O nedávné cestě předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan toho bylo v poslední době řečeno i napsáno více než dost. Existuje však ještě několik poměrně podstatných skutečností, které s touto cestou souvisí a které ještě ve veřejném prostoru prakticky nebyly zmíněny. Jde třeba o onen hojně citovaný Vystrčilův výrok: „Jsem Tchajwanec“ pronesený v tchajpejském parlamentu, který explicitně popírá přesvědčení velké části tchajwanské populace, reprezentované postčankajškovskou politickou stranou Kuomintang (Čínská národní strana, momentálně je v opozici). Ta se totiž jednoznačně považuje za Číňany a ostrov Tchaj-wan vidí jako nedílnou součást celé Číny. Jeho politické vedení pak pokládá odjakživa za celočínskou reprezentaci.

Vměšování do našich věcí se nám nikdy nelíbilo…

Pro miliony obyvatel ostrova jsou Vystrčilova slova, kdy se označil za Tchajwance, nepřijatelná a nikdy by je nepoužili. Znamenalo by to totiž rezignaci na jejich dosavadní celoživotní přesvědčení a usilování o sjednocenou Čínu s nekomunistickým politickým vedením a následně vznik samostatného ostrovního státu Tchaj-wan. Jeho nezávislost dnes uznává jen minimum světových zemí, fakticky pod tímto názvem vůbec neexistuje, protože sám sebe nazývá Čínskou republikou, což je jeho oficiální název. Důležitý je i fakt, že více než 90 % obyvatel ostrova tvoří (stejně jako v pevninské Číně) etničtí Chanové, takže ani v čistě národnostním smyslu nebyl výrok předsedy Senátu správný. Vystrčilův výrok se ale možná mohl líbit momentálně vládnoucímu ostrovnímu politickému subjektu, Demokratické pokrokové straně, které naopak razí politiku tzv. desinizace (odčínštění) a které by vyhlášení ostrova coby nezávislého státu bez jakékoli státoprávní vazby na pevninskou Čínu nebylo zcela proti mysli, naopak.

…a teď se to naším jménem děje jiným

Vystrčilův výrok je v první řadě – v diplomacii naprosto nevhodným a nepřípustným - zasahováním do vnitřní politiky cizího, zahraničního subjektu. Je rovněž jednoznačným postavením se na jednu stranu v cizím politickém a názorovém sporu. Jde o naprostý nonsens, což však snad ani není na celé cestě úplně nejdůležitější. Za mnohem větší pozornost, než je tomu dosud, stojí skutečnost, že Miloš Vystrčil svým jednáním zcela popřel základní principy české ústavy, dělby moci a demokracie. Ty jsou založené na respektu k výsledkům svobodných voleb a k rozhodování příslušných, z nich vzešlých, institucí. Těmito principy se on a další jeho názoroví a političtí souputníci zaklínají jen tehdy, když se jim hodí. Nyní je pošlapali, když se arogantně vzepřeli oficiální linii zahraniční politiky České republiky, která má být formulována a vykonávána pouze k tomu kompetentními aktéry s příslušným ústavním a volebním mandátem. De facto tím vyhlásili neposlušnost a vzdor demokraticky ustavené exekutivě, kterou v tomto ohledu tvoří prezident republiky, předseda vlády (a vláda jako celek) a zvláště ministerstvo zahraničních věcí v čele s jeho ministrem. A přeneseně se vysmáli milionům voličů, které tito představitelé reprezentují. Těm všem Vystrčil, obrazně řečeno, ukázal vztyčený prostředník. Jde možná o ještě horší újmu než ekonomické škody, které jeho cesta způsobí některým našim firmám, jejich majitelům a zaměstnancům.

Bumerang nás může setnout

Způsobené hospodářské škody našim podnikům ovšem Vystrčila a spol. zjevně nezajímají. Nevnímají politiku (kam patří i politika zahraniční) jako ochranu zájmů (včetně zájmů ekonomických a sociálních) občanů země, kteří je zvolili a kteří je více než dobře financují. Jejich prioritou jsou spíše okázalá aktivistická gesta a potlesk ze zahraničí. Vystrčilova cesta také neguje mnohé dlouholeté a tradiční zásady mezinárodního práva a diplomacie založené na ideji existence suverénních států jako základních aktérů. Tím, že se předseda Senátu rozhodl za oficiálního reprezentanta Číny a suverénní samostatný stát de facto „vyhlásit“ (včetně pojmenování) Tchaj-wan, otevřel Pandořinu skříňku.

Propadli jsme se do suterénu

Vrcholní čeští politici už odteď nikdy nebudou moci zcela věrohodně protestovat proti nejrůznějším cestám na Krym, do tzv. Doněcké republiky či na Severní Kypr. Nebudou rovněž moci nic namítat ani proti jakémukoli jinému jednání, které bude legitimizovat další, mezinárodním právem neuznávané území a útvary. Jde například o tzv. Podněsterskou republiku, Abcházii nebo Jižní Osetii. Budou moci jen mlčet, až někdy, hypoteticky, vyjede předseda čínského parlamentu do Mnichova za mluvčím Sudetoněmeckého krajanského sdružení (landsmanšaftu) Berndem Posseltem a bude tam s ním projednávat otázky čínsko-českých vztahů…