Já nejsem z Brna, já jsem z Ježkovic. V angličtině je to Hedgehogville, taky periferní oblast. Teď, když mě povezou s mrtvicí, tak do Vyškova, pozor, ne do fakultky, kde mám protekci. Ne, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, cítím jakousi odpovědnost historickou, nevím proč, tak něco řeknu. Co dříve nešlo, nyní jde. Tzn. situace je radostná, z toho vyjděme, ať se na něčem sladíme.
Druhá věc, budou tady náhledy, úhly budou ze sedmi druhů zdravotnictví, pořád tady točím dokola státní, krajské, městské, církve, vojsko, velké řetězce a malí soukromníci. Každý bude vidět trošku jiný úhel, ale všichni by měli dostat nějakým způsobem popřisypáno.
Proč nejsou korekce systémové, jak říkal, vaším prostřednictvím, pane předsedající, pan kolega Vilímec, kéž by tomu tak bylo, ale kvantová fyzika říká, že všechno se šíří v kvantech, tak to vždycky prostě přijde. Tudíž teď máme něco, co já si představuji ve všech těch zákonech jako Marshallův autoplán. Nechci komentovat, kdo je Marshall, ale autoplán, protože si to teď musíme přestavit všechno sami a nepochybně jsme byli příliš pyšní, že máme nízkou zadluženost, tož teď budeme mět větší, už se zařadíme k těm dalším. Takže Marshallův autoplán. A v rámci toho se nelze moc divit všem posunům, protože je to jakási příležitost, což říkával rodák z Třešti, rakouský ministr financí a potom myslitel v Connecticutu, ekonom, Joseph Schumpeter, který razil kreativní destrukci. Takže, když už se to sype, buďme kreativní, ať se to opřipřestaví. Jinak to byli hinduisté, bůh Šiva, také tvořitel, ničitel, také se nevědělo. Tak jenom poznámka.
Potom vcelku to, co říkal, zase vaším prostřednictvím, vážený pan kolega Petr Vícha. No, on je rozdíl mezi zákonem na koronavirus a zákonem při koronaviru. Stejně jako počítáme mrtvé na koronavirus a při koronaviru, to jsou dvě úplně odlišné entity. A někteří tu hru hrají, někteří ne, proto ji mají někteří víc na západ od nás a někteří méně. Samozřejmě že při tom některé ty zákony přímo souvisejí s koronavirem a některé jsou v době koronaviru. Takhle bych to vnímal já.
Naprosto rozumím kolegům, že oddlužení je prostě vytočilo. Včera po ránu, jak to proběhlo v televizi, 6 mld. a cosi pro 6 špitálů. Ona to není tak úplně novinka, rozumíte, tady ještě za ministra Hegera, já jsem ho zval do Brna, svatá Anna ještě postpohankovsky, postšnajdrovsky, 2 mld. už tenkrát, 2,5 mld. natahovaných, hledalo se, každý ministr se v tom točil, jak mohl. A vždycky říkali: „Pánbůh vám pomůže, když si pomůžete.“ Hoši říkali, že nešťastné koeficienty, že jsou nešťastně nastavené, ale nepřenastavily se ani za těch 10 let. A to mluvím jenom za tu jednu brněnskou nemocnici, protože těch 5 pražských neznám a neumím to komentovat.
Rozumím ale zcela kolegům z krajů, ale myslím si, že je z toho cesta ven, protože těchto 6 mld., já je aspoň nevidím v tomto zákoně. Ty tam nepůjdou skrz ty státní pojištěnce. Když se to oddluží, tak to jsou nějaké prachy, které někde někdo má, ty odněkud přijdou a to se stane. To je samostatné téma. Ale myslím si, že je cesta i pro kolegy z krajů, protože bez nich by zdravotnictví normálně nefungovalo, je to pořád víc než 50 % činností, zejména ty větší nemocnice.
Takže já si myslím, že se to pořád týká ceny práce, která se tam propadala. A uvedu vám jeden příklad. Když si necháte vyhodnotit ať už konečník nebo prostatu podle toho, co vás víc baví nebo co je nemocné, tak když to půjde rukama, tak to bude za 5000, 6000 bodů. Když to půjde laparoskopicky, což je taková ta starší technika, to šťourání do břicha, tak to bude za 40-50 tisíc. A když to půjde roboticky, což už umíme úplně rutinně, běžně každý den, tak to bude od 110-120 000. Ale cena práce tam není ani o desetinku větší, je tam pořád na úrovni toho, jak se to kdysi počítalo v 90. letech, protože tam to samozřejmě za sebou ženou technologie. A platí se na technologie, na životy těch přístrojů a na to všechno.
