Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, pane premiére, členové vlády, neodpustím si na začátek pár slov prostřednictvím vás, pane místopředsedo, ke kolegovi Munzarovi a i k nepřítomnému panu prezidentovi Zemanovi. Oba jste zmiňovali jednoho velkého politika české historie, pana Rašína. Chtěl bych vám říct, že v předválečném období v České republice díky panu Rašínovi stouply ceny potravin a dalšího zboží zhruba o pětinásobek a po válce ještě více. Můžeme se bavit o tom, jaký přínos měl pan Rašín a zda byla jeho tzv. anglická cesta lepší než ta francouzská od Engliše. Ale ukončit bych chtěl touto souvětí jedinou větou, kterou svým způsobem řekl i pan prezident: Vykašleme se na stereotypy! Jsme v 21. století, jsme v jiné době! Přestaňte vzývat historii a historické osobnosti, které bezesporu pro svou dobu byly výjimečné, ale v té době nebylo ani 21. století, nebyla ani pandemie a recepty opravdu stoprocentně přejímat nelze.
Rozpočet roku 2021 je dle mého názoru zlo, které ale bohužel potřebujeme. Tak, jak ho vnímám, jsou parametry rozpočtu pro rok 2021 pro Českou republiku takové, že vzbuzují diskusi a kontroverze. Mimochodem, pár předřečníků, kteří zde vystupovali, to i takovým způsobem pojímali. Řada předpokladů, na kterých je rozpočet postavený, je zpochybnitelných. Objem schodku je obrovský. Otevřeně říkám, že to pro mě je rozpočet téměř, a zdůrazňuji slovíčko téměř, neakceptovatelný. Nicméně musím dodat, že rozpočet podpořím. Jakkoli ho považuji spíše za polotovar, pořád je lepší mít takovou trochu amorfní a nedodělanou, nejasnou věc, než rozpočtové provizorium, a to zvláště v této době.
Ministryně financí není v tuto chvíli schopna předložit nic lepšího než co máme momentálně na stole. Je to částečně pochopitelné. Toto jsou časy, které se skutečně dost špatně odhadují. Definovat finanční parametry rozpočtu, to je skutečně věštění z křišťálové koule. Přesto je na aktuálním návrhu rozpočtu toho nejasného až příliš.
Několik poznámek spíše toho odborného charakteru si dovolím sdělit. Za prvé jsem nešťastný, že rozpočet není doprovázen plánem vládních financí na příští rok a postupem snižování schodku směrem k vyrovnanému rozpočtu. Já vím, že je to těžké, ale naši kolegové v Německu a mnozí další takový plán vypracovali a je na stole společně s rozpočtem. Navíc jsme takový plán měli ve Sněmovně mít, a to k 30. září, jestli si dobře pamatuji. Nemáme. Pokud to dokážou v Německu, proč to neumíme také? A máme neschopné Ministerstvo financí? Já si to nemyslím. Nebo takový plán nechceme, protože by z něj bylo jasné, jak dlouho se budeme potýkat se schodky z tohoto a příštího roku? Jen pro zajímavost, Německo letos pracuje se schodkem 218 mld. eur. Příští rok ho chtějí snížit na 96 mld. eur. A pozor, v letech 2022 a 2023 už chtějí být téměř na vyrovnaném rozpočtu: schodky 10,5 mld. eur a 6,7 mld. eur. Znovu se ptám: Když to umějí v Německu, proč to neumíme my?
Drobné porovnání: Němci pro příští rok snížili schodek na 44 % letošního. Pokud my budeme pracovat s čísly 500 mld. a letos 320 mld., a to zde nezapočítávám zrušení superhrubé mzdy, tak snížíme schodek jen na 64 % letošního propadu. A jestliže budeme s konsolidací veřejných financí postupovat tak pomalu, jak to zatím vypadá, tak reálně hrozí, že naše schodky budou v letech 2022 a 2023 dohodou minimálně vyšší než schodky německé. Což je dost děsivá představa. To mi doufám dáte za pravdu.
Další problém, přijímáme rozpočet, do kterého nejsou započítané některé daňové změny. Samozřejmě jde především o daňový balíček a z něj speciálně o zrušení superhrubé mzdy. Nepřipadá mi příliš seriózní a odborné fundovaný postup, kdy se bavíme o schodku 320 mld. a přitom druhou rukou přidáváme dalších možná až 90 mld. korun. Kdyby takto někdo plánoval domácí výdaje, nazveme ho nezodpovědným bláznem.
Třetí věc, zatímco část schodku necháváme s klidem ve vzduchu, v navržených 320 miliardách není příliš jasný osud zhruba 40 miliard. Jsou naplánované do investic ve výši lehce přes 140 mld., což je suma, která je dramaticky nad částkou, jakou umíme v normálním režimu za rok proinvestovat. Může mi oponovat pan ministr Havlíček, může mi oponovat paní ministryně financí, ale když se podíváme, kolik je Česká republika stavu proinvestovat každý rok, tak mi bohužel, zdůrazňuji bohužel, musíte dát za pravdu.
Jako se letos ukázalo, že ohromné prostředky vržené do začátku krize do investic zůstaly nevyužité, tak v dalším roce to nebude zřejmě jiné. Prostě můžeme si říct, že se z krize proinvestujeme, ale my neumíme ani to. Tvrdím, že pokud zvládneme smysluplně utratit 100 mld., bude to úspěch. Čtvrtá věc, že jednorázově ve snaze vyrovnat bezprecedentní šok utratíme 500 mld., v tom problém opravdu nevidím. Ale nesmíme přehlédnout hrozivou skutečnost, pod maskováním konjunkturálního šoku se zvětšuje i strukturální schodek rozpočtu, a to je smrtící pro budoucnost. Konjunkturální schodky v čase uhradíme, ale strukturální schodek vyžaduje změnu v celkovém nastavení buď v příjmech, nebo ve výdajích. Ani jedno ale Ministerstvo financí neřeší. Daňový balíček je v tomto smyslu jen drobnou korekcí a případné zrušení superhrubé mzdy podle návrhu pana premiéra Andreje Babiše by strukturální schodek zvýšilo skokově o 90 mld. I bez toho ale již letos narostl strukturální schodek v řádu nižších desítek miliard korun.
Příští vládě zanechá tento kabinet státní finance ve stavu, který bude řádově horší než na konci vlády posledního kabinetu sociální demokracie. Určitě významnou část či většinu tohoto zhoršení lze připsat krizi, ale je třeba férově připustit, že k určitému zhoršení strukturálního schodku by došlo i bez epidemie. Přes všechny odborné výhrady ale musím zopakovat, vážené kolegyně a kolegové, že speciálně nyní platí - raději špatný rozpočet, o kterém víme, jaké má chyby, než rozpočtové provizorium. A kdo zná pravidla užívání rozpočtového provizoria, ten musí připustit, že vzhledem k absolutní specifičnosti rozpočtu 2020 a mimořádnosti schodku v roce 2021 tímto způsobem prostě postupovat nelze.
Děkuji za pozornost.
