Máme mnohem lepší medicínské znalosti a metody léčení. Víme, jak klíčové je testovat a i proto se rodí stále lepší postupy. Víme, jak moc mohou pomoci technologie.
Takže, jak si stojíme? Posuďte sami:
- až po několika týdnech hodnot, výrazně převyšující vývoj v okolních zemí, vláda pomalu uznává, že máme "tak trochu problém"
- v pondělí prý ministr zdravotnictví přijde s "dalším semaforem", který bude popisovat situaci v krajím. Tentokrát jen se 3 stupni, ten minulý jich měl tuším 10 a jaksi v tichosti zanikl
- transparence rozhodování o omezeních je velmi slabá, překvapení jsou na denním pořádku. Zdá se mi, že hlavní vládní směr je nekazit lidem dovolenou - naše reakce vypadá podstatně mírněji než v okolních zemích (obvykle s menším počtem infikovaných)
- - o čísle R, které popisuje rychlost šíření nákazy se u nás již dlouho
- - chaotická komunikace vlády (hlavně premiéra) vedla k politizaci základních opatření na omezení rizika pandemie, a tak, na rozdíl od jiných zemí, část společnosti nošení roušek (zcela absurdně) zpolitzovala
- klíčová, "chytrá karanténa" spektakulárně selhala na Karvinsku. Chyby státu způsobily, že lidé v tomto regionu výrazně epidemií utrpěli. O tom, zda někde jinde funguje, informace nejsou
- víme ale jistě, že ze všech okolních zemí, v porovnání s počty infikovaných, nejméně testujeme, a přes víkend "si bereme pauzu", bohužel, vir nikoliv
- ve světě se má zato, že podstatné jsou moderní technologie. V našem pojetí (hygieniků) to je prý zápisník a mobil. Pokud stát chtěl, aby lidé používali chytré aplikace (já třeba mám eRoušku), měl to lidem vysvětlit. Nic ale proto neudělal, a tak je ta aplikace "nahouby", neb ji skoro nikdo nepouřívá (bez ohledu na to, že ji prý hygienici nechtějí využívat)
- k dovršení všeho se ukázalo, že v státních hmotných rezervách prý není jediná rouška (prý ale nějaké, tipuji že z Číny, má Ministerstvo vnitra). Prý je složité uspořádat "fungující" nákupy
Nejsem rád, že o tom musím psát, ale pokud se neprobereme, čekají naši zemi a naše lidi další, zbytečně velké škody. V ekonomické reakci na krizi se zdá, že musíme spoléhat na to, že své ekonomiky efektivně povzbudí ostatní (a my se omezíme na akce, jako jsou 2 miliardy na reklamu na domácí turistiku pro vybraná média). A v oblasti zdravotní, se snad naučíme rychleji přejímat to, co zavedou lépe fungující země v podobném stavu rozvoje epidemie, teď to neděláme. Je to smutné, ale ve víc asi teď doufat nelze.
