Děkuji vám. Vážený pane místopředsedo, členky a členové vlády, pane premiére, kolegyně a kolegové, já bych vás na začátku své řeči chtěl o něco požádat. Chtěl bych vás požádat o to, abyste diskusi, kterou vedeme na plénu Poslanecké sněmovny nebrali jako akt nepřátelství.
My, když se občas podíváme do vládních lavic, tak vidíme nesoustředěnost a jisté pohrdání k tomu, že tady hovoří opoziční poslanci. Mnohokrát vidíme v řadách poslanců ty, kteří prostě kroutí hlavou nad tím, že tady snad někdo zdržuje a podobně. Prosím, i v této krizové době, která tady objektivně je, tak nevnímejme parlamentní diskuse jako něco nadbytečného, něco zbytečného. Pokud toho budeme v této těžké zkoušce schopni, tak tím pomůžeme za prvé demokracii a za druhé tím pomůžeme i lidem v ČR, kteří uvidí a budou mít ten pocit, že jejich volení zástupci v Parlamentu napříč politickým spektrem prostě hledají taková řešení, která pro ně budou dobrá.
Nepodsouvejme, prosím, lidem v naší zemi v této těžké době, kdy máme prokázat jednotu, schéma, které vláda mnohokrát předvádí. My, vláda, lidi chráníme a oni, zlá opozice, se vás snad snaží uvrhnout do nebezpečí, háží vám klacky pod nohy a snaží se o to, aby tato země nefungovala.
Tak to přece není. A není to tak objektivně. A podívejte se i na výsledky hlasování. Podívejte se na to, že opozice podpořila ta restriktivní opatření na začátku této krize. My jsme pro to zvedli ruce, my jsme byli ochotni diskutovat o míře a délce jednotlivých opatření a nebylo žádné z nich, proti kterému bychom se vymezili. Jak pan premiér řekl, a já bych to rád ocenil ve svém proslovu na začátku, jsme v tom všichni společně a společně jsme také tu první fázi zvládli.
Není to tak, že by tady byla vláda, která se snažila lidem pomoci a opozice, která by se snažila přece o pravý opak. Naopak si vzpomeňte i na ty chvíle, kdy vypukla ve světě korona krize a opozice se naopak snažila i s jistým předstihem tady ve Sněmovně začít debatu o tom, co ta epidemie, pandemie v té době ještě nikoli evropská, ale světová, může za rizika přinést ČR. A tehdy vládní poslanci prostě nehlasovali pro to, aby tato diskuse byla na plénu Poslanecké sněmovny otevřena.
Musíme si uvědomit jednu věc. V této zemi žijeme všichni bez ohledu na naši politickou příslušnost. Jsme v historické době, v době, která se samozřejmě zapíše i do učebnic dějepisu a prožíváme společně historický milník. Jako generace před námi měly společný prožitek války, jako měly společný prožitek změny režimu, tak my máme společný prožitek něčeho, čemu žádná generace před námi nečelila.
Je potřeba si uvědomit, že všichni z nás máme své nemocné známé, všichni máme ve svém okolí podnikatele, kteří se ocitli na hraně nebo za hranou existenčních problémů. Někteří z nás mají starší rodiče, o které máme strach. Máme děti a bojíme se samozřejmě o jejich bezpečí a zdraví. A právě to slovo strach je v té současné době možná stěžejní.
Slovo strach je základním atributem dnešní doby. A jakým způsobem tomu strachu čelit?
Máme proti sobě nepřítele, kterého neznáme a vědecké poznání ještě není tak daleko, abychom byli schopni předvídat jeho kroky. My všichni fandíme a musíme ocenit vědce nejenom v ČR, ale samozřejmě i tady ale všude ve světě, kteří se snaží co nejrychleji přijít s takovým řešením, které prostě lidi ochrání. To je ten strach, kterému se nevyhneme, protože bude chvíli trvat, než našeho nepřítele poznáme a budeme mu umět těmi vědeckými cestami kvalitně čelit.
Ale potom je tady druhý druh strachu, kterému jistým způsobem čelit můžeme. Je to strach z neznámého, kterému můžeme čelit tak, že budeme informace poskytovat v co nejpřehlednější formě, kdy budeme informace poskytovat vždy s jasným vysvětlením.
