Ještě jednou hezké odpoledne, dámy a pánové, vážený pane ministře, vážený pane předsedající. Vím, že debata je dlouhá, nevím, jestli bylo úplně šťastné dávat ten balíček dohromady, protože se nám to poplete. Každopádně aspoň bude strukturována debata k jednotlivým právním předpisům, tzn. k jednotlivým zákonům. Proto jsem o to požádala.

Tuším, že, bohužel, samozřejmě někteří už jsou od rána trošku unavení, debata byla i ráno velice náročná, ale přesto si myslím, že odpadové zákony vyžadují debatu, která se týká každého občana, jejíž výsledky se týkají hospodaření s miliardami, s desítkami miliard Kč, které se v odpadech točí, které do určité míry, tyto návrhy zákonů, budou formulovat i oblast podnikání v naší ČR, protože právě v oblasti odpadů se dnes otevírají nové perspektivní možnosti nebo třeba i možnosti dobře vydělat.

Debata, jak už bylo řečeno panem ministrem, byla velmi dlouhá. Já jsem byla, pokud mi to čas umožnil, přítomna u řady debat k různým oblastem tohoto práva. Určitě by tahle chvilka, kterou máme, nestačila pro to, abychom to všechno projednali. Pan ministr nám to krásně představil, pan senátor Nytra řekl, co výbor. Já teď řeknu, co se obávám, že v zákoně není zcela dořešené nebo co se nepodařilo. Zvážíme, jak se zákonem naložíme.

Jak už řekl pan senátor Linhart, to první, co říkám a čemu rozumí úplně všichni, čemu se bráníme a k čemu některé politické strany deklarovaly, že nikdy za žádnou cenu nepřipustí, aby se to stalo, a ono se to děje... Současný zákon o odpadech má 89 paragrafů. Ano, má tam písmenka 39/1, 39/2, I, B, C, tak jsem to spočítala a vyšlo by to asi na 120 paragrafů. Tento zákon byl současným zákonem, který zahrnoval i zákon o výrobcích s ukončenou životností. Takže, řekněme, 120 paragrafů rozsah práva, který se týká těchto dvou zákonů. Víte, kolik je jich teď? 158 je v zákoně o odpadech a 144 v zákoně o výrobcích s ukončenou životností. Já se významně dívám na některé kolegy, kteří říkají: „My chceme zjednodušit právo, aby bylo srozumitelné, my za to budeme bojovat.“ Tak co oni na to? Musím říci, že přesně v případě tohoto zákona je to napsané tak, že je ve většině opsaná evropská směrnice, pak je odkaz na to, že ministerstvo stanoví vyhláškou, přestože jsou to věci, které budou právě rozhodující pro to, kdo bude mít šanci v tom podnikat, jaké tam budou možnosti a různé jiné věci, to se bude stanovovat vyhláškou. Pak jsou tam pozitivistické případy, kdy víme, že nám v praxi zrovna tento výklad dělá problémy, takhle je to tam vypsáno. Jistě že takových případů bude další a další počet. To je to nejhorší, co třeba pan doktor Motejl, když jsem byla zástupkyní veřejného ochránce práv, říkal: „Takhle se právo nemůže dělat. Právo musí mít obecné principy, jednoznačné, srozumitelné všem. A pak se z toho dovozuje.“ Ne, že vypisuji každý případ, který se stane, do zákona. Pak se mi samozřejmě právo stává naprosto nepřehledné. Musím říci, že ať už někdo říká, schvalme to, někdo říká, dejme tam pozměňovák, někdo říká, ne, takhle se to nedá přijmout, všichni se shodují na tom, že tak, jak je zákon napsaný, že je velmi málo srozumitelný a že jsou tam nejasnosti, které opět při výkonu státní správy a používání toho zákona, nejen výkonu státní správy, ale i těch, kteří s odpady nakládají, bude činit problémy. Takže to je úplně na úvod.

Abych nezdržovala, zkusím velmi rychle některé moje pohledy na normu. To, co nás velmi trápilo, kolem toho byla velká mediální debata, jsou skládky. Ano, skládkujeme obrovské množství odpadů a měli bychom ho spíše recyklovat, spíše energeticky využívat, na tom je shoda. Na skládkách, jak víme i z případů, které se potom týkají pozměňovacích návrhů, dochází k řadě podvodů, kdy jsou tam ukládány odpady, které vůbec nejsou evidovány nebo jsou pod jiným katalogovým číslem, dějí se tam tyhle věci. Skládky hoří. Slyšela jsem to číslo na jednom semináři. Obrovské číslo stovek požárů na skládkách každých rok. Co přináší tento zákon, aby se to spravilo? Ano, z dlouhodobého hlediska postupně do roku 2030 budeme snižovat to, co se na skládku ukládá. To je pravda, to jsme sice museli přijmout a tam jsme si to ještě posunuli, ale dobrá.

