Projev na 23. schůzi Senátu dne 20. 5. 2020 k návrhu zákona o snížení penále z pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti placeného zaměstnavateli jako poplatníky v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii v roce 2020 a o změně některých zákonů
Ano, dobrý den, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já nebudu nijak polemizovat s názorem svého ctěného kolegy, pana senátora Michaela Canova, nejsem ústavní právník, ani právník a nemám to tak rozebrané jako on, ale můj příspěvek se bude týkat také pozměňovací návrhu, jak o něm mluvila paní ministryně, čili 5. části návrhu zákona, podle kterého mají tedy nebo budou mít nárok na ošetřovné rodiče, kteří své dítě do školských zařízení neumístí s ohledem na standardní věci, to znamená ohrožení jeho zdraví nebo zdraví osob, které žijí s dítětem v domácnosti, to je to, co podtrhuji, ale z jiných vážných důvodů, tak jak to říká § 6 té 5. části. Co to vlastně bude v praxi znamenat? Do pondělka tohoto týdne museli rodiče nahlásit, jestli pošlou dítě nebo děti na první stupeň základní školy. Velká část to udělala, učitelé podle toho začali připravovat školní skupiny, rozvrh, personální pokrytí. Část rodičů, a já si myslím, že budeme překvapeni, že to bude poměrně značná část rodičů, ale přiznává, že se nakonec rozhodne podle toho, jestli bude moct získat ošetřovné, což tento pozměňovací návrh samozřejmě jednoduše umožní a v kombinaci s tím zvýšeným ošetřovným bude motivovat rodiče, aby nechali své děti doma. To je konstatování. Už to tady také padlo, když si rodiče navíc přečtou, že Česká správa sociálního zabezpečení nemůže a nebude mít možnost správnost závažných důvodů kontrolovat, můžeme si udělat dobrý obrázek o tom, jak to bude ve školách od příštího týden vypadat. Vadí mi, že stát zcela rezignoval na regulaci ošetřovného a umožní ho prakticky získat všem, kteří o něj požádají. Já jsem říkal i na dnešním zasedání VZSP, že v té současné mediálně vyhrocené situaci dokáži pochopit i postoj ministerstva školství, které se k tomu staví tak, že kdo tedy bude chtít, ať své děti i na ten jeden zbývající měsíc doma nechá. Zdůrazňuji, jde vlastně o jeden měsíc. K tomu přesvědčení také přispívá na mnoha školách celkem docela dobře fungující systém online výuky. Takže ani mnozí učitelé nejsou úplně motivováni vracet se do školy a vím o případech, kde jsou rodiče vyzýváni, aby svoje děti doma nechali. Některé školy si zkrátka nechtějí, v již tak komplikované situaci, dále komplikovat práci. Samotné ministerstvo školství považuje výuku online za prioritní a přítomnost ve školách vlastně za spíše sekundární, takže já se nedivím mnohým pedagogům, že k tomu takhle přistupují. Já chválím na předkládaném zákonu, respektive pozměňovacím návrhu v části 5 to, že narovnal nefér situaci rodičů dětí v mateřských školách. Jenom připomínám, že tím, že mateřské školy nebyly jako ostatní školská zařízení zavřeny z rozhodnutí ministerstva zdravotnictví, tak by se po 25. květnu na ně podle stávající právní úpravy, na rodiče, nevztahoval nárok na ošetřovné, což by byl určitě docela velký problém. Ano, od 1. Ale je tedy evidentní, pardon?
Je evidentní, že původně deklarovaný cíl ministerstva školství, aby po 25. května nastoupilo do školy zhruba polovina dětí, se určitě nepodaří naplnit, to je evidentní. Já vím o čerstvých příkladech a sděleních z některých míst. Samozřejmě maminka ze zdravotních důvodů určitě nedá dítě na 1. stupeň základní školy, aby dostala ošetřovné, ale to dítě pošle odpoledne na hudební výchovu, protože tu platí a lekce by jinak propadly.
