Pak samozřejmě také senioři, kteří sice mají jistý nějaký příjem, ale jsou rizikovou skupinou. Výzkumy uváděly alarmující fakta i před pandemií – až 25 % seniorů po celoživotní práci finančně nezvládá zátěž vyplývající z bydlení. Život jim navíc komplikuje i současné zdražování, při kterém doplácíme i na ztrátu naší potravinové soběstačnosti.
Hodně diskutovanou skupinou jsou samoživitelé.
Jedna pětina samoživitelů v důsledku koronavirové krize přišla o zaměstnání, třetina má po krizi měsíční příjem nepřesahující 10 tisíc korun, polovina se zadlužila a půjčky pravidelně splácet je schopná pouhá pětina.
Další skupinou jsou i rodiny s dětmi. Každá třetí česká domácnost přišla o jeden či část z příjmů a 4 % domácností přišly dokonce o všechny příjmy. Ale nesmíme zapomenout ani na postižené spoluobčany, zhoršenou dostupnost péče uvedlo téměř 90 % respondentů.
Nejistoty a obavám z podzimu se nedivím. Máme sice nějaký semafor, ale stejně neznáme kroky, které hygiena, ministr zdravotnictví či vláda v různých možnostech vývoje pandemie učiní. Jako bychom sledovali večerníček Bob a Bobek, kteří také pokaždé vytáhli z klobouku nějakou tu pohádku. Ale toto není pohádka, to je život.
Lidé by měli vědět, co se chystá, znát. Měli by vědět, že se jim dostane pomoci, i finanční. Vláda by měla mít podrobný pandemický plán pro různé varianty vývoje covidu. Měla by mít schválená opakovatelná opatření a injekce, jak pomoci. Měla by mít plán restartu ekonomiky v nejbližších letech. A měla by jasně říci, kdo to zaplatí. Komunisté recept nabízejí.