O tom, že se nám nedaří stavět silnice či dálnice, mluvíme už spousty let.

Není u nás ani možné zbavit se masivního pálení uhlí na výrobu elektřiny, nebo aspoň ji nepálit na výrobu elektřiny na vývoz. Prostě to nejde. Protože u nás nejde stavět obnovitelné zdroje. V Něměcku či Rakousku totiž sice fouká a svítí, ale přes hranice slunce ani vítr neprojdou.

Rychleji než za sedm let se nezbavíme ani ohavných klecových chovů slepic. Rychleji to nejde, protože by nás zničili Polští zemědělci - naše průmyslové a těžce dotované zemědělce (průměrně má naše farma přes 130 ha) by "zničili" tamní trpaslíci - s výměrou pod 10 ha.

A nyní máme další novinku v oblasti toho, co nelze. V rámci zásady "pospíchat se má pomalu" (což je postoj jednoho z poslanců ODS), bude naše země i nadále ukládat část odpadků pod zem. A to až do roku 2030 - původní návrh ministerstva hovořil o roce 2024. Myslím, že by nebylo od věci, aby poslanci, kteří pro tento návrh hlasovali, jezdili do roku 2030 na "povinnou dovolenou" do místa na dohled od některé z velkoskládek, které, k radosti svých majitelů, budou u nás zapáchat, rozsévat nepořádek do širokého okolí a nebezpečným obsahem na stovky let znehodnocovat naši krajinu.

Jaký z toho mám pocit? Je to kombinace vzteku, lítosti a smutku. Fakt si nezasloužíme něco aspoň trochu lepšího?