21.07.2020 15:49:00
Summit EU: Je to ještě horší, než se dalo předpokládat
Podpora Fondu obnovy znamená naprosto neodůvodněné přikývnutí navýšení objemu evropského rozpočtu o celé dvě třetiny. To je nehoráznost hraničící s ekonomickým zločinem – a neodpovědnost vůči našim dětem a vnukům.
Poslanecká sněmovna 10. července většinou hlasů vyzvala premiéra Andreje Babiše k tomu, aby na tomto unijním summitu takovéto bezprocedentní navýšení výdajové stránky unijního rozpočtu (v podobě samotného vzniku Fondu obnovy a jeho zalenění do vícletého finančního rámce) podpořil. Stalo se tak spojenými hlasy ANO 2011, ČSSD, STAN, KDU-ČSL, TOP 09 a Pirátů. Hnutí SPD hlasovalo samozřejmě proti.
Uvědomme si přitom, že podpora Fondu obnovy znamená naprosto neodůvodněné přikývnutí navýšení objemu evropského rozpočtu o celé dvě třetiny. To je nehoráznost hraničící s ekonomickým zločinem – a neodpovědnost vůči našim dětem a vnukům.
Ekonomikám Itálie a Španělska, které byly pandemií koronaviru postiženy nejvíce, by mnohem lépe a efektivněji pomohly adresné jednorázové půjčky, které by si samy obstaraly na finančních trzích – a nemusela by kvůli tomu vznikat další masivní evropská instituce (jemnovaný Fond obnovy) a stejně tak by nemusely (pod pláštíkem boje proti dopadům pandemie koronaviru) nalévat obří sumy do fantasmagorického plánu tzv. zelené ekonomiky (Green New Deal), což je propracovaný systém regulací hospodářství a průmyslu směřující k tzv. bezuhlíkové ekonomice. A to je cesta, která z dlouhodobého hlediska nevede k prosperitě, ale k jejímu opaku.
Jde o projekt, který je pro Českou republiku vyloženě škodlivý až likvidační hlediska jejích energetických i fiannčnch zájmů i z hlediska naší státní suverenity. Mimochodem – na tento „zelený plán“ mají být alokovány až tři čtvrtiny z oněch 20 bilionů korun tvořících tzv. Fond obnovy.
Pokud upřednostní premiér Andrej Babiš české národní zájmy, kterými se tak často verbálně ohání, musí na Evropské radě proti tomuto projektu použít právo veta. Bohužel, existuje velký důvod k obavám, že to neudělá.
V kontextu aktuálního unijního vyjednávání je velmi podstatné i to, že od července se předsednictví Evropské unie. (Evropské rady) ujalo ambiciózní Německo - a kancléřka Merkelová bude chtít předvést svoji sílu a akceschopnost stůj co stůj.
Proto je očekávatelné, že může být i překročen pomyslný Rubikon – a to tím, že vznikne společný evropský dluhopis, což znamená sdílení dluhů mezi členskými zeměmi a faktický vznik dluhové unie.
V rozporu s primárním evropským právem a zakladatelskými smlouvami.
Kromě tohoto společného dluhopis jsou v architektuře víceletého finančního rámce a plánu Fondu obnovy zahrnuty i (čtyři) nové společné evropské daně, evropským newspeakem nazývané „nové vlastní zdroje“ (prostředky, které je třeba někde získat na budoucí splácení dnes nezodpovědně vytvářených dluhů): uhlíková daň na dovozy „neekologických“ výrobků ze třetích zemí, digitální daň, daň z nerecyklovatelných plastů a daň z využívání výhod společného unijního trhu velkými korporacemi. Jejich realizace by znamenala – kromě brutální obchodní války EU s USA – i fatální prohloubení evropské integrace, plně srovnatelné s přijetím Maastrichtské či Lisabonské smlouvou.
Otázka dne tedy také zní, zda se chceme, kromě sdílení dluhů s ostatními členskými státy EU, jejichž schopnost je splácet není, eufemisticky řečeno, zrovna na vysoké úrovni, pouštět i do tohoto daňového dobrodružství, ze kterého už není jednoduchého a bezbolestného návratu.
