Nastává tady situace, kdy vás prosím, abyste mě dobře vyslechli. Protože tím, že jsme u senátního tisku 272, vašeho tisku 868, přijali pozměňovací návrh, ve znění postoupeném Senátem, který doporučil i pan ministr zdravotnictví, vyloučili jsme z veškeré pomoci lékárníky, nedovolil bych si vám říkat, jak máte hlasovat, ale prosím, abychom se zamysleli nad tímto, že vlastně ty malé lékárny, které udržují výdejní okénka ve vesnicích a jakýmsi způsobem tu dostupnost toho zdravotnictví dostávají k těm nejvíc potřebným, kteří nemohou cestovat, anebo jsou, řekněme jiným způsobem hendikepováni, právě na ty myslel ten návrh, který jsme předložili Senátu, a právě tím hlasováním o tom prvním zákonu, u kterého jsem byl zpravodajem, jsme je vyloučili.
Já bych chtěl říct k tomu, co řekla tady paní ministryně, že zákon prošel legislativním odborem Senátu, který sami víte, že je velmi přísný a neshledalo naše legislativní oddělení v něm žádné nedostatky. Zákon odstraňuje - možná bude lehce složitější, ale odstraňuje jakékoliv nespravedlnosti, protože pokud do absolutního počtu zaměstnanců počítáme i úvazky ve výši desetiny, poloviny - víte sami, že dlouho apelujeme na to, aby zaměstnavatelé zaměstnávali lidi na zkrácené úvazky, maminky na mateřských, aby mohly pracovat na zkrácených úvazcích - oni se počítají za jednoho zaměstnance.
A jak tady paní ministryně řekla, tak ta hranice, od kdy ten nárok je nebo není, je na počtu zaměstnanců. A pokud se mi do počtu zaměstnanců počítá i někdo se zkráceným úvazkem a mám tam dva lidi na poloviční úvazek, oni dohromady dávají jeden úvazek, půl úvazku plus půl úvazku je jeden úvazek, a tihle by se počítali za dva. Horší situace by vznikla ve firmách, které mají desetinové úvazky, kdy deset zaměstnanců, s desetinovým úvazkem je počítáno podle návrhu Ministerstva práce a sociálních věcí za deset lidí, přitom je to jeden člověk. Já bych mohl takhle dále pokračovat, ale já bych si tady dovolil připomenout tiskovou zprávu, kterou vydaly vlastně zaměstnavatelské svazy, které říkají, že senátní verze odstraňuje vážné nedostatky návrhu na prominutí odvodu sociálního pojištění. Pod tímto návrhem je podepsán Ing. Tomáš Hajdušek, vedoucí sekce správy daní a poplatků. Je pod ním podepsán RNDr. Ladislav Minčič, je to místopředseda sekce hospodářské politiky Hospodářské komory ČR. Je pod ním podepsán Tomáš Prouza - prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR. Je pod ním podepsána Ing. Pavla Břečková - místopředsedkyně představenstva Asociace malých a středních podniků. Je pod ním podepsán Jan Wiesner - je to prezident Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR.
A já si myslím, že tyto autority dávají najevo, že to pro ně nebude složitější, jak tady říkala paní navrhovatelka, ale že přesně chtějí ten zpřesňující návrh. Protože ten návrh zákona, tak jak přišel z Poslanecké sněmovny... na všechno bylo málo času, chápu to, byl nedokonalý a zakládal velkou právní nejistotu jak při propuštěných zaměstnancích, tak při vlastně přepočtu. Ono vlastně tak, jak je to koncipováno, tak podmínkou pro odpuštění tohoto pojištění je, že zaměstnavatel nesmí propustit více jak deset procent zaměstnanců.
Ale bylo lehce opomenuto, že ti zaměstnanci můžou odcházet i sami z vlastní vůle, a že můžou odcházet do důchodu, to znamená ze zákonných důvodů. A teď když si představíme společnost, která má devět zaměstnanců a jeden zaměstnanec jim odejde do důchodu, tak už ten jeden zaměstnanec dělá 11,11 %. To znamená takováhle společnost bez zásahu podnikatele, bez vůle toho zaměstnavatele, bude vyloučena tedy z toho prominutí těch odvodů, protože prostě někdo regulérně odešel do důchodu. A proto právě ty podnikatelské svazy se postavily za ten senátní návrh.
Já vás prosím kvůli lékárníkům, kvůli i té vůli podnikatelských svazů, které by stejně vytvářely tlak na novelizaci toho zákona, abyste ten zákon podpořili tak, jak jej postoupil Senát se svým pozměňovacím návrhem.
Děkuji vám za pozornost.
