Ale následující je opravdu těžký kalibr. Především, jednu rozvojovou banku již stát má, protože před lety plně zestátnil banku ČMZRB (a navíc má další banku ČEB a také další finanční instituce, třeba EGAP).

Logika, že “MF svou banku nemá” je hodná Byzantské říše.

Hlavně ale platí, že bychom se měli vyhnout tomu, aby státní úředníci rozhodovali o poskytování úvěrů (neb to málokdy přinese cokoliv dobrého) a konkurovali komerčním bankám. Záruční schémata, ve světě často používaná, kdy stát (zde ČMZRB) poskytne bankám záruku s jasnými finančními paramentry (celkové ručení a ručení jednoho případu) je nejefektivnějším, rychlým a levným řešením, pokud se potřeba podpory úvěrů do ekonomiky objeví.

Pokud by stát chtěl financovat klienty, které v tomto módy banky odmítnou, znamená to, že jde do rizika, které jde nad limit, který si nastavil. A je to cesta k vzniku špatně kvantifikovaného, leč velkého, rizika pro stát (navíc i k trablům s provozem další státní banky).

Diskuse o “nové státní bance” je tedy zcela špatná. Pokud má stát pocit, že objem peněz poskytovaných přes záruční schéma je nízké, má jeho podmínky upravit. Ale musí mít na paměti, že pokud sníží podíl banky na riziku příliš, stane se z programu díra do státního rozpočtu a továrna na “morální riziko”.

Racionalita myšlenky na novou státní banku existuje jen tehdy, pokud chce stát “podstrčit” nenápadně státní peníze vybraným firmám a nebo “upíchnout” vybrané lidi do finančně zajímavých funkcí. To není ale racionalita pro občany naší země, ale jen pro ty, co by byli blízko “provozovatelům” banky.

PS: Pokud má stát pocit, že na bankovním trhu není dost konkurence, jistě to nevyřeší založením “své banky”, ale odstraněním překážek pro konkurenci vyšší.