Pan Čižinský už odešel, ale ten jeho papír jsem poslal esemeskou Hamáček, Petříček, Vojtěch, tak uvidíme, jak budou reagovat. No, k tomu Bělorusku. Ano, to je nějaký příběh toho, co jsem říkal a neříkal. Je to autentické, ano. Já jsem přišel v pátek domů a moje dcera mi ukazovala ta videa a bylo to něco strašného. To bylo 14. 8., pátek. Tak jsem na to reagoval a v tom čase už polský premiér se snažil prosadit svolání Evropské rady kvůli Bělorusku. Ale Charlesi Michelovi se to do toho moc nechtělo, tak říkal koncem září.
Tak jsem mu začal taky pomáhat, psal jsem prezidentu Macronovi, paní kancléřce, premiérům V4. Podpořil jsem to a nakonec na náš společný tlak proběhla ta rada 19. 8. - to bylo ve středu - videokonferencí. A ano, protože moje angažování v lidských právech - ano, pro mě, pokud se angažuji, tak vidím alespoň minimální šanci v tom, že bychom něco mohli změnit a tehdy jsem to viděl. Tehdy jsem měl z toho dobrý pocit a angažoval jsem se, protože vyzývat některé režimy k dodržování lidských práv je fajn, ale u některých je jasné, že se to nezmění, ale že to není můj styl. Já když jsem se angažoval, tak jsem se angažoval, protože jsem měl pocit, že to může dopadnout.
A samozřejmě jsem se i potkal tady s běloruskou menšinou, předali mi například tu stížnost na toho výrobce rozbušek. To jsem taky prověřoval, že to ani neprodávali, včera byl zase fake - běloruský kamion že byl v té firmě, je to zase fake - to je to, o čem paní Langšádlová mluvila. Je to vlastně podvod. Dali mi celý seznam lidí, kteří byli, kteří přišli o život a kteří byli zatčeni, a tak dále.
Ano, sice jsem se angažoval, angažoval jsem se i v rámci V4 i v rámci toho, protože samozřejmě Evropa má dneska plno problémů a některé státy se angažují v konfliktu Řecko-Turecko-Kypr. A V4 na čele s polským premiérem se angažujeme v běloruské kauze. A důležité bylo, že my musíme postupovat jednotně, takže vlastně Evropa se domluvila na těch sankcích. To bylo uzavřeno na úrovni ministrů zahraničních věcí, ano na Evropské radě.
Takže samozřejmě, bohužel to zatím nedopadlo. I když v určitou chvíli to už vypadalo - protože ten Lukašenko slíbil, že když bude změna Ústavy, že budou nové volby a tak dále. Takže já nevím konkrétně, jaký je ten návrh zákona, ale samozřejmě to předám asi kolegům - ne asi, ale určitě - ministrovi Petříčkovi, aby se na to podíval. Ale já jenom chci upozornit, že my musíme postupovat společně v rámci Evropské unie.
Tak jsme se domluvili a teď co bylo nejdůležitější, jak jsme šli do toho Lublinu, kde jsme strávili asi tři a půl hodiny, tak je to, abychom prosadili vůbec tohle téma na programu Evropské rady, protože tam ještě nebylo. Aby vlastně ta Evropa o tom chtěla diskutovat. A to Polsko je v tom samozřejmě nejaktivnější, žije u nich 400 tisíc Bělorusů, 400 tisíc Poláků žije v Bělorusku. A já jsem se angažoval i proto, protože tam ty lidi znám dlouho.
Takže v tom budeme pokračovat, ale zkrátka musíme postupovat jednotně a samozřejmě my musíme dělat tlak na to, aby Bělorusové si vybrali, kam patří. Abychom jim zase neříkali, kam patří. My jim ani nemáme říkat, koho mají volit. Ať si sami rozhodnou. Jde o to, aby skutečně ty volby, které neuznala Evropské unie a my taky ne, aby byly opakovány a aby byly demokratické a aby si Bělorusové rozhodli o své budoucnosti, aby se zase neopakovala Ukrajina. (Předsedající upozorňuje na čas.)
