Novodobé dějiny České republiky ve svých třech dekádách zaznamenávají pouze tři prezidenty a všichni byli voleni opakovaně. Prvním byl Václav Havel, druhým Václav Klaus a třetím je současný prezident Miloš Zeman. Každý z nich se určitým způsobem zapsal do dějin naší země, a to ať pozitivně, či méně pozitivně.
Václav Havel byl prvním prezidentem, kterého do pozice prvního ústavního činitele přivedl převrat v roce 1989, a to po dlouhých čtyřech dekádách tzv. socialismu, pod vedením KSČ a dlouhých létech prezidentování Dr. Gustáva Husáka. Havel nebyl žádným zkušeným politikem a pocházel spíše z komediální scény a byl nepříliš úspěšným dramatikem a spisovatelem. Do funkce prezidenta ho ale přivedla ohromná euforie společnosti, všeobecná úleva společnosti po pádu socialismu a nesmírné naděje obyvatelstva pro budoucí vývoj země. V. Havel nebyl všeobecně příliš znám, a pokud byl, tak spíše jako představitel opoziční Charty 77 a jeho známost pocházela hlavně z rádia Svobodná Evropa a z nejrůznějších pololegálně distribuovaných tiskovin, tzv. samizdatů. Počátky jeho prezidentování byly velmi nestandardní, jeho vize představovaly spíše laické sny o budoucnosti a obklopoval se lidmi, kteří prosazovali spíše své osobní ambice než zájmy národa. To, že jeho první volba proběhla 10. 12. 1989 ještě v komunistickém Federálním shromáždění, hovoří za vše. Také jeho první zahraniční cesta vedla do Německa, což bylo nezvyklé a leccos naznačovalo. Faktem je, že je dosud asi naším světově nejviditelnějším a nejznámějším prezidentem, se kterým je spojována demokracie a svoboda. Je ale také známo, že stál za likvidací našeho a slovenského zbrojařského průmyslu, že v jeho období vznikl i lustrační zákon, který se stal důvodem k rozsáhlým personálním výměnám v celém státě a na jehož základě došlo k výměnám odborníků za amatéry snad ve všech oblastech společnosti. Za jeho působení vznikly také nové termíny jako jsou např. „staré struktury“, což byl prvopočátek rozdělování společnosti. Také jeho podpora bombardování Jugoslávie mu neslouží zrovna ke cti. Řada jeho výroků, jako např.“ pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“, nebo výrok „ nejsme jako oni“, či „nebudeme pro lidi stavět panelové králíkárny“ atd. již dávno vyčpěla, nic takového se neuskutečnilo a zbyla z nich jen prázdná hesla určená k posměškům společnosti. V době jeho vládnutí také Česká republika vstoupila v roce 1999 do aliance NATO, což je významným předělem v naší historii a vstup do NATO bude vždy spojován se jménem Václav Havel.
Druhým naším prezidentem se stal prof. Václav Klaus, vysoce kvalifikovaný, kultivovaný a vzdělaný ekonom, bývalý ministr financí a odborník na makroekonomické otázky. I jeho období prezidentování má světlé i stinné stránky. Do jeho funkčního období patří i období privatizace našich podniků, což není zrovna nejšťastnější doba rozkvětu naší ekonomiky. Patří tam i rozkrádání po staletí budovaného bohatství země, různé nabídky, pobídky, úlevy a zvýhodňování zahraničních nadnárodních koncernů, rozprodej strategických surovin i podniků atd. I Václav Klaus byl pod různými tlaky jak svých poradců, tak svých nepřátel. Také sarajevský atentát a spacáková revoluce patří do jeho období. V době jeho prezidentování 1.5.2004 vstoupila naše země do Evropské Unie a V. Klaus později jako jeden z prvních rozpoznal směr Lisabonské smlouvy a podpisu se zdráhal ze všech svých sil. Věděl, že to je začátek omezování národní suverenity členských zemí sdružených v EU a také správně předjímal, že konečným cílem je likvidace národních států, vytvoření jednoho superstátu pod vedením toho nejsilnějšího. Věděl, že konečným cílem je likvidace národních států, národních ekonomik, národních financí, národních bezpečností, národních celních pravidel, národních azylových pravidel atd. Bohužel, k jeho stinné stránce patří i ohromná amnestie, kterou uvolnil z věznic množství vězňů odpykávajících si uložené tresty a zároveň zastavil i množství probíhajících procesů, mnohdy spjatých právě s kuponovou privatizací a dalšími ekonomickými podvody. Volba do jeho druhého funkčního období je spojována s nejrůznějšími čachry, korupcí a neférovým jednáním v samotné Poslanecké sněmovně.
