Vždycky, když člověk neví, jestli nějaká událost vznikla náhodně, nedbalostí nebo záměrně, je dobré sledovat, kdo na tom nakonec vydělá. Dotyčná mocnost, organizace nebo skupina lidí navíc nevydrží být příliš dlouho zticha, protože potřebuje veřejné mínění nasměrovat žádoucím směrem a zakrýt pravdivé indicie. Většinou také, když vám na veřejně předkládaných informacích něco nesedí (na těch prvních, protože ty další už mohou být upravené podle převažující historky), je dobré si to hned poznamenat. Pak už na to zapomenete pod dojmem oficiální verze.
Takhle mi třeba přišlo divné, jak by při nárazu letadel do "Dvojčat" v New Yorku mohl nezkušený pilot udělat tak rychlou a přesnou otočku a proč prostě neletěl přímo, když je to jednodušší. Rychlé zametení stop, zničení důkazního materiálu a obvyklé nalezené pasy (vůbec neshořely, jako vše ostatní) nahrává i dnes domnění, že s oficiální verzí není vše v pořádku. Navíc je tu zase ta otázka: Qui bono. Tedy, komu to ve výsledku nejvíc prospělo. Nebudu to rozvíjet dál, svůj názor na věc už po těch letech jistě máte.
Vraťme se k událostem v Bejrútu. První informace zní, že vybuchl sklad s ledkem (ten opravdu vybuchnout může, ale ne bez inicializace). Ten ledek zabavili před cca sedmi lety libanonské autority z jedné lodi, kterou zadržely pro její špatný technický stav. A nyní mainstreamová média rozvíjejí tuto ruskou stopu (vlastníka té lodi). I když je to z logického hlediska samozřejmě nehorázná pitomost, protože když někomu něco zabavíte, špatně to uskladníte a po letech vám to bouchne, čí je to asi vina? No, toho, kdo to špatně uskladnil, to je zřejmé.
Alternativní média zase rozvíjejí teorie, že tam schovávaly rakety namířené na Izrael příznivci Hizballáhu, které je zase měly z Íránu atd. A že nevybuchl ledek, což je vlastně hnojivo, ale něco úplně jiného. Tak to sice zní logicky víc věrohodně, ale zase je v tom kus bujné fantasie. Nejpravděpodobnější zatím vypadá třetí teorie, kterou si dovolím nastínit. Byl v tom šlendriján, tedy nedbalost, možná i špatná evidence a je otázkou, do jaké míry měly místní úřady přehled, co je ve kterém skladu v tom přístavu. Jestli jsou pravdivé fotografie, jak byl ledek ve skladu uložen, tedy nejen v pytlích, ale i vysypaný okolo, pak si lze snadno představit, že neoparné nakládání s otevřeným ohněm, ať už svařování, kuřáctví nebo jiný způsob mohly podnítit explosi.
Pro tuhle teorii mám podpůrný argument ze situace, kterou jsem zažila na vlastní kůži. Totiž výbuch chemické továrny uprostřed města Toulouse ve Francii na počátku tohoto století. Měli jsme tehdy štěstí na pevná skla autobusu, která vydržela tlakovou vlnu. Vitríny obchodního domu v centru a na přilehlých budovách, včetně školky, takové štěstí neměly. Bylo tam tehdy cca 50 mrtvých. Chemické látky skladované ve větším množství uprostřed města, to je prostě hloupý nápad za všech okolností.
Věc ale není tak úplně jednoduchá, jak se zdá. Je třeba se znovu podívat na otázku Qui bono? a na to, jak se chovali důležití mezinárodní aktéři před výbuchem v Bejrútu a jak po něm. Zatím máme dvě znepokojivé indicie. Za prvé Libanonu vyhrožoval premiér Netanjahu. To vypadá vážně, ale je třeba si uvědomit kontext - dělá to často. Izrael je obklopen prakticky jen jemu nepřátelskými státy a potřebuje jim stále ukazovat "ramena", aby se nespojili a nezničili ho (už se o to párkrát pokusili). Druhou indicií je rychlý příjezd francouzského prezidenta Macrona. Nabízí pomoc nejen s odstraňováním následků katastrofy, ale i tak nějak šířeji, s obnovou Libanonu, a to samé nabízel při své poslední cestě do Libanonu, myslím v červnu tohoto roku. To také může něco naznačovat, ale může to i znamenat, že se Francie chystá více "rozkročit" a pomáhat v Libanonu, mít vojenskou základnu na Kypru (tak zněla nabídka za "ochranu" Kypru proti Turecku) apod. Z Libye je totiž Francie vytlačovaná maršálem Haftarem, kříží se tam zájmy nejen USA a Ruska, ale i Francie proti Itálii. Dobré vztahy Francie tradičně udržuje s Marokem, Tuniskem a Alžírskem, s Egyptem teď ne, tak by se jí možná hodilo zase víc zakotvit na blízkém východě. Naopak vzhledem ke svým početným arabským a africkým minoritám nepatří Francie mezi ochránce Izraele. Takže to máme dva výrazné hráče, ale další hráči jsou dost zticha.
Někdo ale obvykle skrytě podporuje barevnou revoluci, která vypadá, že se začíná v Libanonu rozvíjet. Nebo říkejme občanské nepokoje vůči vládě. Nemusí to být nutně státy, můžou to být i velcí "mecenáši", i když obvykle také zaštítění nějakou státní entitou. Ale ty je obvykle těžké popsat, stojí ve stínu, občas se prozradí tím, že za ně jednají nějaké zprofanované neziskovky, třeba Lékaři bez hranic. Zajímavé tedy spíš je, které mocnosti by na destabilizaci Libanonu mohly mít zájem. Jsou to obvyklí podezřelí. Saúdská Arábie, Turecko, USA. Írán naopak vůbec, nic by tím nezískal, Sýrie se ještě nepostavila na nohy a činnost dalších menších, ale zato bohatých blízkovýchodních zemí obvykle není vůdčí. Což neznamená, že něco nefinancují.
Tím chci naznačit, že najít toho, kdo něco z celé situace získá, nebude snadné, a nemusí to být jeden subjekt, spíš jich může být více. Jak vidíte, ani se to nedělí jasnou linií na státy NATO, arabské státy, státy podporující Izrael. Nějaký náznak veřejného mínění v Libanonu se ukázal při příletu českých hasičů, kteří přijeli pomáhat, ale jejich pomoc místní autority ani armáda příliš nevítali. Dá se předpokládat, že buď české pomocníky řadili po bok nějaké mocnost, o které se domnívají, že za útok může, nebo se z podobného důvodu obávali, že tam mohli přijet pomoci zahlazovat stopy. To už je hodně bujná fantazie, ale nemusí být tak mimo. Jde totiž o to, že místní autority se mohou obávat, že se jim nepodaří útok řádně vyšetřit nebo se bojí rozpoutávání občanských nepokojů. To se jim nelze divit. Česká pomoc by tedy měla být opatrná v diplomatickém smyslu a nemělo by na místě docházet k žádnému aktivismu, které by nerespektovalo přání místních autorit. Kdyby se podobná katastrofa odehrála u nás, jistě bychom si také nepřáli, aby se pomáhalo nekooordinovaně. A doufejme, že v České republice se nic takového nestane, že všechny nebezpečné chemické látky jsou skladované bezpečně, v souladu se zákonem i zdravým rozumem. Nebylo by na škodu to prověřit.