Já se tady kriticky vyjadřuji k některým aspektům toho zákona nebo návrhu zákona, ale přes to všechno se domnívám, že bychom měli návrh zákona schválit ve znění, které přišlo z Poslanecké sněmovny. Z mého pohledu je totiž 5 minut po dvanácté a je to nyní ta rozumná varianta, jak postupovat. A já mám vlastně jeden dotaz na paní ministryni a jednu ještě obecnější poznámku. Ten dotaz je, jako potenciální problém, paní ministryně, vidím tu větu v § 6, důvod pro neumístění dítěte v zařízení nebo škole bude zaměstnavatel povinen uvést na předepsaném tiskopisu. Já jsem už mluvil s pár řediteli, nejen ve svém expertním týmu, a oni mají obavu, aby školám v rámci této nové právní úpravy nenarostla zase dále byrokracie. Oni dosud se řídili předpisem, že každému rodiči musí vystavit potvrzení o tom, že škola je uzavřena, na jehož základě pak vznikl nárok na ošetřovné. Čili mám dotaz, kam nyní vlastně budou rodiče zasílat ten předepsaný tiskopis a jestli může ubezpečit školy, že s tím opravdu nebudou mít práci navíc. To je dotaz. A závěrem zmíním, co mi vlastně na tom předkládaném zákonu vadí nejvíce. A budu opakovat to, co tady už zaznělo na předchozích jednáních docela často. Já se pozastavuji nad tím, že návrhy takto zásadního dopadu na fungování celé společnosti přišly do Senátu ve stavu legislativní nouze, a ještě ve formě pozměňovacího návrhu k úplně jiné věci. Já samozřejmě chápu, ano, máme výjimečnou dobu. Nakonec tady v Senátu každý týden řešíme v tom nouzovém režimu legislativní nouze ty věci, které nám předkládá sněmovna. Já jsem se paní ministryně ptal na sociálně-zdravotním výboru, nač vlastně vláda čekala, když se vědělo už minimálně měsíc nebo zhruba měsíc, že 25. května bude 1. stupeň škol otevřen a že do té doby, a to bylo jasné, bude potřeba vyřešit situaci s ošetřovným. Paní ministryně mi vcelku korektně odpověděla, že tam hrály roli různé věci, že MPSV bylo v tomto případě až na, ne to hlavní a tak dále. Ale paní ministryně, já, a předpokládám ani ostatní kolegyně a kolegové, nebudeme řešit to, co se odehrává uvnitř vlády při jejich jednání. My sem dostáváme zákony nebo návrhy zákonů, které z našeho pohledu jsou často špatné, uspěchané, nedomyšlené a celkem mně je jedno, jestli za to může primárně spíše ministerstvo školství, ministerstvo vnitra, MPSV, my posuzujeme zákony, které nám předkládá vláda. Ta situace, před kterou jsme v případě tohoto zákona v tuto chvíli, projednávání z mého pohledu degraduje na jakési rétorické cvičení, protože, a já mluvím za sebe samozřejmě, nemohu udělat nic jiného, než pro něj hlasovat, byť to vystavuje obrovské nejistotě jak rodičovskou, tak učitelskou veřejnost. Rodiče předtím museli nahlásit děti do škol, aniž ví, jestli je tam pošlou. Učitelé si připravili plány výuky, které mohou v pondělí hodit do koše. A my jsme zde minulý týden přijali usnesení, které vyzývá vládu, aby lépe pracovala s relevantními daty. A na jejich základě také připravila plán opatření, které pak včas a srozumitelně bude komunikováno i široké veřejnosti. A z mého pohledu je tento návrh zákona ukázkovou ilustrací toho, jak se to dělat nemá. A znovu říkám, je mi vcelku jedno, jaký byl průběh projednávání návrhu tohoto zákona na vládě, já posuzuji to, co máme tady před sebou. Takže ten dotaz, paní ministryně, a ta obecnější poznámka na závěr, pokud pak mohu poprosit o komentář. Děkuji.