jsme v takové trošičku nestandardní situaci, protože to nebyla úplně jednoduchá materie, kterou ústavně právní výbor projednával. Ještě jsme šli tou cestou, že jsme dva tisky, které byly ve Sněmovně, oba dva řádně prošly prvním čtením, a pokládali jsme za zbytné, aby Sněmovna ve dvou měsících schvalovala dvě novely trestního zákoníku a trestního řádu, sloučili do jednoho společného tisku, což já obecně pokládám za správnější. Ale jak vám již říkala paní zpravodajka, projednání na ústavně právním výboru bylo dokončeno začátkem února, a díky tomu, co se odehrávalo v zemi jako celku, uplynuly další téměř čtyři měsíce, které znamenají, že se otevřela některá další témata, která se objevují.
Chtěl bych k tomu spíše trochu obecně. Jsme skutečně v situaci, kdy máme příliš vysoké číslo vězněných na počet obyvatel a nedaří se nám s tím nic moc dělat. Pokusy, které probíhaly v minulosti na zvýšení peněžitých trestů, které si myslím, že je dokonce velmi správné, v řadě případů vedly jenom k tomu, že se peněžité tresty ukládají vedle dalších trestů, zejména trestu odnětí svobody, takže se jenom zvýší vymahatelnost pro stát, což je nepochybně užitečné, ale přesto nám to nějak nevyprazdňuje věznice. Jsou tady některé kroky, které by zejména u těch prvotrestaných mohly směřovat k tomu, že dojde k propuštění již po třetině, kde si myslím, že zejména u zločinů bílých límečků by jim stačil měsíc, týden ve vězení, upřímně řečeno by jim stačil týden v tom vězení, aby už si dali nadosmrti pozor, aby tam nikdy nevlezli. Samozřejmě obecná spravedlnost si toto nepřeje a má pocit, že lidé mají být potrestáni. Přesto si myslím, že je zbytečné, abychom trvali na odsezení celého trestu nebo jeho poloviny, zejména když samozřejmě to propuštění po třetině neznamená, že ty osoby jsou nadále nevinné. Znamená to, že pokud by se něčeho dopustily, tak si to dosedí.
To samé se týká problematiky, kterou tady zmínil pan kolega Michálek a zase z jiných orgánů této Poslanecké sněmovny, zejména z oblasti kriminality mladistvých nebo osob těsně po dosažení věku zletilosti, tak tam ta kumulace trestů, kde několik nepodmíněných trestů najednou pak vede u nějaké banality k tomu, že je najednou uložen poměrně vysoký trest odnětí svobody, je pro ty lidi naprosto nesrozumitelná. A velmi rychle je vrhá do situace zejména v případě mladistvých a lidí blízkých věku mladistvého, kteří tomu vůbec pořádně nerozumějí a pak vám říkají: No tak já mám loupežné přepadení, za to jsem dostal podmínku, pak jsem ukradl kolo a najednou mám trest natvrdo ve výši... A ti lidé už se nikdy do normálního života, nebo je velmi obtížné je vrátit do normálního života. Takže bych se velmi přimlouval za to, abychom se pokoušeli to, co říká pan kolega Michálek, vyřešit. Nevím, jestli se nám to úplně podaří, protože jsme opravdu v situaci druhého čtení, tzn. příště můžeme hlasovat jenom ano-ne. Není to tak, že bychom mohli návrhy opravovat. A tímto se dostávám k návrhu pana kolegy Bartoška, který jinak pokládám za dobré, že na problém upozornil a že se mu věnuje.
