Každý, kdo v poslední době zavítal do obchodu, musel být šokován skokovým navýšením cen zboží, zejména pak ovoce a zeleniny.                     V plné nahotě se tak projevilo nebezpečí, ukrývající se v potravinové nesoběstačnosti. Obzvláště tehdy, když převážnou většinu potravin dovážíme ze zemí, které byly pandemií koronaviru postiženy nejvíce.

Závislost zásobování základními potravinami na dovozu je časovanou bombou, jejíž roznětku nemáme pod kontrolou. V době právě probíhající krize se to plně prokázalo.

Heslem hnutí premiéra Babiše, se kterým vyhrál volby, znělo: „Ano, bude líp!“ Ptám se tedy pana premiéra, kdy ono „líp“ nastane? Je to snad stav, kdy se lidem znehodnocují jejich úspory, nebo když do jedné kapsy přidanou tisícikorunu vytáhnou z druhé dvakrát?

Lze namítnout, že ceny dovážených komodit nelze ovlivnit, neboť jejich úroveň určuje trh. Co však ovlivnit lze a co je zcela v rukou vlády, je zajištění soběstačnosti při výrobě základních potravin. Je nutné vrátit stav v této oblasti do časů, kdy jsme byli zcela soběstační ve výrobě masa a mléka a dokonce jsme byli schopni přebytky vyvážet. I v produkci obilovin jsme si vedli nesrovnatelně lépe než je tomu v současnosti.

Prožíváme těžké chvíle a mám obavu, že ty nejhorší ekonomické dopady ještě přijdou. Je tedy nutné, vzít si do budoucna z této situace maximální poučení a odstranit chyby, kterých jsme se v polistopadovém vývoji dopustili. Navrácení potravinové soběstačnosti do rukou našich pěstitelů, chovatelů, zpracovatelů a výrobců, by mělo být pro odpovědnou vládu prioritou číslo jedna! V opačném případě si budu si muset klást otázku, zda jí tento stav vlastně nevyhovuje.