Ale to, aby ten provoz byl v pořádku, ale ne. Byly tam návrhy ve sněmovně, že se má průběžně on-line sledovat to, co se eviduje, ne, sněmovna nesouhlasila, resp. pan ministr nesouhlasil. Proč? Pak tam byl další návrh, že tam mohou být termokamery, které mohou zjišťovat, jestli tam nejsou právě ty potenciální zdroje zahoření. Ministerstvo nesouhlasilo. Proč? Dokonce ministerstvo, jak jsem slyšela, po dohodě s těmi, kteří skládkují zřejmě, tak se rozhodlo, že nebude to, co je technologický odpad, za který se platí nižší poplatek, těch 20 % jako dosud, ale to, za co se neplatí, bude 25 %. K tomu máme tady pozměňovací návrh a víme, že v Poslanecké sněmovně zase neprošel. Proč? Proč je to 25 %, když máme tabulky, ve kterých se jednoznačně prokazuje, že takové množství technologického odpadu vůbec na skládku nemusí přijít? Situaci mírně zhoršujeme z tohoto pohledu. Nespravili jsme dohled, který by pomohl, naopak ještě vytváříme prostor pro větší množství technologického odpadu. Jenom připomenu panu ministrovi, že odsunutí zákazu skládkování směsného komunálního odpadu z roku 2024 na rok 2030 je předmětem, řekněme, soudních sporů, které se vedou, mám tady nějaké stanovisko z Generálního ředitelství pro životní prostředí Evropské komise, ale ono není oficiální, je od nějakého úředníka. Každopádně se vede spor o to, že by mělo docházet k současné předchozí stabilizaci biologických odpadů a extrakci recyklovatelného odpadu, abychom byli v pohodě a aby všechno bylo, tak jak má být. Neříkám, že toto je konečné stanovisko, o tom se vede spor, jeden spor je u Soudního dvora, číslo teď nebudu říkat, ale řeknu to, C-323/13, už rozhodnut, ale dobrá, o tom se dále jedná. Takže skládky.

Další problém, který máme, je problém, který se týká mobilních zařízení. Mobilní zařízení jsou ta, která se mohou pohybovat. Říká se, pokud se nezmění funkčnost a pokud se to může přesunout, pak je to mobilní zařízení. Mobilní zařízení pro nakládání s odpady. Takových zařízení máme docela dost, teď přišli ti, kteří chtějí provozovat nakládání s odpady, třeba zpracovávat nějak, drtit, něco prostě dělat s odpady, přišli na to, že když mají takhle to zařízení mobilní, nemusí dělat EIA. Zákon, a to zase chválím, pane ministře, říká, že účastníkem řízení o zařízení pro nakládání s odpady je obec, kde takovéto zařízení má být. Ale ne u mobilního zařízení. Kde to zařízení bude? Co se nám v praxi stává? Přijde provozovatel, má nějaké zařízení výrobní, dá k tomu kolečka, napíše, že to je mobilní zařízení, nemusí být EIA, nemusí být účast obce, takže bez problému a je to daleko jednodušší. Máme případy z mé praxe, že takové zařízení pak stojí na jednom místě, stojí tam téměř trvale, ale bylo hlášeno jako mobilní. Mobilní zařízení opět ve vzduchoprázdnu. K tomu předkládám jeden drobný pozměňovací návrh, který alespoň trošku by měl vyjít vstříc obcím, kdy vím, že to mobilní zařízení dokonce postavili před mateřskou školku a tam drtili pražce, nebylo možno s tím nějak pohnout, takže aby aspoň obec dopředu věděla a mohla se na to připravit, že se něco takového chystá.

Pak tu mám další věci, které se zhoršují. Ohlašování nebezpečných odpadů. Doteď to bylo tehdy, když původce měl více než 100 kg, teď to bude více než 600 kg, takže moje řeka Bečva a kyanidy... No, nebude to jenom moje Bečva a kyanidy. On sice ten podnikatel musí vést evidenci, ale ta se jenom někdy zkontroluje, když to bude potřeba kontrolovat. Nemusí to ohlašovat. Rozvolňujeme proces, kdy se někde budou shromažďovat, skladovat nebezpečné odpady. Teď to bylo dosud 100 kg, teď to bude 600 kg. Myslím, že to není dobře. Také se ruší odpadový hospodář. Někdo řekne, možná to bylo zbytečné, myslím si, že tam byla spousta kvalifikovaných lidí, kteří tomu rozuměli, aspoň na to dohlédli, byla tam jakási přímá odpovědnost. Ale dobrá. Programy odpadového hospodářství. Programy odpadového hospodářství rozhodovala samospráva na kraji, na obci už nebudou. Teď to bude jenom podklad státní správy. Ministerstvo vydá program odpadového hospodářství usnesením, nebo respektive vláda, ten bude závazný pro zpracování programu odpadového hospodářství na kraji, který ale jej vede jen v rovině orgánů státní správy. To znamená, neschvaluje to samospráva, je to jenom čistá státní správa. Možná to pomůže panu ministrovi, nevím, ale takhle to z toho zákona vyplývá.

