já jsem si svůj proslov tady rozdělil do několika kapitolek. První kapitola, dovolil jsem si začátky. Tady bych chtěl přiznat, že skutečně tak, jak nás o tom pan Stanjura opakovaně tady informoval s panem Fialou, skutečně v lednu tady byl návrh od pana docenta Svobody, kterého si jako ctěného kolegy velmi vážím a vím, že je i zkušeným epidemiologem, že v tom má vzdělání, že má z tohoto atestaci, z hygieny, tak skutečně tady byl návrh projednávat situaci v čínském Wu-Chanu. Je pravda, že to neprošlo do programu, ale dejme si to také do souvislostí. Bylo by to o tom, že to je v Číně a velmi bychom tady asi diskutovali o čínských hrozbách.
To však ale neznamená, že se v tu dobu už nic nedělo. Protože jsem poslancem vládní koalice, měl jsem možnost komunikovat s panem ministrem, s panem náměstkem Prymulou a ostatními náměstky a skutečně v té době již probíhala jednání na ministerstvu a těchto hrozeb si bylo ministerstvo vědomo. Jednali jsme tam např. o tom, že budou uzavřené sociální ústavy a nemocnice, také se okamžitě navázalo s uzávěrou se zákazem návštěv na chřipkovou epidemii, protože všichni jsme si byli vědomi toho, že jde o ochranu zvláště těch skupin pacientů vyšší věkové kategorie příp. polymorbidních pacientů, takže to zafungovalo hned od začátku. Také se připravovaly kroky typu vyčlenění lázeňských objektů pro to, aby se buď izolovali nemocní, pokud by jich skutečně bylo velmi mnoho, a nebo naopak aby se izolovali lidé, kteří jsou významným způsobem ohroženi, aby se ochránili. Samozřejmě to neproniklo do tisku, do médií, protože by to bylo v té době možná bráno jako šíření poplašné zprávy. Zrovna tak jsme v té době projednávali společně takové věci, že je možné využít záchrannou službu na odběry u pacientů doma tak, aby ti pacienti neproudili nekontrolovaně do nemocnic a nezpůsobili infekci personálu a uzavření celých zdravotnických zařízení. To se následně také realizovalo. Čili dělalo se mnoho kroků. Byl jsem svědkem toho, že v únoru tohoto roku, když byl pan premiér na návštěvě v Královéhradeckém kraji, přerušil jednání se starosty obcí, které bylo svoláno v Náchodě, a jel navštívit podnik Batist Červený Kostelec, což byl podnik, který je významným výrobcem ochranných prostředků. A jel tam právě proto, že jsme si byli vědomi toho, že je potřeba navýšit tu výrobu a bavit se o zvýšení dodávek i od českých výrobců, tehdy od českých výrobců. Takže dělo se toho poměrně hodně.
Přenesu se do začátku března tohoto roku, kdy jsem si tady u tohoto pultíku vyměňoval názory s kolegou Stanjurou na téma uzavření nebo nekonání biatlonového poháru v Novém Městě nad Metují. Bylo to v době, kdy vrcholila cestovní aktivita našich občanů do Itálie a Rakouska, v době jarních dovolených, a právě kolegové z opozice - a teď se přenáším k tomu, já je nazývám, že byli vlastně takoví ti lednoví vizionáři, kteří navrhovali s tím něco dělat už v lednu, tak v březnu, když už jsme to měli kousek za hranicemi, bylo to v Evropě, bylo to v Itálii, bylo to masové, tak v té době jste tady obhajovali právo cestovních kanceláří na jejich fungování, na jejich byznys a právo občanů na to, aby mohli volně cestovat. V té době již vláda tady navrhovala, aby občané necestovali a aby cestovní kanceláře tyto aktivity potlačily. Kdyby to nebyl návrh a byl by to zákaz, jsme, tak jak tady kolega Bartoš o tom mluvil, možná na úrovni čísel Slovenska, které dopadlo lépe, protože Slováci tehdy lyžovali v Tatrách, a ne v severní Itálii. Takže to jsou věci, které se tady děly. A jsem rád, že ten biatlon v Novém Městě se podařilo "nepustit" v uvozovkách, protože by nás navštívily desítky tisíc turistů ze zahraničí a samozřejmě i z Rakouska a z Itálie, kde tyto sporty jsou velmi populární.
