je to i řada ze 170 tisíc invalidních důchodců prvního stupně, kteří mají v průměru šest a půl tisíce korun invalidní důchod. Ano, já vím, že tam jsou. Ale tam je pozměňovací návrh pana poslance Onderky, že ten, kdo má výdělek právě třeba i na dohodu nebo na jiný zaměstnanecký poměr, tak pokud zároveň je samostatně výdělečně činný, tak by bonus nedostal. Prosím o vysvětlení, protože nechápu, k čemu by tento pozměňovací návrh měl být dobrý. Ještě jednou apeluji, je tady příliš mnoho děr v tom systému a lidé budou padat na dno.
