Pokud má vláda České republiky v parlamentu od 101 poslanců výše, příprava státního rozpočtu probíhá klidněji, pokud vládní koalice je menšinová, a tím závislá na hlasech poslanců tzv. podporujících stran, schvalování je dramatičtější.
Vloni v prosinci byl schválen 28. rozpočet v zatím demokratické České republice se schodkem 40 miliard Kč. Už tvorba státního rozpočtu na letošní rok 2020 nesnese srovnání s žádným předešlým rozpočtem. Závažných důvodů k tomuto tvrzení je hned několik!!!
1) Více jak 30 let po „svržení komunistů“ je menšinová levicová vláda ANO-ČSSD plně závislá na hlasech poslanců KSČM.
2) Poprvé od 17. listopadu 1989 dva ze tří předsedů „vládní koalice“ byli, dle tvrzení příslušných úřadů, agenty STB.
3) Než začne v září 2020 jednání o přípravě státního rozpočtu na rok 2021, musí se současná vládní garnitura vypořádat s obrovskou krizí, která po propuknutí COVID-19 11. března 2020 naplno zasáhla i Českou republiku. Výsledkem je rozvrácené hospodářství nejen v České republice, ale ve většině zemí celého světa.
4) Už při loňském schvalování státního rozpočtu na rok 2020 bylo jasné, že plánovaný schodek 40 miliard Kč je z důvodu zpomalující ekonomiky jen imaginární číslo, které nemá s realitou nic společného. Výsledky za leden a únor 2020 to potvrdily. Byly nejhorší od roku 1993!!!
5) I z tohoto důvodu koronavirová krize přišla vládě Andreje Babiše nesmírně vhod. U tohoto pána je nutné uznat, že je mistrem okamžiku. Zastavil z hodiny na hodinu chod firem vyhlášením nouzového stavu a začal velmi brutální tlak na psychiku občanů. Ani na chvilku nezapomněl modelovat situaci tak, aby všichni nabyli dojmu, že pokud „čínský mor“ přežijeme, on bude tím zachráncem národa. Na této propagandistické lajně se pevně drží doteď.
6) Nebyl by to Andrej Babiš, kdyby se situaci nesnažil využít i finančně. Pochopil, že dostat pod kontrolu 500 miliard Kč posvěcených parlamentem se už nebude opakovat. Prý je to suma potřebná na záchranu lidí i ekonomiky v České republice. Nepochybuji o tom, že peníze z tohoto astronomického dluhu České republiky vybrané firmy zachrání. Včetně těch ve svěřenských fondech. Drobné, malé i střední firmy dnes už vědí, že přes velkohubé sliby na ně zůstanou jenom drobné. Pokud vůbec něco dostanou. Velmi bolestivé krachy tisíců firem a osudy lidí s tím spojených jsou jim ukradeny!!!!
7) V situaci, kdy hospodářská krize narůstá do obludných rozměrů a zdaleka ještě nevíme, jaký bude mít další průběh, je klíčové, jak kvalitní je vládní garnitura. Slušně přežijí pouze země, v jejichž čele stojí špičkoví odborníci, kteří dokážou v určitý čas následky krize vyhodnotit, předstoupit před svůj národ s pravdivou vizí a získají pro to politickou podporu svých spoluobčanů.
8) Z výše uvedeného pohledu stojí v čele České republiky vláda, v níž jsou klíčoví ministři odborně velmi podprůměrní a na svá místa se dostali díky patolízalství vůči Andreji Babišovi. Tito ekonomičtí lůzři mají „špičkovou úroveň“ pouze ve lhaní, mystifikaci, demagogii a v likvidaci lidí, kteří mají jiný názor. Nejhorší je to, že než Schillerová, Dostálová a další skončí na smetišti dějin, napáchají těžce napravitelné chyby, které poškodí budoucnost republiky a lidí v ní žijících.
9) Nemám špičkové ekonomické vzdělání, ale Bůh mně dopřál to, že jako předseda Sdružení československých podnikatelů a místopředseda federální i české Tripartity jsem se 5x zúčastnil jednání o státním rozpočtu před jeho schválením vládou a zasláním do parlamentu. „Protihráči“ na druhé straně stolu kromě představitelů odborů byli Valtr Komárek, Václav Klaus, Václav Valeš, Ivan Kočárník a Eduard Janota přezdívaný Pan rozpočet. Dokonalá příprava na tato jednání byla samozřejmostí. Jednání o výši daní a odvodů, o výši nákladů jednotlivých resortů, o předpokládaných příjmech státu atd. byla vždy hlučná a tvrdá. Vlády té doby, ale dohody z Tripartity už neměnily!!! A vždy byla součástí státního rozpočtu vize, jak v republice dále. Tehdejší pandemie se jmenovala – jak postavit republiku na nohy po 40 letech vlády bolševiků. Přechod státu z reálného socialismu ke kapitalismu nebyl nic jednoduchého. Byla to vysoká škola života.
10) Vize, jak dál a jak překonat krizi, to je téma, které až na malinké výjimky absolutně chybí. Pokouší se o to předsedkyně Národní rozpočtové rady paní Zamrazilová, bývalá místopředsedkyně Světové banky paní Matysová a při 1. čtení novely zákona „o navýšení dluhu“ na 500 miliard Kč s vizí přišli pánové Stanjura a Skopeček. Bohužel, ani jeden ze jmenovaných nemá politickou sílu vládní tlupě v jejich postupu zabránit. Mstivá Schillerová dokonce představitele Národní rozpočtové rady, která je stanovena ze zákona, vyhnala z ministerstva financí, a kde může, jejich názory zpochybňuje. S o to větší chutí diriguje rozdělování dluhu.
11) To nejzávažnější nakonec. Co ví Andrej Babiš velmi dobře, je to, že nejenže musí vyhrát příští parlamentní volby, ale také to, že musí mít sílu znovu sestavit vládu pod vedením ANO. Třeba i s čertem. Pokud se mu to nepodaří, bude z něj nejodpornější politická mrtvola od dob Klementa Gottwalda. A jak víme, ten se jim po špatně provedeném balzamování začal rozpadat před očima. Tak ho museli hodit do pece. Proto značnou část v tyto dny schvalovaného obrovského deficitu použije jako „investici do svých voličů“. Soukromníky, až na výjimky, mezi ně nepočítá. Na ty, kteří přežijí, opět rád zaklekne.
12) Věřím, že představitelé politických sil od středu doprava včetně Strany soukromníků České republiky a dalších, zatím menších stran, si uvědomí, o co půjde. A přestanou se zabývat tím, jestli za úspěch budou považovat zlepšení z 5,1 % na 5,8 % anebo z 12 % na 13 %. Předvolební jednání o krajských koalicích zatím neukázalo, že si uvědomují závažnost situace v České republice. Věřme, že po krajských a senátních volbách se to stane. Jiná cesta není. Půjde o všechno.