Ale abych byl smířlivý, chtěl bych ukončit tuto první kapitolu konstatováním - tedy nevyčítat si, poučit se, že politika upřednostňování podnikatelských zájmů do řešení epidemie nepatří.
Druhá kapitola - připravenost. Budiž nám všem omluvou, že nepřipraven a zaskočen byl celý svět. Jsem lékař a dlouholetý ředitel záchranky, tedy jedné ze tří základních složek Integrovaného záchranného systému, a tak o problematice pandemických plánů a příprav na pandemii něco vím. Chci všechny ujistit, že Česká republika díky aplikovaným krizovým zákonům a zákonu o IZS je v přípravě na krizové stavy na světové špičce. Kolem roku 2011 se aktualizoval pandemický plán. Zažili jsme od těch let epizody ptačí chřipky, prasečí chřipky, ohrožení onemocněním SARS a ebolou. To vedlo záchranné služby mimo jiné k vytvoření tzv. Biohazard týmů. Věnovaly se tomu veliké finanční prostředky ze zdrojů Ministerstva zdravotnictví, konkrétně z tzv. krizových peněz. Jenom pro vaši informaci ročně to činí 10 korun na občana v každém kraji. Biohazard týmy jsou vybaveny ochrannými prostředky, obleky, maskami s bezpečnou ventilací pro členy posádek, speciálními vozidly s filtroventilačním zařízením pro bezpečný převoz nakažených. To vše jsme v té pandemii teď využívali. Byla zároveň připravena specializovaná pracoviště pro izolaci pacientů se zvlášť nebezpečnými nákazami, ať je to v nemocnici na Bulovce, nemocnici Těchonín a na infekčních klinikách. Záchranky v minulých letech pravidelně prováděly reálná cvičení, kdy jsme se učili takovéto jednotlivé pacienty převážet z domů, ze zdravotnických zařízení, z pracovišť na právě tato specializovaná pracoviště a předávání těchto pacientů. Čili to všechno jsme připravené měli. Cvičili jsme a cvičíme ve spolupráci s hasiči a policisty, kteří mají v této činnosti své specifické úkoly. Cvičí se i v nemocnicích. Tedy připraveni jsme byli a v porovnání s okolním světem a díky špičkově fungujícímu IZS na světové úrovni.
Kapitola další - ochranné prostředky. Ochranných prostředků jsme měli na záchrankách a v nemocnicích dostatek, ale právě jenom na řešení těch individuálních případů, na to jsme připraveni byli. Jinak celý svět včetně nás podcenil možnost pandemie. Ukázalo se, že prostředků na masovější výskyt infekcí jsme neměli nikdo dost, nikdo v okolí ani v okolních státech. Ukázalo se zpětně, že ve skladu hmotných rezerv se někde na paletě v rohu krčilo několik desítek, možná tisíc, ochranných roušek a masek. To je opravdu málo. Ale kdy to vzniklo? Vzniklo to v roce 2004 za úplně jiného složení vlád, za úplně jiných ministrů, mezitím se vystřídali hlavní hygienici, nikdo si toho nevšímal. Byla to zásoba, která stačila na několik dní provozu zdravotnických zařízení. Ale opět je to celosvětové podcenění situace, byly tak na tom i ostatní státy. Když to bylo opravdu potřeba a potřebovali jsme masové nákupy, tak v tu chvíli to potřeboval opět celý svět a přestaly fungovat běžné obchodní vztahy. Nemohli jsme se potom spolehnout na to, že objednávka dokonce někdy i souběžně zaplacená byla následovaná rychlým dodáním požadovaného zboží. Jsme si vědomi toho a viděli jsme to, že se předháněly i státy mezi sebou, že Američani skoupili před nosem Francouzům jejich letadlo a přivezli si roušky a ochranné prostředky k sobě domů, prostě prali se všichni. Evropská unie nás na začátku v tom v žádném případě nepodržela, dokonce se na naše opatření koukali s despektem.
