No kdyby to bylo tak horké téma, jak i většina opozice tvrdí, tak by sál nevypadal ani z opoziční strany tak, jak vypadá. Čest tedy výjimkám! To je možná trošku i střelba do našich řad, ale schůzi svolala opozice. Já tady nevidím moc lidí z opozice. Některé tady vidím, ano. Takže to také o něčem svědčí. A vážení, kdybych řadu z vás, kteří jste tady vystupovali, a zase na výjimky, slyšel o tom tématu hovořit před několika lety takhle intenzivně, tak bych se na to taky koukal jinak. Ten rozdíl mezi řadou z vás a mnou je ten, že já jsem se tím suchem, o kterém teď všichni tak mluvíte, začal intenzivně zabývat v únoru 2014 po tom, co jsem na konci ledna 2014 nastoupil na Ministerstvo životního prostředí. Ne proto, že bych byl tak geniální a vizionářský, ale proto, že jsem začal poslouchat odborníky, kteří říkali, že my jsme desítky let řešili povodně, ale úplně stejně už jsme měli desítky let řešit sucho. Protože povodně a sucho, jak už jsem tady několikrát říkal, jsou jenom dvě strany stejné mince. A ta mince se jmenuje dopad klimatické změny na Českou republiku.

V tu chvíli by to bylo samozřejmě, řekněme, asi spravedlivější. Ale věřte mi, že my nasloucháme všem, kteří přicházejí s nápady. Protože čelíme soupeři - příroda není soupeř, ale je to výzva řekněme - tak čelíme výzvě, která je možná největší v moderních dějinách lidstva. Na tom se všichni shodneme. A kdybychom se ještě měli hádat mezi sebou prostě o tom, jestli tohle je potřeba udělat dřív nebo za měsíc nebo jestli je to ideologická záležitost, jako že to není ideologická záležitost, o tom jsem hluboce přesvědčen, tak nemáme ani tu malou šanci, kterou stále ještě máme, abychom se adaptovali. Protože to zmírnění změny klimatu, to jako Česká republika máme v rukou velmi, velmi, velmi omezeně, kdežto tu adaptační strategii máme v rukou do značné míry. A proto taky ta adaptace je pro mě daleko důležitější téma.

A my za těch šest let nebo šest a půl roku dneska v podstatě si troufám říct, že byť nemám ty transparenty tady a nemám ty tvrdé desky, ale naše projekty jsou vidět v přírodě a jsou vidět v krajině. Řada z nich tedy vidět není, to je reakce na pana předsedu Bartoše, protože řada z nich je pod zemí. To je ten problém. Říká: Kde ty peníze jsou? No jsou zakopané pod zemí. Ne v nějaké skrýši, ale jsou ve vodovodech, kanalizacích, to jsou desítky miliard korun, které samozřejmě dneska tak vidět nejsou, protože to považujeme za samozřejmé.

Ale když se dneska podíváte v krajině po naší krásné zemi, jezdíte hodně po České republice, tak jako jezdím já, tak si myslím, že mi dáte za pravdu, že řada věcí se mění. Opravdu významně přibývá menších vodních nádrží. A my jsme jenom za těch posledních šest let udělali 16 nebo 17 000 konkrétních projektů na zadržení vody v krajině ve městech. Děláme jich teď dvanáct až patnáct denně. Já neříkám, že to stačí. Musíme ještě přidat, určitě. Já nikdy nejsem ani se sebou spokojen. Ale říct, že vláda pro to neudělala nic, je prostě lež. A je prima se pak zeptat těch, kteří tady byli před námi, v jakém stavu nám to předali. V jakém stavu byly ty projekty? Kdybychom nepracovali na těch koncepčních dokumentech a na těch projektech, tak jste teď neměli ty dokumenty, které kritizujete. Částečně oprávněně, protože samozřejmě máme taky jinou představu o rychlosti, ale říkala to tady paní kolegyně Adamová Pekarová a měla pravdu. To není o jednom roku změny, my jsme tu vodu prostě víc jak sto let, možná sto padesát let cíleně odváděli z českých zemí, říkám z českých zemí, protože to bylo ještě za Rakouska-Uherska. A nechci samozřejmě upírat to, že tady byly vizionářské snahy některých politiků a nepochybně odborníků už v těch minulých letech se zabývat suchem, ale nikdy to nebylo koncepčně. My jsme se koncepčně začali zabývat suchem před šesti lety, připravili jsme koncepční materiály, udělali jsme mnoho tisíc, troufám si říct desítek tisíc konkrétních opatření. A ano, vy říkáte: má jich být sto tisíc, nebo stovky tisíc. Určitě, ono jich budou stovky tisíc v celé České republice, ale nezměníme ten trend okamžitě. Nejde to. Já jsem odpovídal samozřejmě i na otázky, jestliže se za posledních sto padesát let napřímily tisíce kilometrů vodních toků, tak proč je nedokážeme zase zmeandrovat za stejnou dobu. A já říkám: protože nejsme v Číně, abychom řekli, že tady zítra uděláme takovouhle operaci a ona by tady zítra skutečně byla. Pak je ale samozřejmě jedno, jestli tam jsou nějaké majetkoprávní vztahy, že budeme vyvlastňovat majetky tisíců lidí. A to jsou velmi citlivá témata, o kterých se pak budeme bavit v ústavním zákonu nebo v návrzích na ústavní řešení vody.

