Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já naprosto souhlasím s tím, co tady zaznělo od pana zpravodaje, že to je řešení na jeden rok, protože nikdo z nás teď vůbec samozřejmě neví, jaký bude průběh a jak dlouho bude trvat koronavirová krize, jaké důsledky to bude mít dlouhodobě na ekonomiku. A je jasné, že k tomu tématu se budeme muset vrátit a je to věc, kterou jsme už řešili. Seděli jsme nad tím s panem kolegou Nacherem, diskutovali jsme o tom s panem kolegou Chvojkou, že je potřeba nastavit dlouhodobý systém, který se bude odvíjet od ekonomiky. Takže pokud poroste ekonomika, porostou platy ústavních činitelů, a nikoliv tak, že se to bude odvíjet jako dneska pouze od toho nepodnikatelského sektoru a ještě to bude mít dva roky zpoždění, takže v podstatě ta vazba je velmi zprostředkovaná a vytváří to ty bizarní situace, které nikdo nedokáže ve veřejném prostoru vysvětlit. (V sále je obrovský hluk a neklid!)
Takže my tímto návrhem sledujeme základní princip, že platy politiků mají růst, mají růst odpovídajícím způsobem ekonomice a v případě, že ta ekonomika naopak klesá, tak mají klesat i ty platy politiků, nebo se nemají aspoň zvyšovat. V situaci, kdy máme deficit 500 mld. korun, by mi přišlo opravdu nemravné, aby se některým funkcionářům, ať už jsou ve Sněmovně, ve vládě nebo v justici, zvyšovaly platy ze 150 na 160 tis. měsíčně. To by opravdu nebylo na místě. Ekonomický pokles ve druhém čtvrtletí byl 10,9 % meziročně, takže situace je skutečně taková, že bychom se neměli dál zadlužovat a tu miliardu dát radši na řešení problémů v sociálních službách.
Já bych se teď nejradši věnoval té problematice, která byla zmíněna, abychom opravdu měli jistotu, že ten návrh je v souladu s Ústavou České republiky a s principem ústavnosti. Myslím si, že rozhodujícím v této věci je nález Ústavního soudu, plénum Ústavního soudu 55/05 ve věci zmrazení platů soudců v roce 2004. Já bych si dovolil ocitovat právní větu z tohoto nálezu.
Posouzení ústavnosti platových restrikcí vůči soudcům pro konkrétní období konkrétního roku spadá do rámce vymezeného principem soudcovské nezávislosti. Ústavní postavení soudců na straně jedné a představitelů moci zákonodárné a výkonné, zvláště pak státní správy, na straně druhé se vzhledem k principu dělby moci a principu nezávislosti soudců odlišuje, z čehož plyne i rozdílný dispoziční prostor pro zákonodárce k platovým restrikcím vůči soudcům ve srovnání s dispozičním prostorem k takovýmto restrikcím v oblastech veřejné správy. Zásah do materiálního zabezpečení soudců garantovaného zákonem nesmí být výrazem svévole zákonodárce, nýbrž musí být, vycházeje ze zásady proporcionality, odůvodněn výjimečnými okolnostmi, například tíživou finanční situací státu, přičemž i za splnění této podmínky musí být zohledněna odlišnost funkce soudců a představitelů moci zákonodárné a výkonné, zvláště pak státní správy, takovýto zásah nesmí zavdat důvod k obavám, nedotýká-li se omezení důstojnosti soudců, případně není-li výrazem ústavně nepřípustného tlaku moci zákonodárné a moci výkonné na moc soudní.
Já myslím, že si všichni uvědomujeme, že toto není tím případem, kdy by došlo ke zneužití a nějakému tlaku, protože se to týká všech skupin stejně. Jak už tady zmínil kolega Ferjenčík, bylo avizováno ze strany ministryně financí, že nebude docházet k nějakému nárůstu platů ve veřejné sféře a myslím si a mělo by to tady zaznít - ten apel, aby vláda v té své dispoziční oblasti ve vztahu k úředníkům postupovala obdobně, protože jinak tam skutečně může nastat, a zmiňují to někteří právníci, disproporce, kvůli které by ohrozila ústavnost tohoto zákona. Čili apeluji na vládu, aby skutečně ten příslib byl naplněn a aby nedocházelo k disproporci mezi růstem úředníků, což spadá do kompetence vlády, a soudců, což je vymezeno tímto zákonem. Obdobně samozřejmě je vhodné přistupovat i ke komunálním politikům.
Takže jsem se tady snažil vysvětlit, jakým způsobem jsme přistupovali k ústavnosti. Myslím si, že ten návrh obstojí z toho důvodu, že nesnižuje platy a že měří všem stejně, což je obsahem té doktríny Ústavního soudu. A chtěl jsem poprosit, abychom tento návrh schválili v režimu § 90, a to z toho důvodu, že pokud ho nestihneme do konce října schválit a odbavit v této Poslanecké sněmovně, tak se potom nestihne projednání v Senátu, podpis prezidenta a legisvakance, na což je potřeba nějakých šedesát dnů, takže skutečně do konce října by to mělo být hotovo a v případě použití tří čtení se samozřejmě ta lhůta nestihne. Takže věřím, že si všichni uvědomují závažnou situaci, ve které jsme vzhledem k výši státního dluhu, a že nikdo nebude blokovat to, aby tento návrh byl přijat.
