Dnes snad nikdo nepochybuje, že pan Lukašenko volby nevyhrál a lidé v Bělorusku si přejí odchod tohoto diktátora.

Věřím, že uspějí a je nutné a správné, abychom jim pomohli. Proto jen zopakuji, co jsem řekl v neděli večer:

K podpoře Bělorusů se hlásí tisíce lidí po celé Evropě a jednání Lukašenka jasně odsuzují. Hlásí se k ní i řada vrcholových politiků napříč Evropou. Myslím, že máme povinnost udělat přinejmenším toto:

Co nejrychleji zavést sankce na osoby, které se na represích podílejí (jak bylo dohodnuto Unií v pátek), jasné a tvrdé sankce mohou přivést řadu lidí z Lukašenkova okolí, aby "přešli na druhou stranu";

Připravit plán na podporu Běloruska, který bude rychle uplatnitelný, dojde-li, jak doufám, k pádu tamního režimu. Pokud nás o to Bělorusko požádá, musíme pomoci rychle a účinně;

Urychlit projednání evropského “Magnitského zákona”, který povede k rychlému postihování konkrétních lidí za činy, jako se dějí v Bělorusku. Je ostuda, že se na něm země Unie dosud nedohodly a ani u nás, přes řady příslibů, nebyl návrh zatím ani předložen. Nesmíme váhat používat zejména personální sankce všude, kde dojde k potlačování práv lidí.

Důležité je také komunikovat s Ruskem. Jasně vysvětlit, že jakákoliv, oficiální či neoficiální, invaze do Běloruska by měla pro představitele Ruska a tamní ekonomiku obrovské důsledky.

Ve středu dojde k jednání šéfů států Unie, a z Německa zaznívá volání po tvrdším postupu. Doufám, že na jasných a funkčních věcech bude jasná shoda. Byl bych moc rád, aby i náš premiér, který dal najevo zcela jasné stanovisko (díky), do Bruselu (po drátech) přišel s nějakými konkrétními nápady, neb toto není situace, kterou lze "vyhrát přes twitter".

Stovky tisíc lidí po celém Bělorusku dnes ukazují obrovskou odvahu. Doufají, že dosáhnou změny a věří, že "je v tom ostatní nenechají". Nesmíme je zklamat, a pokud budou chtít, tak jim cestu post Lukašenkovým marasmem, která nebude vůbec snadná, usnadnit.