Co mě trošku víc trápí, o tom se velmi málo mluvilo, že je v tom zákoně omezena možnost poskytování informací. Veřejná správa informace dostane, ale nikdo jiný. Kdo nám hlídal, kolik se na skládkách často ukládá odpadů, které právě nejsou řádně zpoplatněny? Kdo nám hlídal, co se děje na některých firmách, když se někde vyváží odpady nebo někde nelegálně shromažďují? Ano, byli to často právě třeba občané nebo nevládní organizace. Teď se takovéto informace nebudou poskytovat, budou se poskytovat jenom orgánům veřejné správy. Myslím si, že to není ve prospěch věci, ale slyšela jsem na jednání, oni to používali v konkurenčním boji, proč my jim to máme psát a vysvětlovat a vyřizovat... Nás to zatěžuje. Druhý argument byl, často je tam obchodní tajemství. Ministerstvo se rozhodlo: Někdy to může být obchodní tajemství, no, tak nedáme nic. Než aby řeklo: Toto je obchodní tajemství a toto může být zveřejněno. Ne. Je to také jakési řešení.

Ale teď mám další věc, o které bych se ráda zmínila. Ten zákon o odpadech, když jsme přijímali poprvé, tak jsme věděli už, že chceme recyklovat a třídit apod., ale to hlavní, proč jsme ho přijímali, bylo, že se potřebuje zajistit, aby se odpady neválely po příkopech, aby se nelegálně někde vyhazovaly. Ten problém neustále trvá. Proč? Protože odpady mají ve většině případů negativní hodnotu. Je to něco, odpad, čeho se chci zbavit. Znovu jsem si prošla zákon a řekla jsem si: Je tohle zabezpečeno, aby nám tyto úniky, a my víme, že jich máme hodně, víme, že máme zařízení, která najednou skončí, nebo někdy najdeme odpady, které se někde shromažďují a někomu patřily, chybí nám ta evidence, máme problémy s tím, že najednou někde z veřejných peněz hradíme likvidaci odpadů, nebo dokonce nám ty odpady někde hoří, jako ty pneumatiky, nebo to mohou být ještě jiné odpady... Nebo jsme našli, já sama jsem na tom participovala, obrovské sklady nebezpečných odpadů, kdy bylo obrovské riziko pro celou společnost. Ministerstvo se o to snaží. Ministerstvo v několika případech, a teď řeknu jeden krásný, tam je napsán nový paragraf, kterým říkají: Toto nám pomůže. Obchodník s odpady musí dle § 44 za převzatý odpad poskytnout úplatu osobě, která mu odpad předává. Důvodová zpráva uvádí, že z definice vyplývá pro obchodníka možnost nakládat jen s odpady, které mají kladnou hodnotu. To znamená, že je tam kladná hodnota, on se toho přece nebude chtít zbavit, tudíž v tu chvíli, třeba za týden, kdy odpady převezme, nezkrachuje a nic po něm nezbude. Prosím vás, nevím, ale pan ministr už byl ve vládě, když se hovořilo o akciích za jednu korunu. Říkám, úplata může činit jen nepatrnou částku, třeba jednu korunu, nebo by dokonce někdy v čase mohla být ta úplata vrácena. Je tu snaha, ale to nám situaci, pane ministře, opravdu neřeší. Když budu chtít převzít odpady, které mají zápornou hodnotu v řádech třeba statisíců korun, zaplatím korunu tomu obchodníkovi, ten mi za 14 dní zkrachuje, já nic nemám. Můžeme si na něm vzít úplně nic. Řeknu, že mě mrzí, že to, co bylo v původním návrhu zákona, to bylo to, že se tam stanovovalo, že každý, kdo nakládá s odpady, má mít pojištění v rozsahu škody, kterou může s tím nakládáním způsobit.

