08.02.2012 13:22:00
Je odmítnutí fiskálního paktu cesta do izolace?
V úterních LN podrobil Zbyněk Petráček kritice rozhodnutí premiéra Petra Nečase nepřistoupit k tzv. fiskálnímu paktu (Upřesněme český zájem, LN 7. 2.).
Podle této logiky by Řecko a Portugalsko byly v jádru EU, zatímco Velká Británie nikoliv. Státy jako Švédsko nebo Dánsko by byly jakýmisi druhořadými členy "evropského jádra", protože k fiskálnímu paktu sice přistoupily, ale jinak nepočítají se svým vstupem do měnové unie. Stojí opravdu integrační myšlenka na skupině zemí platících eurem, z nichž některé visí nad propastí státního bankrotu? Nebo spíše čerpá svou prestiž z úspěšných exportních zemí, které jsou důležitými členy evropského společenství, i když se rozhodly podržet si vlastní měnu? Pokud přistoupíme na v současnosti, zdá se, populární vizi rozdělení EU na jakési jádro a periferii či na tzv. dvourychlostní Unii, musíme si také říci, která skupina dnes "jede větší rychlostí" k dosažení původních cílů, na nichž Unie stojí. Paradoxně většina indikátorů ukazuje, že země, které platí vlastní měnou, mají v řadě případů zdravější ekonomiky než členové eurozóny – vykazují nižší celkové zadlužení, nezaměstnanost a často i konkurenceschopnější produkci. Zajímavý je i příklad zemí neplatících eurem, které silně zasáhla ekonomická krize let 2008/2009. Zatímco do Řecka sype eurozóna miliardy eur a jeho situace se zatím nezlepšuje, Lotyšsko nebo Island, které zasáhla podobně ničivá hospodářská rána, se postupně vzpamatovávají. Vzhledem k výše zmíněným argumentům musím pochybovat o tom, zda opravdu v Evropské unii existuje cosi jako jádro a zbytek zemí postávajících na okraji. Evropská unie je svazkem států, které spojuje mnoho vazeb, nejen ekonomických. Neplatí proto, že státy, které se rozhodnou některé části z integračního procesu neúčastnit, stojí na okraji a nikdo s nimi nebude diskutovat. Kritici premiérova odmítnutí přistoupit k fiskálnímu paktu argumentují téměř výhradně strachem z izolace naší země. Je ale strach dobrým rádcem pro rozhodování? A znamená opravdu odmítnutí fiskálního paktu cestu do izolace? Evropská integrace nezačíná ani nekončí s fiskálním paktem. Nejúspěšnějším přínosem evropské integrace je vnitřní trh a čtyři svobody pohybu – volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. Živoucím zájmem České republiky, který by měla v Evropě prosazovat, je, aby se Evropa nevzdávala svého největšího úspěchu – vnitřního trhu – a aby pokračovala v jeho liberalizaci. K tomu žádný fiskální pakt nepomůže. Dotvoření vnitřního trhu přitom zdaleka není jednoduchým úkolem. Například směrnici o volném pohybu služeb mnoho států EU dosud plně neimplementovalo. Vzpomeňme také na diskusi o paktu euro plus. České rozhodnutí nepřistoupit k této smlouvě mělo údajně postavit naši zemi na okraj evropské integrace. Dnes už se o paktu ale téměř nemluví. Kolik takových paktů ještě Evropu čeká? Přelomových summitů k řešení krize eurozóny již měla šestnáct. "Zásadní pakty" zatím pouze tři (pakt konkurenceschopnosti, pakt euro plus a nyní fiskální pakt). Ačkoliv jsem si jist, že budoucnost ČR je v EU, nemůžu se vyhnout ani poznámce o Evropském společenství volného obchodu. Jeho postavení v Evropě a ve světě není vůbec špatné. Bohatství států totiž nespočívá v tom, že patří k velkému celku. Podívejme se na žebříček nejbohatších zemí podle hrubého domácího produktu (HDP) na hlavu. Deset států s nejvyšším HDP na hlavu z celého světa má méně než sedm milionů obyvatel. Pro moderní ekonomiku je totiž důležitější její regulatorní režim, podnikatelské klima nebo nastavení daňového systému.
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