A teď samozřejmě lékaři, kteří pracují více hlavou, což jsou internisté, nebo více rukama, což jsou chirurgové, tak se dostávají do velmi nepříjemné situace, protože technologické obory, které stojí na technologiích, to ženou dopředu. A samozřejmě ti, co stojí na práci, nedejbože ti, co si povídají s pacientem, tak tam co mají zhodnocovat? Pravda historicky potom. A tam dojde k jedné věci, která se týká zase DRG, že dojde k naprosté disproporci mezi odděleními. Máte z 13 oddělení, úplně konkrétní příklad, 7, dáte do toho korunu a ona vydělají 60 haléřů, 70 haléřů, alternativně jsem mohl já také. Takže dáte do něčeho korunu, dostanete 60 haléřů. A můžete pracovat víc a ještě více budete propadat. To se týká intenzivní péče i běžných interen, ale týká se to hlavně chirurgických oborů, urologie apod. A pak budete mít skupinu oborů, kde ti lidé pracují také intenzivně, také hezky, všichni srovnatelně. Ale tam prostě dáte korunu a dostanete 1,50, 1,70. Prostě tam budete vydělávat. A celé umění ředitele být v plusu je v tom, mít to vyváženo a těmi, co vydělávají, si vydělávat na ty, co nevydělávají. Akorát že ty, co nevydělávají, strašně potřebujete, protože tam je to většinou o akutní péči.
A teď, co z toho má být celé to jádro věci? Toto by nám mělo umožnit, to DRG, aspoň v nemocnicích, zcela otočit filozofii, že někdo nějaké body, někdo něco oceňuje, nějaký seznam výkonů, ale že podle reálných nákladů. Teď se také nově otevřou restaurace a hospodští přijdou zase k akci, tak je to o ceně guláše. Když se zeptáte hospodského na tu matematiku, tak řekne: „Žádný problém“, spočítá bleskově cenu guláše a může se dohadovat jenom o ceně práce. A potom už to bude jen o tom, jestli s velkým ubrusem, s malým ubrusem, ale vždycky základní suroviny budou zhruba stejné. Tohle se stalo v českém zdravotnictví v posledních třech letech jak zásluhou pana ministra, tak zejména týmu z ÚZIS, a pozor, dalších 40-43 nemocnic ze všech segmentů. Nejen z fakultek, ale i z krajů, okresních nemocnic, ale třeba také specializovaných ústavů. Takže přepočítáno je. A teď jde o trošku politickou sílu, odvahu a podporu to v tomto segmentu začít narovnávat, což pan ministr i tak bez koronaviru přislíbil k 1. 1. 2021, což si myslím, že je taková poslední předvolební příležitost, ne pro něj, ale minimálně v tom roce. A teď je prostě ta situace, že napočítáno je, peníze jsou, dokonce se podařilo nevídané, že v loňském roce se našetřilo nějakých dokonce 50 mld. do pojišťoven. A teď, kdo je v tom trošku padouch, když jsou v tom vlastně všichni slavní a pozitivní? Padouch jsou v tom trošku zase pojišťovny, které pořád nevěří na kapitalismus. Pořád nevěří, že by mohly ty peníze používat pro regulaci něčeho. Takže když se řekne, že ve Vsetíně by měla stát operace žlučníku totéž co v Motole, ano, principiálně je to pravda a spravedlnost, v reále to tak nebude, protože minimálně z hlediska malování Motol stojí víc než Vsetín, ale nikdo neříká těm pojišťovnám, že mají nasmlouvávat v Motole obyčejný žlučník. A to jsem teď uvedl takový velice lapidární příklad. Je to i v tom, co kde nasmlouváte. Když už máte někde náročnější místa pro financování fixních nákladů, tak to také musíte vyvažovat něčím, ale takhle pojišťovny neuvažují, protože ony uvažují od 1. 1. do 31. 12., konec. Nikdy jsem neviděl nějakou strategickou úvahu, co kde se má řešit, protože by to samozřejmě vzbudilo neklid. Ale ta příležitost teď je. A srovná se to tím, když se začne přecházet na jednotnou cenu guláše, tak se právem budou ptát hoši z okresu, proč u nás guláš stojí méně nebo více, když fixní náklady jsou na to stejné.
Já si myslím, že je to docela příležitost a sám se divím asi jako vy, protože je to takový trošičku reset. Ano, stejná startovní čára. Po mně bude hovořit, vaším prostřednictvím, vážená paní kolegyně Dernerová a teď, když jsme zarouškovaní, tak jsme si všichni trošku podobní, skoro nepoznáte ode mě paní kolegyni Dernerovou, takže je to i příležitost, jak zdravotnická zařízení postavit teď malinko do jedné čáry a dát tomu nový impuls v přepočítávání a v tom Josephu Schumpeterovi, tzn. když už destrukce, kterou jsme si nikdo nevymysleli, já tak geniální nejsem a mrzí mě to, tak to aspoň využít pro korekce, které léta nebyly, a to vcelku bez ohledu napravo, nalevo, protože já žiji v 3D systému, doprava, doleva, nahoru dolů, dopředu, dozadu. A teď první cíl musí být ne dozadu a dolu. Takže si myslím, že přepočítání a ekonomika by měly být nad věcí a příležitost to je. Že je to riziková příležitost, černých děr je hodně. Já jsem se velké černé díry nikdy nebál, já jsem se bál spousty malých šedivých děr a zejména dírek, o kterých nevím. A na to téma už pak zase nebyla diskuse, protože byla perestrojka. A toto je velká perestrojka, takže se nezlobte, že takto, a děkuji za umožnění slova.