Pojištění, které by tyto firmy měly, by bylo nástrojem, který by nezatěžoval státní správu a který by působil zcela právě v oblasti trhu a velice by nám pomohl. Ten pozměňovací návrh jsem sice předkládala, ale vím, že je neprůchodný. Jen říkám, že snahy, které v zákoně jsou, takhle věci řešit, jsou někdy opravdu úsměvné, až jaksi idealistické, ale jsou to snahy, musím to pochválit. Stejně tak se musím zmínit o dalším problému, který tam vidím. Ten je v tom, že se říká, ano, toto je odpad, ale ten odpad může být také vedlejší produkt. Teď jsou dané podmínky evropské směrnice, která říká, za jakých to může být vedlejší produkt. Ano, v tomto případě to už má nějakou hodnotu, už to nemusí být odpadem. Výborně, to je dobré. Ale je tam jeden háček. Tam se říká, v té podmínce, že to může být vedlejší produkt pouze ve chvíli, kdy pro to nebo po dobu, kdy pro to existuje trh. Před rozhodnutím, jestli je něco odpadem nebo vedlejším produktem, dává vyjádření ministerstvo průmyslu a obchodu. Dobrá, ale my víme, a to všichni, že se tyto podmínky v čase velmi mění. Takže zatímco například starý papír byl docela zajímavým produktem, který se mohl vyvážet, dokonce prodávat, během několika měsíců, možná týdnů, už po něm nebyla poptávka. Mně připadá velmi nefunkční. Jak to tedy bude v praxi fungovat? Jestli to ministerstvo bude hlídat, jestli pro všechny ty vedlejší produkty stále existuje trh? Pane ministře, stačilo by docela málo. Stačilo by, kdyby se stanovila povinnost, že provozovatel zařízení má povinnost, pokud trh nebude, o změnách, které jsou, z hlediska toho povolení, informovat. Bylo by to vyřízené. Ale bohužel to tam také není. Takže takových věcí, kdy se stanovuje, že vyhláška teprve bude říkat to a to, trh nám to strašně brzdí, tak takových je tam velmi mnoho.

Teď se vrátím k té ještě jedné věci, o které již hovořil pan senátor Nytra. Na jedné straně jsou tu podnikatelé, my to víme, na výboru se o tom hovořilo, čekají na tento zákon, aby mohli investovat právě třeba do zařízení pro recyklaci odpadu. Paní náměstkyně říkala: „No, tak musíte ten zákon schválit, neodkládejte tu účinnost. Protože oni nebudou mít jistotu.“ Tomu já rozumím. Ale na druhé straně, jak už řekl pan senátor Nytra, je tu ve 22 paragrafech spousta odkazů na podzákonné předpisy. A nejen, že se výklad nebo uplatnění toho zákona, jak říkal pan senátor, že se posune fakticky jeho účinnost. Ne, ne. Ten problém bude větší. Když nebudou ty podzákonné předpisy, nebudou k dispozici, tak se nezastaví trh s odpady, tak se nezastaví produkce odpadů. Ale nebude podle čeho postupovat, nastane tady chaos a pak nám tady znovu vzniknou ty kopce nebezpečných odpadů. Mám to tu vypsané, pane ministře, nechci zdržovat kolegy. Ale opravdu ve vyhláškách podzákonných má být tolik věcí, bez kterých se neobejdeme, např. jenom identifikační list nebezpečného odpadu, jak má být ohlašovaný, to všechno nebudeme mít, i když nám ten odpad bude vznikat. Proto si myslím, že je nezbytné, nejen kvůli orgánům státní správy, ale i kvůli podnikatelům a kvůli tomu, aby tady nenastal chaos, opravdu ty termíny posunout.

Mnoho z toho, co jsem chtěla říct, už řekli moji kolegové, nechci zdržovat, ale myslím si, že je těch připomínek a nejasností a toho, co není dořešeno, velmi mnoho. Poslední otázka, kterou mám, pane ministře, možná je mimo, ale v příloze zákona, kde se stanovuje, jak se bude dávat ta třídicí sleva, se říká, že třídicí sleva je založena na tom, že vy máte stanovené množství odpadu, který každý vyprodukuje, když vyprodukuje navíc, nějaké množství odpadu, za to už se neplatí třídicí sleva. Takhle to tady je. To se počítá podle počtu obyvatel obce. Já se zeptám, jak to bude s Prahou nebo s Brnem nebo tam, kde je obyvatel daleko více, protože tam žijí, ale nejsou ve statistickém úřadě, odkud se budou brát tyto údaje, tak to se chci zeptat, protože... Já se divím, že Praha proti tomu nebrojila, protože ta má takových lidí, včetně nás, kteří tady přebývají, daleko víc a těžko se jí bude plnit limit 200 kg na jednoho občana ročně. To je jenom otázka. Děkuji.