Kroky politických elit, v tomto případě vlády, nebudou působit chaoticky, ale budou působit tak, že mají jasný scénář a budou lidem dávat jistotu, že jsou v této chvíli v bezpečí a v dobrých rukou.
Já mám bohužel pocit, že jste se někdy jako vláda spokojili s tím, že lidé právě ve chvíli, kdy mají strach, jsou ochotni přijmout vlastně cokoli. Že jsou ochotni přijmout mnohá omezení jejich základních práv, garantovaných i Ústavou. Že jsou ochotni přijmout taková opatření, někdy i bez vysvětlení, která by za normálních okolností nikdy nepřijali. Já mám občas pocit, že toho vláda využívá, místo aby se jasnými informacemi, transparentností svého rozhodování, jasností svých výroků, právě snažila strachu, který v lidech je, čelit.
A tuto filozofii my prostě od začátku odmítáme. A to je možná základ našich debat tady ve Sněmovně. My od začátku chceme, aby ty informace byly co nejjasnější, aby byly předkládány ve srozumitelné formě. A máme tady příklady, kterých bychom se mohli v této chvíli i držet.
Podívejte se na příklad, jak Německo informuje své občany. Podívejte se, jak tam vypadá informační servis i na stránkách Bundestagu o tom, jaká opatření vláda právě prosazuje a jaká opatření bude ještě po lidech v dalších dnech a měsících vyžadovat.
Já moc prosím, a to je základ té naší diskuse, nevyužívejme té doby, která je krizová pro nás pro všechny k tomu, abychom kopali ve společnosti příkopy. Abychom společnost dělili na my, vláda a vy, opozice. Není to tak. Není to přece tak, že vy řeknete: my jsme udělali. Ano a my k tomu můžeme dodat: a my jsme vás do teď podporovali. Není to přece tak, že vy řeknete: my jsme poslali peníze. Vždyť ty peníze nejsou vaše. Ty peníze jsou posledního daňového poplatníka z každé vesnice, z každého města, každého pracujícího člověka v té zemi, který je odvádí na svých daních.
To jsou naše peníze a naučme se tuto dobu, prosím, chápat stále tak, že jsme tady my a používat přivlastňovací zájmeno naše.
Dostali jsme se do situace, kdy se vláda dopustila právní chyby. Já mám pro to jisté pochopení, protože ta doba je opravdu bezprecedentní a hektická. Nebudu už ani zmiňovat to, že když se podíváte do stenozáznamů z předchozích schůzí, tak jsme na to jako opozice upozorňovali a ptali jsme se pana ministra, zda lze postupovat i v této chvíli podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Stalo se. Ale vláda v té chvíli místo, aby přišla s nějakou jasnou omluvou a jasně formulovaným požadavkem, tak přišla s útokem: Opozice nám hází klacky pod nohy! Ale tak to opět není! Vy v této chvíli, kdy tady panuje právní chaos, přicházíte s žádostí o prodloužení nouzového stavu. No, nic jiného vám nezbývá, ale v této chvíli, kdy vy jste se dopustili nějaké chyby, jsme čekali, že ta důvodová zpráva bude plná argumentů. Bude plná jasných důvodů a scénářů. Není. Čekali jsme, že takové věty, argumenty a scénáře zazní v proslovu pana premiéra. Nezazněly. Chtěli jsme po vás slyšet, která opatření, která se dotýkají ústavních práv lidí v České republice, je potřeba nadále udržet právě v tom zvláštním, netypickém, netradičním a výjimečném nouzovém stavu. Tu odpověď jsme nedostali. Přesto jako klub poslanců STAN přicházíme se vstřícností vůči vládě a prosím pana místopředsedu, aby bral toto jako návrh poslaneckého klubu STAN, aby byl nouzový stav prodloužen do 10. 5. Je to datum, které dává vládě časový prostor vytvořit pro nás dostatečné scénáře a informační komfort, který dává vládě příležitost, aby ta opatření, která by ještě mohla být nutná, nepadla ze dne na den a nebylo ohroženo - a to je to nejdůležitější - zdraví a životy lidí v České republice.