Zásobování se následně zlepšilo samozřejmě až po zásahu prezidenta a asi i pana vicepremiéra Hamáčka a musíme si přiznat, že dobré vztahy s Čínou v tom asi sehrály významnou, významnou roli. A bez toho leteckého mostu, který následoval, bychom nedokázali zdravotnická zařízení dostatkem těch ochranných prostředků zásobit. Chtěl bych tady ale z tohoto místa poděkovat i starostům obcí a hejtmanům, kteří si to v rámci své zřizovatelské funkce uvědomili a pro svá zařízení se také paralelně snažili zásoby zdravotních prostředků nějakým způsobem získat a nakoupit. Čili nelze říct, že ve výsledku naše nemocnice, Integrovaný záchranný systém a sociální zařízení zůstaly bez ochranných prostředků.
V čem jsme skvělí, tak to je otázka intenzivní péče. Jednotky intenzivní péče, anesteziologicko-resuscitační oddělení. Tam se ukázalo, že je máme skvěle organizované a velmi dobře dimenzované. Tím, že se přijala opatření a oploštili jsme tu křivku; celý národ je dneska už v podstatě specialistou, jako každý zná fotbal, hokej, tak teď asi každý ví, co to je reprodukční číslo a co to je oploštění křivky apod, tak jsme si vědomi toho, že tohle se na začátku podařilo, a skutečně my jsme měli těch ventilovaných lůžek dostatek a nestalo se, že bychom se o nějakého pacienta nedokázali postarat. Tam patří veliký díky i profesoru Černému, který se ujal toho, že vytvořil vlastně program využití těchto ventilovaných lůžek, a to je jedna z věcí, kdy vlastně ta koronavirová krize nás posunuje někde i dopředu, protože to se dá využít i v běžném mírovém životě, kdy se někdy stane, že je nedostatek ventilovaných lůžek, a na základě využití takovýchto programů můžou záchranky zajet třeba do sousední nemocnice. Ale to jsem se odklonil už příliš asi od toho tématu.
Je pravdou, že ochranné prostředky v té době bylo možné nakoupit jen za cenu využití nouzového stavu, že skutečně nebylo možné dělat klasická výběrová řízení. A tady bych chtěl říct, že bychom to opravdu neměli politizovat. Neměla by to posuzovaná žádná komise složená z poslanců, kteří jsou členy nějakých konkrétních stran a mají nějaké konkrétní politické cíle, ale tady bych doporučoval a i s ohledem k tomu, co tady řekl ctěný kolega Fiala, prostřednictvím pana předsedajícího bych panu Fialovi chtěl říct, že já bych preferoval opravdu důvěru k těm, kteří to šetřit mají, a to je v tomto případě pracovníkům NKÚ.
Další kapitolka - komu patří poděkování. Poděkování patří všem. Všem, kteří doma šili roušky, všem, kteří se snažili zajistit dodávky ochranných prostředků, tedy týmům Ministerstva zdravotnictví ČR, Ministerstva vnitra, krizovým štábům, krizařům na krajích, složkám IZS, sestrám, lékařům, lékárníkům, pracovníkům v sociálních službách, pošťákům, prodavačům, řidičům, prostě všem lidem, kteří dále chodili do práce a zajišťovali chod společnosti. Pandemická hrozba přechodně semkla celý národ. Bohužel dnes už se z toho opět všechno dělá politika a je to škoda.
Kde vidím rezervy? Teď vás možná překvapím. Paradoxně v komunikaci. Méně je někdy více. Při vyhlášení krizového stavu by měla nastoupit i krizová komunikace. Výstupy z krizových štábů, výstupy z jednání vlády by měly být předávány občanům v určitých časech, v určité formě, v určitém rozsahu a neměla by média, ale to je otázka, jestli bychom to neměli ošetřit, když je to opravdu krizový, nouzový stav, tak by se nemělo dít, že probíhá paralelní 24hodinová komunikace na všech kanálech s tím, že se snaží redaktoři vyzískat nějakou senzaci, vyzískat nějaký jiný názor, ať už je to dotazy na jednotlivé ministry, kteří nemají třeba plošně tu informaci nebo už výstup z krizového štábu, anebo oslovování různých odborníků, z nichž někteří jsou opravdu renomovaní odborníci, ale svými názory mohou narušit řešení té konkrétní, v tuto chvíli pandemické krize. Takže tam vidím velkou rezervu a mělo by se to změnit. Prostě nouzový stav by měl být nouzovým stavem, potom se všemi důsledky i s důsledkem jasné, přímé, věcné komunikace.
