My přitom jsme zaměření čistě na to, že vyhodnotíme, jestli narostly, klesly, příjmy, výdaje v těch, či oněch kolonkách. A to považuji za zásadní problém. Vedle toho se pak dá ukázat tenhle přístup i na konkrétních zjištěních Nejvyššího kontrolního úřadu. Odcituji velmi stručně zase z výroční zprávy, kterou si každý může najít veřejně.
Jenom chci ještě zdůraznit. To, co říkám, míří k tomu, že je velmi těžké hledat v řadě těch deseti, dvaceti miliardových velkých položek našeho rozpočtu úspory. Ale je mnohem snazší a efektivnější hledat právě tu užitečnost, to zacílení, tu efektivitu využití. V rámci našeho státu probíhá řada vlastně financování důležitých činností, ale málo kontroly, jak je to sladěné v rámci krajů a samospráv a málo podpory právě té zacílené koordinovanosti. A poslední věc, kterou bych takhle obecně vypíchla, než zmíním prostě jako příklad právě ta zjištění NKÚ, tak jedna věc, kterou vláda může snadno udělat, je dát legislativní podklad k několika jasně chybějícím oblastem. Já zmíním to, čemu se věnuji, ale co má velký přesah právě do pracovního trhu, a sice zákon o sociálním podnikání. Zákon, který by přiznal, že je nějaká skupina lidí, která nemá šanci být zaměstnána bez podpory z důvodu různých komplexních znevýhodnění. A který by řekl: plánujeme takové a takové efektivní využití peněz daňových poplatníků, protože to dává smysl, i nejenom z lidského, ale i z ekonomického hlediska.
Nebo dám ještě druhý příklad. Péče o malé děti, dětské skupiny. Je naprosto jasně spočítáno, když stát podpoří takové kapacity péče o malé děti, aby každý rodič, který do té práce jít chce, který na menší úvazek od nízkého věku dětí chce být zaměstnán, aby mohl, tak se to státu ještě ten rok vrátí. Vrátí se to na odvodech, vrátí se to na té ekonomické aktivitě. Ale zase, tenhle cíl, cíl zajistit, aby každý rodič malých dětí, který chce sehnat rozumnou, cenově dostupnou péči o své dítě, mohl, tak tenhle cíl nemáme stanoven a nenaplňujeme ho.
A abych odcitovala ten Nejvyšší kontrolní úřad, tak je to právě navázáno na to, co jsem říkala třeba o tom chybějícím zákonu o sociálním podnikání. A sice, že třeba - cituji ze strany 39 té výroční zprávy za rok 2019. "Vlastně MPSV poskytovalo z operačního programu Zaměstnanost peníze na projekty zaměstnanosti mladých lidí, a to bylo více než 1,3 mld. korun, a to i přesto, že právě nezaměstnanost u mladých v ČR od roku 2013 neustále klesala, tak i přesto v roce 2017 to bylo ještě o 339 mil. korun navýšeno, aniž - a teď je toto důležité, aniž by ten program byl koncentrovaný na mladé lidi s hendikepem, kteří by ten program skutečně potřebovali. A na tohle chci ukázat, že namísto zacílení na ty konkrétní mladé lidi s hendikepem a skutečně sledování, jestli byli zařazeni do pracovního trhu dlouhodobě a pomohlo jim to, tady byl plošný program z oblasti, kterou jsme nepotřebovali. Zase tam byl jaksi vliv NKÚ, až v průběhu kontroly se tohle změnilo. Nicméně - a to je také nesmírně důležité, cituji: "U žádného z kontrolovaných projektů v celkovém objemu 470 mil. korun realizovaných Úřadem práce ČR, nelze vyhodnotit, zda byly prostředky vynaloženy efektivně, protože úřad práce nesledoval účastníky projektu a jejich další profesní uplatnění na trhu práce po skončení projektu."
Byla to kontrolní akce č. 18/28. Znova připomínám, jedná se o téměř půl miliardy korun. Proč to cituji? Protože takhle to naše republika dělá obecně. Není to jenom záležitost tohoto konkrétního programu. Je to nalití peněz, bez sledování adresnosti a bez sledování efektivity ani ne v dlouhodobém, ale alespoň ve střednědobém horizontu. A ještě jedna věta z té výroční zprávy NKÚ jasně upozorňuje, že naše nastavení systému sociálních služeb je neudržitelné, pokud nezohledníme stárnutí obyvatel - demografický vývoj. A zase. Je to něco, co všichni víme, ale je to něco, na co se musíme začít připravovat a přinejmenším se samosprávami se o tom bavit. Jaké druhy péče jsou ekonomicky udržitelnější. A je to opět o tom, že stát musí vycházet ze stanovených cílů, co chce zajistit, vysvětlit lidem, co zajistit lze. A potom vyčíslovat, skládat ty účty. Státní závěrečný účet je účet, který stát skládá, jak se to daří.
Já bych si přála, aby až tady budeme příště, alespoň některé cíle byly pojmenované a na to navázané ty měřitelné výsledky. Nemám problém s tím, abychom si říkali, že ne vše se podaří. Prostě bude tu určitě stejné jako u jiných zemí, které přešly na takový způsob řízení. Bude to nějakým způsobem drhnout a bude to vývoj. Ale určitě to bude užitečnější, než si říkat, která kolonka v té státní zprávě, v tom návrhu státního závěrečného účtu, vzrostla a která poklesla. Mnohem užitečnější bude vědět, jakou hodnotu lidé za své peníze dostávají a jak efektivní náš stát je v zajišťování těch různých základních služeb.
Děkuji za pozornost.
