Nakolik jsou ZDRAVÁ opatření vlády pro ZDRAVÍ našich spoluobčanů?
Slovo zdraví je v posledním čase hodně skloňované a každý z nás ho vnímá jinak. Na podstatě se asi většina shodne, ale to, co nás ovlivňuje, je strach, obava o zdraví, proto je tak těžké dělat v této době jakákoliv rozhodnutí. Pro někoho mohou být správná, pro jiného špatná. Osobně vnímám, že je důležité poslouchat různé názory na přijímaná vládní opatření a z nich si dělat vlastní. A ten pak, jako politik, umět vysvětlit ostatním.
Jsou lidé, kteří si říkají: "Jsem zdravý a chci zůstat zdravý, proto přijímám veškerá opatření, které stát přijímá". Raději nebudu nikam jezdit, nebudu chodit do práce a děti si pro jistotu nechám doma, aby se nikdo z nás nenakazil novým koronavirem. Žijeme přece s babičkou a dědou, a to jsou ohrožené skupiny. Máme je rádi a na jejich zdraví nám záleží, proto nechceme podstupovat riziko jejich nákazy. Zdá se vám to pochopitelné? Mně ano.
Ale pak tu je další skupina, která má jiný názor a chce, aby se některé záležitosti co nejdříve vrátily do normálu. Říkáte si proč?! Třeba proto, že právě lidé s tímto názorem mají kolem sebe někoho blízkého, ne-li sami sebe, kteří jsou nemocní, a nemoc jim nezpůsobil koronavirus. A ti nyní čekají na operaci, čekají na léčbu, která již měla přes měsíc probíhat. Protože jsou v nemocnicích přijata zvláštní opatření, na jejich operaci či léčbu se nedostalo, musela být odložena. A oni čekají v nejistotě, jak dlouho to ještě bude trvat. A také, jestli tuto dobu přežijí, když jim nebyl včas udělán důležitý zákrok, nebo nebyla včas započatá léčba.
Nedávno mi volal kamarád, že je v kleštích. Jeho příbuzný potřebuje nutně operaci, která mu ale byla odložena. A stále mi rezonují v mysli jeho slova, když říkal: „Co když mi umře proto, že ho nemohli operovat?“ To není zrovna stav psychické pohody a naděje, kterou by nemocný a jeho rodina potřebovali že? A to je přesně ta další strana mince, která odkrývá otázky, na které bych chtěla já osobně znát odpověď.
Kolik lidí zemřelo proto, že se buď báli jít do nemocnice? Nebo je lékař léčil jen na dálku nebo jim díky zvláštním nařízením nemohla být udělána plánovaná operace? Takové statistiky se nám nepředkládají, možná se nevedou. Pravděpodobně bychom se výsledků zalekli mnohem více, než přímých důsledků na onemocnění COVID 19.
Právě vědomí toho, že vždy budou skupiny lidí různě smýšlejících, které k tomu ale všechny mají pádný důvod, mě vede k zamyšlení, že je nutné dělat vládní opatření tak, aby měla dopad na širokou veřejnost. Stát vytváří podmínky a lidé si již vyberou podle své životní situace.
Podle mého názoru již v této době měly být uvolněny plánované zdravotní úkony a lidé měli být praktickými lékaři běžně léčeni. Samozřejmě s přijetím důležitých hygienických a organizačních opatření. Že v nemocnicích neměla být vyčleněna jen volná lůžka pro nemocné koronavirem, ale měl být přitom zachován běžný operační provoz, aby neumírali ti, kteří se bojí jít k lékaři, nebo potřebují plánovanou operaci. Tím by se nemocnice nedostávaly do finančních problémů, kdy dnes dostávají na operační úkony pouze zálohy od pojišťoven. Operace se neprovádí, proto jim rostou náklady (na ochranné pomůcky a provoz nemocnice), ale nezvyšují se jim příjmy. To způsobí, že se mnoho nemocnic dostane do platební neschopnosti. A nikdo neřeší, co to způsobí do budoucna. Chápu, že to nebylo možné od začátku, ale posledních 14 dní, kdy je již situace stabilizovaná a vláda předkládá návrhy na postupné uvolnění, nikde nenacházím informace o změně provozu ve zdravotnictví – v tak důležité oblasti související s našim zdravím. Vláda se soustřeďuje jen na podnikání a ekonomiku, ale zcela jí uniká to nejdůležitější – zdraví občanů.
Pokud lidé nebudou zdraví, pak nebude zdravá ani ekonomika. Lidé musí mít možnost se svobodně rozhodovat, ale tím pádem musí mít možnost služby využívat. A to v současné chvíli v rovnováze není. Apeluji proto na vládu, aby se zabývala širšími problémy a přemýšlela nejen o tom, co řešit teď, ale jaké dopady jejich konání či nekonání bude mít za půl roku až rok.