Velmi důležité je i to, že klíč, podle kterého se mají peníze v rámci Fondu obnovy rozdělovat, nevychází z kvantifikace a analýzy dopadu koronaviru na ekonomiky jednotlivých lenských států EU, ale z výše jejich míry nezaměstnanosti a veřejného dluhu. Přitom státy (Itálie, Španělsko a další), které mají z tohoto záchranného balíku čerpat nejvíce prostředků, měli vysokou nezaměstnanost a vysoký veřejný dluh už dávno před pandemií…Je to tedy i jakýsi trest pro rozpočtově odpovědné státy, včetně České republiky.
Současná plánovaná podoba rozpočtu EU jde jasně proti našim bytostným národním zájmům. Není jediný rozumný důvod pro to ji podpořit a schválit. Poškodí nás nejen ekonomicky, ale uvnitř EUdo budoucna i politicky, jakožto relevantního hráče a vyjednavače. O kteroužto pověst a pozici se svým současným postojem nevratně připravujeme.
Naopak, tímto silným a tvrdým hráčem je v rámci EU například sousední Polsko, které si nechá za jakýkoli souhlas s libovolným unijním projektem pořádně zaplatit – a ještě si z něj jako bonus vymíní množství výjimek, jak jsme naposledy viděli v oblasti energetické politiky a tzv. New Green Dealu.
Plán obnovy také obsahuje i některé naprosto nepřijatelné politické podmínky, jako je například spojení čerpání finanční pomoci s povinností dodržování tzv. vlády práva, což je v prvé řadě vrchnostensky namířeno proti zemím V4, hlavně proti Maďarsku a Polsku. Už jen toto samotné by pro našeho premiéra měl být dostatečný důvod pro jeho odmítavý postoj na summitu.
V posledních hodinách před summitem se ještě horečně taktizuje. Předseda Evropské rady Charles nyní zveřejnil návrh, který snižuje Víceletý finanční rámec o (z celkového pohledu v podstatě jen kosmetických) 20 miliard euro, zatímco Fond obnovy ponechal beze změn.
Síly se v průběhu vyjednávání různě přeskupují, ale už nyní lze konstatovat, že na jedné straně stojí státy, které usilují o snížení finančního objemu Fondu obnovy – Finsko, Nizozemsko, Rakousko, Dánsko a Švédsko, zatímco proti jakémukoli jeho snižování vystupují zejména Itálie, Španělsko, Portugalsko a Řecko a mají v tomto neochvějnou podporu Německa. „Šetrná pětka“ navíc tlačí (kromě snížení balíku peněz) i na to, aby pomoc poskytnuta převážné formou úvěrů, nikoli grantů a přímých plateb, a aby „obdarované“ státy měly povinnost podřídit svou budoucí hospodářskou politiku dohledu a kontrole „hodných strýčkům“ z Bruselu a ostatních členských států.
Některým „starým“ západoevropským členským státům (např. BENELUX) se explicitně nelíbí zejména skutečnost, že třetím největším příjemcem fiannční pomoci se má (po Itálii a Španělsku) stát právě Polsko. Lucemburský premiér Bettel to odůvodňuje tím, že tam nejsou respektovány evropské hodnoty a zásady právního státu. Což jsou atributy, které nejsem obsaženy v naprosto žádném unijním legislativním aktu za celou histrorii…
Lucembursko, Nizozemsko a spol. tedy na summitu usilují o co nejpřísnější podmíněnost přístupu k unijním penězůma o jeho navázání na dodržování těchto vágních a nedefinovaných principů. Což v podstatě není nic jiného než klacek na „neposlušné“, zejména středoevropské, členské státy.
Maďarský premiér Orbán naproti tomu své partnery „za stolem“ varoval, že jakýkoli návrh, který by čerpání financí podmiňoval "evropskými hodnotami", bude nekompromisně vetovat.
Poslední návrh Evropské komise předpokládá rozdělit finanční pomoc z Fondu obnovy na dvě části: 70 procent se má v příštích dvou letech přidělovat podle původního klíče (míra nezaměstnanosti a výše veřejného dluhu) a dalších 30 procent pak až v roce 2023, a to podle skutečného poklesu ekonomiky v důsledku koronavirových omezujících opatření.
To je však z celkového pohledu jen málo podstatný detail. Klíčová je ta skutečnost, že se Evropská komise za podpory nejsilnějších států EU – Německa a Francie – chystá beze změn základních smluv (a bez možnosti občanů členských států se k tomu vyjádřit) další rozšíření integrace a unifikace, ve smyslu faktického zavedení společné rozpočtové politiky a společného zadlužení, po kterém bude následovat i zavedení společné daňové unijní politky.A odtud už je jen malý krok ke vznku politické unie a evropského superstátu.