Já jsem tady stále spíše rozhořčen na orgány činné v trestním řízení a na jistou míru alibismu, že se tváří, a tady budu chtít od paní ministryně zejména na půdě ústavněprávního výboru, nebo jestli je připravena, tak mluvit již v tuto chvíli, potvrzení, že to je tak, jak se píše v novinách. Že opravdu orgány činné v trestním řízení se tváří, že ty hrnečky s těmi Hitlery nelze stíhat, že kalendáře s nacistickými pohlaváry nelze stíhat. Já to pokládám za dost cynický a obskurní výklad, tvářit se, že to nejsou symboly a že to není pro to, aby ti lidé byli propagováni, ale je to jenom proto, aby se ten kalendář nebo hrneček lépe prodával. Já to opravdu pokládám za velmi cynický výklad. A samozřejmě se tam dostáváme pak do té části problému, že když z toho vytrhneme, tak jak dělá pan kolega Bartošek, vytrhneme jenom problematiku nacistických symbolů, tak my máme stejně v trestním zákoně doposud postihovány symboly a představitele nacionálního socialismu. Stejně tak máme postihovány symboly a představitele minimálně sovětského komunismu, který nám tady po 40 let vládl. Zase se dostaneme do jisté míry diferenciace a řekneme: Tak když se budou smět prodávat kalendáře s Hitlerem a jeho pohůnky, tak ti budou stíháni, protože mají za sebou holocaust. Ale když už to bude Stalin, Berija a jejich vrazi, tak už to najednou nepůjde, protože nemají za sebou holocaust, ale mají za sebou jenom gulag.
Mně tato míra neobecnosti připadá vždycky lehce absurdní, ale přesto jsem rád, že pan kolega Bartošek na to upozornil. Byl bych velmi rád, abychom se bavili o tom, proč orgány činné v trestním řízení nejsou toto schopny efektivně postihovat, nebo mně to z jejich strany připadá opravdu jako trochu alibismus.
A poslední, k čemu bych ještě rád v té debatě, která tady zaznívala, jsou návrhy pana poslance Vymazala, resp. si myslím, že v podstatě celé vzniklé po nějaké dohodě v komisi pro kontrolu odposlechů. Tady máme skutečně velký problém, že my jsme před 11 lety v této zemi, když se začaly množit ony masové úniky odposlechů do médií, ale současně také dramaticky stoupaly počty odposlechů, tak než jsem tady protlačil Sněmovnou ten slavný náhubkový zákon, tak první krok, který se dělal, bylo právě v trestním řízení, kde se řeklo: Bude-li skončeno trestní řízení, je třeba informovat osoby, které byly odposlouchávány a nebylo využito v trestním řízení, aby posléze měl Nejvyšší soud samozřejmě, všechno je skončeno, ale byl někdo odposloucháván a nebylo to k ničemu dobré. Aby měl posléze Nejvyšší soud možnost na základě stížnosti dané osoby rozhodnout, jestli ten odposlech byl nebo nebyl povolen oprávněně.
A tady pan kolega Vymazal naprosto správně ukazuje na to, že máme tisíce odposlechů přikazovaných, šest až osm tisíc přikazovaných odposlechů ročně. A těch osob, které jsou informovány, kdyby to bylo rok, dva zpátky, tak to samozřejmě chápu, ty případy ještě běží - ale platí to 11 let a těch případů, kdy jsou osoby skutečně informovány o tom, je procentíčko, zlomeček toho, kdy ty odposlechy byly nasazeny. A chceme-li mít efektivní a dneska tady těsně po poledni o tom mluvil i pan kolega Blažek o těch únicích a zneužívání informací vzniklých orgánů činných v trestním řízení (?) pro různé politické souboje. Chceme-li mít efektivní kontrolu nad tím, kdy a proti komu byly použity odposlechy, které nesloužily posléze jako podklad pro trestní řízení, pak si myslím, že je třeba tak, jak navrhuje pan kolega Vymazal, říct, je nějaká osoba v tom systému a myslím si, že v tomto případě to má být státní zástupce, který má dbát na zákonnost přípravného řízení a kde je to jeho základní povinností a odpovědností, která za to odpovídá a která odpovídá také za to, že osoby, proti kterým byly nasazeny odposlechy, nakonec tu informaci dostanou a mohou se pídit po tom, proč se tak stalo a zda to, že se tak stalo, bylo zákonné nebo nezákonné.
Děkuji vám za pozornost.
