Podobný podivuhodný příběh se odehrává v dnešní době s energetickou koncepcí státu. Není to téma jen pro odborníky, jak by se mohlo zdát. Naopak, týká se nás všech. Jak různí úředníci na ministerstvech včetně ministrů odcházejí a přicházejí, mění se také koncepce takřka z hodiny na hodinu. Jako mávnutím kouzelného proutku tak jednou plánujeme stavbu desítek jaderných bloků během dvaceti let, načež obratem zjišťujeme, že vlastně žádné nepotřebujeme. Vše ukazuje na fakt, že nevíme, co chceme, a možná bezradně čekáme, až co nám nařídí svou směrnicí komise z Bruselu.

Energetická koncepce a celá energetická politika státu je otázkou zásadního významu ochrany národních zájmů každé země, kdy co možná největší nezávislost a diverzifikovaná soběstačnost zdrojů musí být nepsaným zákonem. Možná až velmi rychle zapomínáme na menší či větší krize v této oblasti národního hospodářství.

Dnes je již takřka jisté, že prosazení, respektive realizace dostavby dvou bloků jaderné elektrárny v Temelíně a prodloužení životnosti jaderné elektrárny v Dukovanech po roce 2017 bude úkol téměř nadlidský z hlediska financí, postojů našich sousedů z Rakouska a Německa k jaderné energetice, i rodící se energetické koncepce Evropského společenství v Bruselu.

Našeho téměř monopolního výrobce čekají obrovské investice do více či méně zastaralých tepelných elektráren a bitva o dodávky levného uhlí pro tyto zdroje, což ho výrazným způsobem finančně vyčerpá. Výstavba nových plynových elektráren je prakticky zastavena.

Je otázka: co dál? Na ni i na mnohé jiné, by měla odpovědět jasně a srozumitelně ona již velmi dlouho tvořená energetická koncepce státu. Zároveň s ní bychom si měli jasně definovat, co jsou národní zájmy v této oblasti a ty důsledně a hlavně transparentně bránit, zejména v Bruselu. To si, myslím, chybí v dnešní době nejvíce.

Zdeněk Harapát, předseda KV TOP 09 Hradec Králové