Klíčový unijní summit už probíhá čtvrtý den (oproti plánovaným dvěma) a řečeno s klasikem, situace na bojiti se mění každým okamžikem. Zatímco v sobotu premiér Babiš vítězoslavně sděloval, že vybojoval pro ČR bezprecedentní zvýšení finanční pomoci, dnes (pondělí 20.7.) jezase všechno jinak, jelikož má dojít ke snížení „grantové“ části Fondu obnovy z původně navrhovaných 500 miliard eur na 390 miliard.
"Nechápu, proč nás nechali čtyři dny jednat o nějaké částce, která je nyní úplně jiná," řekl dnes novinářům Andrej Babiš….
Podle našeho premiéra bude vyřešení tohoto sporu o granty pro úspěch (či neúspěch) summitu klíčové. Údajně ještě více než otázka podmíněnosti čerpání finančních prostředků z Fondu obnovy respektem k vládě práva – kdy odstavení od unijních financí by navrhovala Evropská komise a schvalovaly by jej členské státy kvalifikovanou většinou.
Třetím aktuálním kamenem úrazu je pak v současné chvíli boj o o výši slev z plateb do unijního rozpočtu na příští šestileté období, z nichž má těžit pět (bohatých zemí) - Německo, Nizozemsko, Rakousko, Švédsko a Dánsko. Souvislost s předchozími body je do očí bijící a na mysl se vkrádá termín „výpalné“.
Na pozadí těchto účetních a finančních nuancí, operací a přesunů se ovšem rýsuje vážný politický konflikt uvnitř EU. A jeho linie už nevede po ose „Západ – Východ“ resp. staré vs. nové členské země, ale spíše jde o jakousi unijní válku „Severu proti Jihu“ (skandinávské státy + Benelux proti Itálii, Španělsku a Řecku podporovanými Francií a Německem). Unie po koronaviru už bude jinou Unií – už nepůjde o ten nehybný a neměnný monolit – a diskuse o jejím možném opuštění už nebudou ničím svatokrádežným a nepřípustným, ale legitimním projevem politické debaty. To je snad jediná dobrá zpráva související se současnými přelomovými rozpočtovými jednáními v EU.
Většina unijních lídrů dává v otázce možné dohody před dnešním (pondělním) večerním jednáním najevo mírný optimismus. Tak se nechme překvapit…
P. S. Po úterní ranní tiskové konferenci už je jasněji.
Lídři členských států se shodli na podobě všech zásadních položek Fondu, obnovy, jehož čerpání bude explicitně spojeno s klimatickými cíli EU a podmíněno dodržováním principů právního státu. Tzn., že couvlo Polsko i Maďarsko…
Celková výše tzv. grantů ve fondu bude 390 miliard eur, na půjčky připadne 360 miliard. Právě tento poměr byl hlavním sporným tématem jednání, kvůli němuž odmítaly takzvané šetrné státy k dohodě přistoupit. Oproti původnímu plánu tedy nakonec došlo ke snížení objemu přímých dotací o 190 miliard eur. To je úspěch Dánska, Švédska, Finska, Rakouska a Nizozemska.
Čerpání prostředků z tohoto fondu bude také spojeno s plněním tzv. národních reformních programů, k nimž se bude muset zavázat každá země, která unijní finanční pomoc obdrží. Zásadní informací je i to, že investice z fondu i z unijního rozpočtu jsou jednoznačně, „na papíře“, spojeny s přechodem ke klimaticky odpovědnému a digitálnímu hospodářství, jak uvedla Ursula von der Leyen, předsedkyně Evropské komise.
Půjčky by státy. Které je obdrží, měly splácet do roku 2058, k čemuž jim mají pomoci tzv. nové zdroje příjmů společného rozpočtu. Což znamená, že šéfové vlád členských států EU jednomyslně kývli na budoucí společné evropské daně. Jako první bude zaveden nový poplatek z nerecyklovaných plastů, další přijdou později.
Máme-li výsledky summitu prozatím narychlo krátce zhodnotit, lze říci jediné: Je to ještě horší, než se dalo předpokládat.
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