Zároveň od vás ale budeme něco chtít. Budeme chtít slyšet, jaké jsou výsledky plošného testování. Budeme chtít slyšet, jaká je jeho strategie, jaká je jeho metodologie, zda ten přístup, který vybíral v podstatě náhodný vzorek lidí, kteří přišli z ulice, byl ten nejvhodnější, zda není v případě plošného testování potřeba mít přece jen zastoupeny nejrůznější věkové vrstvy obyvatel, zda není nutné mít zastoupeny i nejrůznější vrstvy obyvatel podle jejich bydliště a původu. A třeba to tak je, ale my to nevíme. A to je ten základní problém, který tady celou dobu kritizujeme, kdy jsme tady do půlnoci minulý týden seděli a ptali jsme se pana ministra Havlíčka na to, jaké jsou scénáře rozvolňování, abychom nedostali žádné odpovědi a další den na tiskové konferenci vlády se je dozvěděli z médií v nějaké zploštěné podobě.
Za další budeme chtít po vás scénáře pozitivního i negativního vývoje. Jaká jsou data? Jaké jsou metody? Jaké jsou modely, o které se opíráte? Co je to, k čemu vztahujete svá rozhodnutí? Je to počet nových infikovaných, je to počet vyléčených? Je to počet těch, kteří už získali v naší společnosti tzv. kolektivní imunitu? Jsou to výsledky testování? K čemu vztahujete svá rozhodnutí? A chceme slyšet scénář pozitivní i negativní. My všichni doufáme, že se situace i přes to neuvážené otevření hobby marketů a podobně bude vyvíjet dobře. Na druhou stranu může nastat i negativní scénář. Ale i o něm by měli mít lidé v České republice povědomí. Já vás o to prosím! To není nic jiného než prosba, abyste takto připraveni přišli na příští zasedání Poslanecké sněmovny.
Za další se vás budeme ptát nejenom na historii zajištění ochranných pomůcek, jak probíhaly nákupy a podobně. Ale budeme se vás ptát na to, zda jsou pomůcky zajištěny pro případný nástup nějaké druhé vlny epidemie na podzim. Zda má Ministerstvo průmyslu a obchodu jasnou strategii po tom, co už nebude fungovat centrální nákup pomůcek, jakým způsobem oslovovat a motivovat české firmy k tomu, aby byly schopny z velké části dostát té poptávce, která může přijít. Existují nějaké podpůrné projekty pro české firmy, které distribuují ochranné pomůcky, pracuje na tom Ministerstvo průmyslu a obchodu? Opět jasná otázka, na kterou může padnout jasná odpověď.
Za další po vás budeme chtít slyšet dlouhodobější plán rozvoje ekonomiky. To, co teď máme, jsou ozdravná opatření. Ale chceme slyšet vizi. Vizi toho, jak se Česká republika jako stát, ale i naše ekonomika, budou vyvíjet v době, která přijde po epidemii. Za další budeme chtít slyšet, jaké jsou výsledky projektu chytré karantény. My jako klub STAN jsme tady navrhovali komisi pro kontrolu chytré karantény, bylo to smeteno ze stolu, že nic takového není potřeba, ale od té doby jsme o chytré karanténě nic neslyšeli. A my jsme jí jako produktu věřili. Je to něco, co mohlo umožnit postupně uvolňovat restriktivní opatření bez to, aby byla pro všechny plošně zavedena opatření, která zpomalují ekonomiku a brzdí je i v jejich běžném životě.
A zcela na závěr bych vás chtěl ještě jednou o něco poprosit. Pojďme teď, v této době dokázat tady v Poslanecké sněmovně, že dokážeme být "my". Ne my a oni, ale že v krizové době jsme to skutečně my, kdo se snažíme občanům v České republice, podnikatelům, ohroženým lidem, seniorům, důchodcům, zaměstnancům dokázat, že pro ně přineseme řešení, které je z krize vyvede. Pojďme lidi otevřeně a jasně informovat, pojďme se i v této krizové době držet zákonů, protože je to možná důležitější než kdy předtím. Zákonů a zásad parlamentní demokracie, kdy budeme stále i v této době vnímat, že Parlament není nějakým tělesem, které někomu háže klacky pod nohy. Ale je samým základem parlamentní demokracie a prostě a jenom plní svoji kontrolní roli, která mu z dikce Ústavy také náleží. Právě lpění na zákonnosti a demokratických principech je v krizové době možná důležitější než v dobách míru a klidu. Pokusme se o to a pokusme se ukázat, že se dokážeme bavit otevřeně, někdy konfliktně, ale stále věcně a vždy v zájmu občanů České republiky, jejich zdraví a životů! Děkuji vám.
