Bohužel nedávná historie se opakuje. Podobně jako na jaře vláda krok po kroku, v reakci na čísla, která ukazují na nepříznivý vývoj koronavirové epidemie, utahuje otěže české ekonomice. Ještě nedávno premiér Babiš a jeho ministři ujišťovali, že žádná plošná opatření nejsou v plánu, nicméně jsme svědky toho, že se opakuje jarní scénář. Vyhlašovaná opatření/omezení (leckdy vyhlášená ad hoc ze dne na den) dopadají postupně na stále více českých občanů – na zaměstnance, podnikatele, živnostníky, studenty i děti školou povinné. Názory odborníků přitom nejsou jednotné. Někteří lékaři a vědci doporučují “šlápnout na brzdu”, jiní naopak označují plošná opatření za přehnaná a podepírají to například argumenty o buněčné imunitě nebo o postupné mutaci koronaviru k méně život ohrožujícím variantám.
Svobodní chtějí především upozornit na ekonomickou stránku věci. Lze to říci následovně: nelze riskovat, že kvůli strachu z koronaviru zadupeme do země celou českou ekonomiku, především její nejzranitelnější součást, tedy malé a střední podnikatele, kteří by měli tvořit páteř zdravého národního hospodářství. Jejich existence je velmi vážně ohrožena. V každém případě je třeba mít na mysli, že “současná léčba nesmí v důsledku zabít přeživší”. V podstatě každý negativní zásah do ekonomiky totiž znamená ohrožení zdraví českých občanů v dlouhodobém horizontu.
Proto musí se zákazy vždy prijít i odpověď na otázku, jak zabezpečíme ty, kteří si kvůli zákazům nemohou vydělávat na živobytí sebe a své rodiny!
Do koronavirové krize náš stát vstoupil za vcelku příznivé ekonomické situace. Byla by škoda to všechno ztratit jen proto, že se vláda rozhodla obětovat dlouhodobou životní úroveň českých občanů příznivým epidemiologickým ukazatelům. Vláda ve svých opatřeních postupuje leckdy chaoticky, bez podložených argumentů, bez analýz, bez jednotných názorů odborníků. Ještě je stále možnost to odvrátit a pomoci českým podnikatelům i jejich zaměstnancům vyrovnat se s následky koronavirové epidemie pokud možno co nejrychleji a za co nejmenších ztrát.
Máme pět jednoduchých řešení, která respektují vzájemnost v této situaci:
- Stát by měl zpětně od doby trvání nouzového stavu nastoupit do všech pracovněprávních vztahů, které byly v důsledku mimořádných opatření „přerušeny“. Včetně platby ošetřovného, nemocenského, karantén a odvodů za zaměstnance. Prohlášení o takovém přerušení podepsané zaměstnancem a zaměstnavatelem by bylo přijato a jeho pravdivost posuzována později. To se týká i prvních 14 dnů ošetřovného, nemocenského, karantén a odvodů za zaměstnance u vše bez výjimky.
- Do ledna by měly být pozastaveny odvody pro OSVČ a rozpočítány do dalších 18 měsíců (viz. Slovensko). Platba všech záloh daní u dotčených osob by měla být pozastavena, a to do doby platnosti mimořádných omezení.
- Podnikatelé, živnostníci a „dohodáři“, kteří v důsledku mimořádných opatření museli přerušit činnost, by měli od státu dostávat alespoň dávku v hmotné nouzi, a to do doby platnosti těchto omezení.
- Již zmiňované půjčky pro podnikatele by měly sloužit pro pokrytí těch splátek, nájmů a dalších režijních nákladů, které se nepodaří odložit. Stát by se měl přimluvit u velkých institucí, aby takové odložení alespoň částečně umožnily. Rizika z vyhlášených opatření však musí zásadně nést sám, a proto by neměl platební moratorium nijak vynucovat.
- Stát by měl omezit všechny zbytné plánové výdaje a projekty (Odra-Dunaj-Labe atd.). Svůj aparát by měl zaměřit na řešení současné situace po zdravotní a ekonomické stránce, tak abychom se dostali co nejdříve do kondice, která umožní ukončení nouzového stavu i všech opatření narušujících hospodářský vývoj státu.
Všechna opatření, která napravují negativní důsledky zákazů by měla být dostupná bez byrokraticky složitého papírování, a co nejrychleji, protože, „kdo rychle dává, dvakrát dává“!
Jinak hrozí zásadní poškození ekonomiky a dlouhé soudní tahanice po nichž beztak dojde k odškodnění dle § 36 Krizového zákona, která ani nehorázný návrh ministra vnitra Hamáčka nemůže reálně škrtnout.
Republikové předsednictvo Svobodných