Z této komunikace mám negativní zkušenost v tom, že když padly termíny promořování, návrat dětí do škol, pendleři apod., tak se zdvihaly vlny dotazů, kdy my lékaři jsme byli oslovováni ohroženými skupinami poměrně dojemně: je nám 65, jsem po infarktu, mám diabetes, manžel má tohle, tohle, máme šanci přežít? A podobně. A to všechno bylo z toho, že ti lidé byli prostě vybláznění z těch pořadů, například Máte slovo u Míši Jílkové apod., kde probíhaly všelijaké diskuze a probíhaly názory různých odborníků, kteří vlastně někdy znevěrohodňovali ty kroky, které vláda dělá.
Dále samozřejmě vidím rezervy v těch zásobách ochranných prostředků a schopnosti je vyrábět bez závislosti na zahraničních dodávkách. To si myslím, že je velmi důležité a že tomuhle se musíme věnovat, ale zase si nemyslím, že by to mělo jít z Poslanecké sněmovny. Já prostě věřím v to, že odborníci, kteří se tím zabývají, hygienici, epidemiologové, Ministerstvo zdravotnictví, že přirozeně zareagují a že jim v tom nemusíme úplně radit.
A bude asi potřeba se také podívat; vím, že jste to neradi slyšeli někteří, na zákon o ochraně veřejného zdraví, protože zase ne vždycky je potřeba aktivovat krizové stavy, nouzové stavy, využívat nouzových zákonů, ale například při lokálních epidemiích je možné využít zákon o ochraně veřejného zdraví a je potřeba tam opravdu posílit některé pravomoci v tom, aby Ministerstvo zdravotnictví mohlo lokálně dělat nějaká opatření a nemusel se z toho dělat krizový stav, i včetně možná okamžitých nákupů apod. To je tady k diskuzi ve Sněmovně.
Další kapitolka, co se osvědčilo. Kladivem proti šíření koronaviru z medicínského hlediska pro mě bylo elektronické objednávání pacientů, telefonické konzultace pacientů s lékaři a zejména tady dlouho diskutované a některými skupinami odmítané eRecept a eNeschopenka. Tyhle věci, ta digitalizace zdravotnictví významným způsobem snížila návštěvnost pacientů v nemocnicích, v ambulancích a snížila šíření infekce. Takže to beru jako pozitivum a vidíme, že na tomhle je potřeba pracovat a umět to využívat i do budoucna i při běžných chřipkových epidemiích. Bylo by to opravdu dobré. Zamezili bychom tak zavírání zdravotnických zařízení z důvodu nakažení personálu.
Osvědčily se už zmiňované rychle zřízené odběrové týmy, kdy posádky záchranky doplnili odborníci z infekčních oddělení a odebírali pacientům ty stěry přímo doma, případně krev, bez nutnosti jejich návštěvy ve zdravotnických zařízeních. Osvědčily se později dobudované odběrové stany před nemocnicemi. Musím tady zmínit i práci KHS při trasování, tam odvedli velkou práci, a už tady zmiňovanou chytrou karanténu. Tady bych chtěl jenom podpořit žádost hygieniků a epidemiologů o posílení. Už jsem o tom hovořil s panem ministrem a je třeba tuto hygienickou službu podpořit. My jsme ji totiž řadu let devastovali. Ta byla oklešťována postupně a vidíme, že ti hygienici mají své místo, a když jsem měl možnost mluvit s krajským hygienikem v Hradci Králové, tak skutečně říkal, že hygiena je už na hraně toho, aby mohla plnit své základní funkce, mezi které patří i konkrétní kontroly na jednotlivých pracovištích, prostě tam, kam mají chodit. Oni už na to kapacitně dneska nemají. Takže posílení hygieny by měl být jeden z výstupů.
Co nám pomohlo nejvíce? Paradoxně ta kritizovaná připravenost. Tady řada z vás říká, že jsme připraveni nebyli, ale my jsme připraveni byli. To jsem vám říkal jako IZS, jako nemocnice, jako specializovaná pracoviště pro příjem infekčních pacientů apod. Nebudu se opakovat.
