Na tuto skutečnost upozornil také Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ), který kontroloval poskytování, čerpání a užití peněžních prostředků určených na zlepšení kvality ovzduší a snižování emisí v rámci operačního programu Životní prostředí. Krok vpřed a žádoucí posun v této kritizované oblasti by měl představovat právě projednávaný zákon o ochraně ovzduší. Na to, že vládní návrh zákona má své určité nedostatky a neřeší některé problémy spojené se znečišťováním ovzduší a nepřistupuje rovnoměrně ke všem zdrojům znečišťování, jsem již upozorňoval dříve, ale to co ve svých pozměňovacích návrzích předložil hospodářský výbor, dělá z tohoto zákona neúčinný paskvil, který současnou vážnou situaci nikam neposune.
Zrušení sankcí za vypouštění škodlivin do ovzduší jde proti smyslu tohoto zákona a v návrhu se zcela očividně odráží vliv silné průmyslové lobby. Smyslem poplatků není brzdění rozvoje firem a snížení jejich konkurenceschopnosti, ale motivace k zavádění šetrných technologií, což je ve shodě s tím, na co NKÚ upozorňoval.
Stávající podoba zákona o ochraně ovzduší totiž postrádá účinné nástroje, které by dostatečně motivovaly provozovatele zdrojů znečištění k potřebným investicím do ekologických projektů. A to je právě jedna ze změn, kterou by měla přinést výše zmiňovaná novela ve formě zvyšování poplatků za znečišťování ovzduší. Česká republika totiž neplní většinu imisních limitů stanovených EU, za co můžou být ze strany EU uloženy sankce. Za velmi vážné musíme považovat zejména hodnoty polétavého prachu. Imisní limity jsou překračovány na téměř celém našem území a situace se nadále zhoršuje. Navrhované zrušení sankcí tak jde proti záměru tento stav účinně řešit.
Dosavadní čerpání peněžních prostředků určených na zlepšení kvality ovzduší je bohužel velmi nízké. Zpráva NKÚ uvádí, že pro období 2007 až 2013 je v operačním programu Životní prostředí alokováno celkem 18 065,70 mil. Kč, přičemž v období od září 2007 do srpna 2011 činil podíl podpory pro projekty pouze 1 512,18 mil. Kč, tj. pouze 8,37 % z celkové alokace. Schváleno bylo 186 projektů a to především z oblastí s nižší mírou znečištění, jejichž celkové způsobilé výdaje činily 2 975,56 mil. Kč. Pokud bude čerpání prostředků pokračovat tímto „hlemýždím“ tempem, hrozí, že se alokované peněžní prostředky nedočerpají. Opět další z důkazů, jak ministerstvo špatně hospodaří s dotačními programy a neumí nastavit podmínky pro jejich čerpání.
Právě chybějící zákon o ochraně ovzduší, který měl být předložen vládě do konce roku 2008, ale stalo se tak až v roce 2011, je hlavním důvodem nízkého čerpání peněžních prostředků a tudíž přetrvávajícího, v některých regionech doslova alarmujícího, stavu ovzduší. Nezbývá než doufat, že přijetí novely zákona o ochraně ovzduší, který bude tvrději postihovat nadlimitní znečišťování ovzduší, bude odrazovým můstkem pro realizaci zelených projektů zejména velkých znečišťovatelů, kteří značnou měrou ovlivní, jak v konečném důsledku budeme plnit své environmentální závazky. Očekávám, že dnešní přerušení a oddálení druhého čtení poskytne poslancům dostatek času, aby byl nalezen kompromisní návrh, který nedegraduje tento velice důležitý a potřebný zákon.