Já chci jenom říct, že ta vláda nespala. Opravdu připravila desítky tisíc konkrétních opatření, které dneska opravdu můžeme vidět. A samozřejmě i změnu legislativy. Já jsem v reakci na svolání mimořádné schůze říkal, že žádná mimořádná schůze ještě nic moc nevyřešila, to je stejné jako vyšetřovací komise, ale trošku to změním. Já jsem samozřejmě velmi rád, že využijeme tohoto prostoru, pokud to tak bude, nejenom k nějaké předvolební debatě coby kdyby, a i kdybych tady byl já, co bych udělal, ale budeme se věnovat konkrétním návrhům, ať už vládním či opozičním, protože v tom je síla, v té debatě o těch konkrétních věcech.

Já si myslím, že vodní zákon je docela revoluční, že skutečně navrhuje věci, které tady už měly být před mnoha lety. Jsem rád, že s panem ministrem Tomanem jsme tenhle vodní zákon navrhli a já si myslím, že i vy jste svými připomínkami uznali, že konstrukce je správná a směr je správný. Mně jenom vadí taková ta obrovská zkratka, že se neudělalo nic. No, kdyby se neudělalo nic, tak skutečně není absolutně dneska možné, abychom realizovali těch dvanáct projektů denně. Protože ta trošku vysmívaná Dešťovka - já mám osobního kamaráda, který se jmenuje Seth Siegel, je to autor světového bestselleru Budiž voda, Izraelec, a on mi říkal: vy jste dokázali za těch šest let i v hlavách lidí díky tomu, jak jste o tom začali mluvit, připravovat věci, které nám v Izraeli trvaly třicet let, abychom změnili myšlení lidí, abychom o tom začali hovořit, abychom připravili lidi na to, že ta voda není samozřejmost, že už nežijeme ve vodním blahobytu. A to jsou věci, které se povedly. A já jsem poslední, kdo by se tady bránil nějaké kritice za to, že má být něco rychlejší, že má být něco prostě razantnější. To je parametrická záležitost, o tom se prostě bavme. Ale vadí mi to, když někdo řekne: vláda neudělala nic, nebo taková ta vyjádření, která asi znáte, protože tady nám prostě křivdíte. A to není jenom fráze. Já, kdyby dneska nebyla mimořádná schůze, jsem dneska zase určitě po celé České republice, kde budu přesvědčovat stovky starostek a starostů, jako to dělám takřka každý týden, když je možnost vyjet, teď jsme bohužel kvůli koronaviru nemohli vyjet do terénu, aby šli do našich projektů. Já bych měl svoji vizi, aby do dvou, maximálně tří let každá obec, každé město v České republice, a máme už tisíce, které mají, měly nějaký projekt od nás z Ministerstva životního prostředí a určitě z Ministerstva zemědělství na zadržení vody v krajině, na Dešťovku. Trošku jste se smáli Dešťovce, ale ona se stala určitým symbolem, byť máme v uvozovkách jenom 7 000 projektů, chtěli bychom mít třeba 50 000, ale je to na lidech, my jim to nemůžeme nanutit, my jenom vytváříme podmínky, aby do toho lidé šli. Ale máme velkou Dešťovku pro města a obce - už 150 projektů. A chtěli bychom, aby skutečně každé město, každá obec měla nějaký projekt na zadržení dešťové vody.

Té vody na naše území pořád padá 60 mld. kubíků, 60 bil. litrů ročně. A já jsem přesvědčen, že pokud s ní budeme dobře hospodařit, tak se nestaneme ani pouštní, ani polopouštní zemí a s vodou prostě vyjdeme. Já jenom tvrdím, že tato vláda a i předchozí vláda, kde jsme se o tom začali bavit, zásadním způsobem přispěla k tomu, že to je takové téma. A začali jsme to řešit, vážení, když ještě žádné sucho nebylo, protože v roce 2013 byl povodňový rok, jestli si to nepamatujete. A smáli se nám, když jsme začali řešit sucho a říkali: co blbnete. Ale my jsme ty vědce poslouchali a máme je v naší Národní koalici boje proti suchu, špičkové odborníky na sucho, a nasloucháme jim. A znovu říkám, že každá rada, každý podnět, který tady padne, tak věřte, že nezapadne, zabýváme se jím. A že s ním třeba nesouhlasíme, to neznamená, že ho odmítáme ideologicky, to jenom třeba znamená, že na to máme jiný názor a je to naše odpovědnost. Ale souhlasím s tím, že voda je nejcennější tekutina, koneckonců v krvi jí máme taky hodně a pro Moraváky je určitě i v té slivovici, a je to základ života. A bez vody není nic a nebude. Věřte, že tohle si vláda velmi dobře uvědomuje a nejenom těmi materiály nebo transparenty, ale těmi konkrétními mnoha tisíci opatřeními, která máme dneska v krajině a ve městech, dokazuje, že je to naše priorita.

Děkuji vám.