Návrh nařízení, které je označováno jako evropský právní rámec pro klima, zveřejnila Evropská komise 4. března letošního roku, toto nařízení navazuje na sdělení Evropské komise, o kterém jsme tady již hovořili, nepochybně v příštích měsících ještě hovořit budeme, a možná i letech, nějakým mým nástupcem, a to je zelená dohoda pro Evropu a Evropskou radou schválený cíl klimatické neutrality EU do roku 2050.
Tento návrh má za cíl začlenit cíl klimatické neutrality EU do roku 2050 do právních předpisů EU, a přispět tak k provádění pařížské dohody o ochraně klimatu. Na dosažení cíle klimatické neutrality do roku 2050 by se měly podílet všechny členské státy společně, přičemž členské státy, Evropský parlament, Rada a Komise by měly přijmout nezbytná opatření, aby mohl být tento cíl splněn.
Nařízení rovněž stanoví podmínky pro vytyčení trajektorie, pro dosažení cíle klimatické neutrality EU do roku 2050 a dále podmínky pro pravidelné posuzování pokroku na cestě k jeho dosažení. Evropská komise každých 5 let počínaje rokem 2023 posoudí společný pokrok členských států směrem k dosažení cíle klimatické neutrality a v oblasti adaptace na změnu klimatu a přiměřenost takto přijatých opatření. Předběžné pozice členských států se rozchází především v otázce navyšování klimaticko-energetických cílů k roku 2030. Já už jsem tady v Senátu o tom také hovořil. Řada ambiciózních členských států, kam patří Švédsko, Dánsko, Francie, Holandsko, Lucembursko, Německo a další, požaduje cíl navýšit na 55 %, jenom připomínám, že stávající cíl úspory emisí je 40 %, do roku 2030, oproti základně v roce 1990, tedy navýšení cíle na 55 %. A zahrnout ho přímo do tohoto nařízení. Řada z těchto členských států zároveň požaduje legislativní návrh schválit nejlépe již do konce tohoto roku.
Některé členské státy zároveň požadují stanovit cíl klimatické neutrality i na úrovni jednotlivých členských států nebo doplnit do cíle požadavek na dosažení negativních emisí po roce 2050, což ČR odmítá. Prakticky všechny členské státy, tady máme podobný postoj, však odmítají stanovení tzv. emisní trajektorie, tedy té křivky vývoje emisí nebo snižování emisí prostřednictvím delegovaného aktu, a negativně se k tomu rovněž staví právní služba Rady a Evropský parlament, takže předpokládám, že tento původní návrh asi nebude úspěšný.
A teď opravdu velmi stručně pozici ČR, která byla schválena na konci března letošního, kterou samozřejmě máte ve svých materiálech. Já už jsem tady hovořil o tom v několika vystoupeních, že ČR podporuje ukotvení cíle klimatické neutrality na úrovni EU do roku 2050 v rámci nařízení, které rovněž stanoví obecný rámec pro dosažení tohoto cíle v rámci EU. Chci ale říct, a opět myslím, že to není překvapení, my jsme v tomto smyslu i informovali Evropskou komisi, že načasování projednávání tohoto návrhu je z pohledu ČR problematické, vzhledem k úzké souvislosti s připravovaným návrhem Komise na navýšení redukčního cíle EU do roku 2030, které se očekává v září letošního roku, rovněž samozřejmě k vážné situaci v souvislosti s probíhající koronavirovou pandemií, zejména jejími dopady na hospodářství, je zcela zjevné, že tato černá labuť, jak se někdy říká, která dosedla na celý svět zcela neočekávaně, má i na tuto záležitost významný dopad. Jsme přesvědčeni jako ČR...
Děkuji, pane předsedající. Návrh tak předjímá výsledky jednání, která nás ve druhé polovině tohoto roku teprve čekají. Harmonogram projednávání obou návrhů tak bude nutné lépe sladit a přizpůsobit okolnostech. Česká republika zásadně nesouhlasí se stanovením trajektorie dosažení cíle klimatické neutrality prostřednictvím takzvaného delegovaného aktu, to znamená, aby to v zásadě mohla rozhodnout Evropská komise nějakým interním postupem v zásadě takřka bez projednání nebo bez nějakého významného schvalování ze strany členských zemí a požaduje její nastavení prostřednictvím takzvaného prováděcího aktu, což je stávající postup, kdy nastavení této trajektorie by de facto znamenalo stanovení dílčích cílů snižování emisí pro období 2030-2050, a proto musí být do tohoto procesu plně zapojeny všechny členské státy Evropské unie a naší preferencí je schvalovat dílčí cíle na úrovni Evropské rady. V rámci stanovení trajektorie je také zásadní zohlednit rovněž příslušné dlouhodobé strategie nízkoemisního rozvoje členských států a Česká republika požaduje explicitní doplnění principu technické neutrality. Víte, že to je požadavek, který opakovaně uplatňujeme, že by mělo být necháno na každé členské zemi, jaký energetický mix si zvolí. A není tajemstvím, že v případě České republiky by tím mixem měla být kombinace jaderné energie nebo jaderné energetiky, obnovitelných zdrojů a popřípadě doplněk ze strany plynu, zemního plynu, protože to jsou samozřejmě média, která jsou pak schopna nahradit postupně se snižující podíl uhlí. Samozřejmě by tam měly být také doplněny a vzaty v úvahu odlišné výchozí podmínky a zachování práva volby energetického mixu, o čemž už jsem hovořil. Já bych tady chtěl říci, že my jsme opakovaně, jako Česká republika, já jsem to naposledy včera zopakoval i německé ministryni životního prostředí, se kterou jsem měl shodou okolností videokonferenci, víte, že Německo přebírá od druhé poloviny letošního roku předsednictví Evropské unie, a já jsem paní ministryni říkal, že Česká republika v této situaci především chce diskutovat dopadové analýzy, i my si takovou dopadovou analýzu děláme, a i Evropská komise by měla v září představit dopadovou analýzu, co by případné navýšení ambicí už do roku 2030 znamenalo pro Evropskou unii. A samozřejmě ale bychom také chtěli vědět a musíme vědět, co to bude znamenat pro členské státy, v tomto případě pro Českou republiku, protože je zřejmé, že se bavíme o investicích, které budou minimálně v řádech stovek miliard korun, pokud by mělo dojít k nějakému navýšení, ambice z těch 40 % a Česká republika dneska úplně plní požadavky, které vyplývají z Pařížské dohody a z klimaticko-energetického balíčku.
Děkuji za pozornost.
