Byť nejsem matematik jako můj předřečník, tak jsem jenom člověk, který 30 let vede malou obec, s nějakým dnes možná i zajímavým rozpočtem.
Když na nás tehdy padla, on to tady řekl předřečník, ta povinnost být rozpočtově zodpovědní, obce a kraje, tak nám to nadělalo obrovskou paseku v našich rozpočtech a přemýšlení, jaké kličky udělat pro to, abychom byli rozpočtově zodpovědní, a na druhou stranu byli schopni čerpat např. dotace.
Ten model v podstatě není tak složitý, od té doby se de facto nic nezměnilo, protože rozpočet malé obce, ale určitě i větších obcí je takové věštění ze skleněné koule. Jenom to věštění se nám trošku znesnadnilo právě těmi nesmyslnými pravidly, která nám tehdy byla dány do jakéhosi negativního vínku.
Mě trochu udivuje, že tato vláda přichází se změnou pravidel právě u sebe, ona měla 6 let na to, když jsme relativně byli v dobré ekonomické kondici, mohli jsme si připravovat peníze na budoucí čas, opozice to dlouhodobě kritizovala, bohužel vláda nenaslouchala. Asi naslouchala lépe vláda např. v sousedním Německu. Tam asi nemusí takováto opatření přijímat. Ale co mě tedy doopravdy vyprovokovalo k tomu, abych vystoupil?
Mě zamrazila slova paní Zamrazilové, paní předsedkyně, doslova zamrazila. Mně vůbec nedošlo, že příští rok bude rokem volebním. Ta druhá věc, to, co zmínila, bylo například, že lze udělat nějaké opatření, dát důchodcům 13. plat. A protože tato vláda se takhle chovala a takhle peníze rozhazovala, dárečky, aby byla dobrá a dobře vnímaná velkou částí obyvatelstva, které nemusí být až tak gramotně zdatné, tak mám obrovskou obavu, že to, co řekla paní předsedkyně, může být tím pravým smyslem. Včera jsem tady říkal, nestrašme se koronavirem, ten přijde, ten odejde, ono jich ještě přijde a odejde... Pojďme začít normálně žít, normálně pracovat, samozřejmě s tím vším, co nový COVID-19 přinesl, to znamená, ochranu těch, kteří jsou nejvíc napadnutelní. To znamená starší část populace. Tam, kde ta populace je koncentrovaná např. v domovech důchodců, v pečovatelských domech apod. To všechno dělejme. Určitě se starejme o naše zdravotníky, ty, co jsou doopravdy v té první linii. Víte, ono v té první linii, když se podíváte na orgány veřejné správy, tak jsou právě obce a města. Protože ty byly nechané naprosto napospas, mimo to, že dostáváme přes hasičský záchranný sbor tzv. KOPIS, různé informace a nařízení a podobně, tak většinou si ty obce a kraje musely pomoct samy. Oni si vlastně i v rámci státu museli pomoct občané sami. Protože měnící se různá nařízení, zbrklá, nesmyslná, vzpomeňte si jenom na otevírací dobu pro důchodce, jak se to třikrát měnilo. Já se obávám, že takhle zbrkle nám jsou předkládány zákony, což jsme i včera tady konstatovali, a tohle je další ukázka. Ale tady už nejde o nějakých možná 100 milionů, 100 miliard, pardon, tady jde úplně o jiné peníze. A tady jde o to dát někomu, bylo to taky řečeno, bianco šek na to, aby tuto zemi uvedl do budoucího obrovského propadu, do obrovských problémů.
Proto já pro tento zákon hlasovat nemůžu, ten bianco šek vydat taky nemůžu. A pokud nakonec případně se podaří tady zamítnout návrh novely tohoto zákona, v Poslanecké sněmovně se najde 101 hlasů, tak to bude na zodpovědnosti těch lidí, kteří pro to zvednou v této situaci, v této krizové situaci, při nouzovém stavu, ruku, bude to i velký problém do budoucna pro ty, kteří s tímto návrhem zákona přišli.
Teď pod tím tlakem toho strachu jsou ochotni zvednout lidé pro cokoli ruku. Ale my bychom měli myslet do budoucnosti, neměli se zabývat jenom tím okamžikem, ještě v tom lůnu strachu.
Děkuji za pozornost.
