Obě souvisí s vírou v to, že premiér Babiš, se svými věrnými, bude dobře řídit finance naší země. Zdá se být více než možné, že naopak jeho vládnutí dostane naší zemi do nejhlubší rozpočtové krize. K ní postupujeme pomalu, ale trpělivě a vytrvale:
1. Vláda nezvládá výdajovou stranu rozpočtu
a. Rostou provozní výdaje a tím se zhoršuje struktura rozpočtu (třeba
počet státních zaměstnanců za 5 let stoupl o více než 50 tisíc)
b. Rostou celkové výdaje rozpočtu - loňský plánovaný růst o více než 10% byl zcela neudržitelný
c. Jednotlivé položky (penze a náklady na změny demografie) vláda neřeší systémově a naopak jejich neudržitelnost prohlubuje
2. Ve stejné době vláda zhoršuje situaci na straně příjmů
a. Do klíčové daně (DPH) zavádí třetí sazbou další chaos, eroduje příjmy a vytváří předpolí pro „další erozi“ (dalšími přesuny)
b. Navrhuje nepromyšlené výpadky příjmů bez toho, aby věděla, kde
peníze pro hluboce deficitní rozpočet „najde“ (daň z převodu
nemovitostí, OSVČ paušály)
Nyní přichází „daňový žolík“ (dle odhadu premiérovy ministryně financí až za 90 miliard). Tedy uskutečnění (ekonomicky rozumného) snu „pravice“ o podstatném snížení daně z příjmu fyzických osob (druhého největšího daňového příjmu, na kterém se loni vybralo 164 miliard korun). Opět, bez jakékoliv informace o tom, jak si pak vláda s rozpočet poradí (poté, co to dle zjevného plánu pomůže premiérovi vyhrát volby).
Zdá se být jasné, že nemalá část politiků okamžitě zapomene na mantru „udržitelného rozpočtu“ a svede s premiérem (respektive jeho médii) předem ztracený boj o to, kdo si připíše zásluhy. Neboť na logický požadavek vědět, kde vezmu peníze, které chci (třeba z dobrého důvodu) rozdat, bude užitečné zapomenout (a překvapivě to netrápí ani dva v článku citované analytiky).
Premiér praví: “Bylo by to významné pro lidi, viděli by, že nemají důvod se bát budoucnosti“. A má částečně pravdu. Bude to významné, ale nikoliv pozitivně, ale negativně – tento rozpočtový mejdan nás přijde draho. Ale s budoucností je to jinak, s tímto způsobem vládnutí se jí bohužel bát musíme...
PS: Protikrizové snížení daní, „á la Německo“, může v závislosti na struktuře ekonomiky dávat smysl. Hlavně tehdy, pokud vláda není sto vymyslet smysluplné cílené intervence. Ale podmínka těchto kroků je rychlost a dočasnost. A samozřejmě plán na „splácení dluhů“. Proto prosím tyto věc nesměšovat.