Co nám pomohlo dále? Byla to razantnost vlády v rozhodování. Opět, vláda byla kritizována za ta rozhodnutí a viděli jsme, že Evropa nás následovala. Následovala nás o několik dnů až o několik týdnů. Evropská unie nás tady v tom rozhodování nepodržela. Takže je skutečnost, že razantnost postupu vlády z mého pohledu měla být ještě větší na začátku v souvislosti s tou Itálií a Rakouskem, tak jsme mohli být ještě na lepších číslech. Ale stalo se. Přesto jsme byli opravdu anebo jsme skvělí v té zdravotnické části.
Činnost hygieniků, epidemiologů a statistiků, to už jsme tady zmiňovali. Pomohla nám disciplína při dodržování opatření, nošení roušek a teď pomohla nám určitě i genetika, abychom to všechno nesváděli na to, jak jsme skvělí a že jsme to jenom opatřeními zvládli. Určitě tam hraje genetika a určitě tam hraje roli i proočkovanost populace a s tím vysoký stupeň imunizace naší populace. Jsme zřejmě odolnější. A tady to je na margo třeba Pirátů, kteří bojují proti očkování, zvažujte to, to všechno se vším souvisí, a to očkování se jeví jakože je velice důležité. Pomohly nám i okamžitě přijaté zákazy návštěv ve zdravotnických zařízeních. To všechno zafungovalo.
Jak se připravit napříště? A tady bych chtěl poprosit. Ne cestou různých poslaneckých návrhů. Žádnými návrhy laickými parlamentními komisemi. Nechme pracovat odborníky, ti sami předloží návrhy pro přípravu na podobné stavy. A my jsme tu od toho, abychom se snažili přijetím potřebné legislativy přispět k realizaci těch odborných návrhů. Základní krizovou legislativu máme. A já jsem to nazval největší branné cvičení v historii ČR, při němž jsme si vyzkoušeli vše v praxi. Získali jsme poznatky a víme, co máme zlepšit. A jak jsme dopadli? Jsme mezi premianty v Evropě. Díky včasnosti přijatých opatření jsme na desetině evropského průměru úmrtí. Ano, je pravda, že v 80% jde o úmrtí s covidem a ne na covid. Ale my teď bojujeme s nějakou infekcí, ale ona může přijít úplně jiná, s úplně jinou smrtností.
Oploštili jsme křivku, nezahltili jsme zdravotnická zařízení. Prostě nám to vyšlo. Jsme dneska z hlediska infekce jednou z nejbezpečnějších zemí v Evropě a musíme to propagovat a dovést zpět turisty a obnovit mimo jiné i ten cestovní ruchu. Zaplatili jsme velmi vysokou daň v utlumení ekonomiky, kterou budeme dohánět řadu let. Lidské životy jsou ale přece hodnotnější než jakýkoliv ekonomický ukazatel. Budeme lépe připraveni, budeme schopni čelit další vlně této nemoci či jiné epidemie bez přechodného vypnutí chodu společnosti. Pokud to opravdu dokážeme, potom by to byl dobrý výsledek.
A nyní mi dovolte, úplně na konec, protože tady se trošku šermovalo s čísly těch počtu úmrtí. Samozřejmě existuje validní statistika a ta nám říká to, že kdybychom neměli trošku toho štěstí, neudělali ta opatření, která jsme udělali, a jeli jsme podle belgického scénáře, tak na počet našich obyvatel by tady bylo v současné době ne 330, ale 9 tis. mrtvých. Kdyby to byl scénář britský, italský nebo španělský, bylo by to 6 tis. mrtvých, kdyby to byl scénář švédský, bylo by to 4,5 tis. mrtvých, kdyby to byl holandský scénář, bylo by to 3,5 tis. mrtvých. Německý scénář relativně příznivý - 1 100 zemřelých. Vezměte si, že by to byla tato čísla rodin, které někoho ztratily a ne těch 300 rodin, které ztratily někoho blízkého u nás v ČR při opatřeních, které jsme učinili tady.
Děkuji za pozornost.
