Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně. Já bych chtěl reagovat na paní poslankyni Richterovou i pana poslance Ferjenčíka, vaším prostřednictvím.

Já žiju v Ústeckém kraji, žiju v Děčíně. V rámci nějakého porovnání, Děčín je ještě slušné město. Vy tady říkáte, že to je chyba systému. I v našem Děčínu máme stovky členů, příslušníků rodin, kde jsou minimálně dvě generace dětí, rodičů a lidí, kteří nepracují. A ano, to je možná jediná chyba v systému, že máme štědrý sociální systém pro lidi, kteří si to nedovolí.

Ale řekněte těm pracovnicím na úřadě práce, na sociálce - víte, jak to funguje, když se teď po koroně měly znovu začít vyplácet a přiznávat dávky? Musely tam přijet čtyři hlídky městských strážníků, protože vám tam samozřejmě pak přijdou ti lidé, kteří se všichni ohánějí tím, že jsou všichni rasisté a ti lidé si ty dávky prostě vydupou.

A to, že jsou i neziskové organizace, které těmto lidem radí, jak mají čerpat všechny dávky, to je prostě realita. Vy možná občas přijedete do vyloučených lokalit. Byli jsme společně ve Varnsdorfu předloňský rok. A jak to probíhalo? V některých těch sociálně vyloučených lokalitách se dokonce tito obyvatelé dozvěděli, že přijedou nějací lidé z Prahy, tak si objednali uklízeče, uklízečky, aby to tam vypadalo. A pak to všechno vypadá krásně. Ale kdybyste v těchto lokalitách žili, tak víte, že třicet let se s tím nic nedělá. A je to černá cesta do pekel, protože neustále je to problém, který bude narůstat. Já se nechci dožít toho, že se jednou dostaneme do situace, jaká je ve Francii, jaká je v západní Evropě v jiných lokalitách, kde máme obdobné problémy s určitými skupinami lidí. A je to o tom, že dokud tyto lidi nenaučíme, že bez práce nejsou koláče, tak se to v životě nezmění.

Děkuji. (Potlesk.)