Třetím naším prezidentem se stal počátkem roku 2013 Ing. Miloš Zeman. Vysoce vzdělaný, inteligentní, sečtělý a vlastenecky myslící člověk s enormní paměťovou kapacitou, vynikající řečník se smyslem pro humor i ironii. Miloš Zeman kandidoval na funkci prezidenta již v roce 2003, kdy v parlamentních volbách podlehl svému rivalovi Václavu Klausovi pouze díky neodpustitelné zradě svých spolustraníků ČSSD, kteří mu jako svému předsedovi, nevyjádřili podporu. Tato historická zrada umožnila oponentnímu kandidátovi stát se na dalších deset let prezidentem, čímž sami členové ČSSD poškodili nejen M. Zemana samotného, ale svou stranu a levicové hnutí jako takové vůbec. Miloš Zeman se po této neférové volbě stáhl do ústraní a nehodlal již ve vysoké politice pokračovat. Teprve díky enormnímu úsilí jeho přátel sdružených ve spolku Přátel Miloše Zemana a díky nově vzniklé politické straně Strana Práv Občanů Zemanovci se rozhodl v roce 2010 vyjít ze svého soukromí a s novým politickým programem vstoupit zpět do politiky. Prvním jeho velkým počinem a počinem SPOZ bylo přijetí ústavního zákona na přímou volbu prezidenta. Následně bylo jeho stranou a mnoha příznivci nasbíráno přes 100 000 platných podpisů občanů na podporu jeho prezidentské kandidatury a v roce 2013 se tak stal prvním přímo (lidem) voleným prezidentem České republiky. Obrovská intelektuální převaha M. Zemana nad ostatními politiky, žurnalisty a dalšími nejrůznějšími politology, analytiky a politickými přisluhovači mu vytváří docela velké antipatie těchto kruhů, které se snaží negativním způsobem ovlivňovat jeho vnímání společností, zejména veřejnoprávními prostředky, ale nejen jimi. M. Zeman se zasazoval o zrušení Senátu, o přímou volby starostů a primátorů, o prokázání původu peněz a majetku politiků atd. Jeho státnické vystupování, rozvaha a nadhled vždy poutaly pozornost ať doma, tak i v zahraničí. Jeho ohromná neformální autorita byla vždy pro politiky celého politického spektra, zrovna tak jako mediální svět neměnnou konstantou. M. Zeman je znám jako velký vlastenec obhajující suverenitu naší země s relativně vysoce samostatnou vlastní politikou. Je zastáncem ekonomické diplomacie a rozšiřování ekonomických vztahů s nejmocnějšími zeměmi světa, jako je nejen celý západní svět, ale také Ruská federace s takřka neomezeným trhem pro naše výrobky a zároveň s téměř neomezenými zdroji pro nás důležitými strategickými surovinami. Zrovna tak obhajuje obchodně ekonomické vztahy s Čínskou lidovou republikou, která se stává nejmocnější zemí na světě. Je si vědom, že těžiště politickoekonomických vztahů se pomalu přesouvá ze zóny euroatlantické do zóny východoasijské a Česká republika by se měla intenzívně zapojovat bez jakékoliv předpojatosti do vzájemně výhodné spolupráce se všemi zeměmi světa, bez jakékoliv ideologické předpojatosti. Jsou ale i jeho názory, se kterými nemusí většina společnosti souhlasit. Patří mezi ně např. jeho trvalá podpora naší účasti v mezinárodních vojenských misích v zemích, kde ČR nemá žádné zájmy a pouze slepě plní úlohu fíkového listu, resp. užitečného idiota, což se nám nemusí v budoucnu vyplatit.
Náš příští prezident bude navazovat nejen na tři výrazné politické předchůdce, ale svojí autoritou a programem bude muset sjednotit politické síly s cílem nápravy chyb z minulosti, kterých se celá naše politická reprezentace dopustila.
Očekává se, že příštím prezidentem nebo prezidentkou by se měla stát dlouhodobě pracující osobnost ve vysoké politice, která je všeobecně známá a požívá důvěru nejen většiny společnosti, ale i politiků napříč politickým spektrem. Tato osobnost by měla mít bohaté zkušenosti z diplomacie, z praktických obchodně ekonomických vyjednávání v zahraničí a s vysokým morálním kreditem. Jazyková fundovanost pro jednání na vysokých úrovních by měla být samozřejmostí. Příští prezident by měl být politicky čitelný s jednoznačnými názory a obhajující především české národní zájmy. Prezident se musí stát aktivní součástí naší vnitřní i zahraniční politiky, musí hájit relativní samostatnost naší země a nepřipustit jakékoliv vměšování cizích zemí do našich vnitřních záležitostí. Jsme nevelká země ve střední Evropě a politická reprezentace musí být zcela jednotná, zastávat jednotnou zahraniční politiku a vyvažovat politické tlaky jak z východu, tak i ze západu. Prezident republiky spolu s dalšími ústavními představiteli, včetně našich europoslanců, musí zabránit všem snahám zahraničních vlád nebo i EU omezovat náš rozvoj či vnucovat nám cizí zájmy na úkor těch našich. Obrana našich ekonomických, politických a bezpečnostních zájmů se musí stát prvořadou záležitostí prezidenta. Náš příští prezident nesmí být kompromitován svými dřívějšími obchodně-ekonomickými aktivitami či utajovanou nebo poloutajovanou spoluprací se strukturami cizích zemí, které jsou nad rámec běžné spolupráce. Prezident republiky musí být pro své občany zárukou stability, ochrany jejich práv, bezpečnosti a celého kulturního dědictví.
