Především bych vás všechny rád, prostřednictvím pana předsedajícího, ujistil, že nejsem ani polský, ani německý, ani rakouský agent, že jsem řádně zvolený senátor tohoto grémia. Já bych chtěl říci, že návrh zákona, který nyní projednáváme, považuji za přínosný a potřebný. Je tam ovšem několik „ale“. Jak samotný název vypovídá, původní cíl tohoto návrhu byl zvýšit úroveň ochrany zvířat proti týrání. Pozměňovacími návrhy ve sněmovně byl návrh dále rozšířen o zákaz klecových chovů nosnic a zákaz drezury volně žijících zvířat. Přestože souhlasím s důležitostí všech výše zmíněných témat, výsledná podoba zákona, která k nám dorazila z Poslanecké sněmovny, mi trochu připomíná pejska a kočičku, když vařili dort, přidali do něj vše, co zrovna měli po ruce. V ideálním případě bych tento zákon viděl jako tři samostatné novely, na druhou stranu chápu, že když se naskytla možnost něco konečně udělat s klecovými chovy, tak toho bylo využito.

K samotnému návrhu zákona. O regulaci množíren tady hovořit nebudu, jelikož se domnívám, že bude panovat shoda na tom, že tuto věc musíme maximálně omezit. Zastavil bych se ale u bodu, který už tady zazněl, který vzbuzuje zřejmě největší kontroverze, a to je zákaz klecového chovu nosnic. Asi každý z nás dostal v posledních týdnech desítky a desítky mailů, dopisů či telefonátů od občanů a organizací z obou názorových stran.

Za sebe musím říci, že zákaz klecového chovu podporuji, pokusím se uvést hlavní argumenty pro svůj názor.

Trend v Evropě jde a půjde jednoznačně směrem k výraznému omezování klecových chovů. V našich sousedních zemích, tedy v Rakousku a Německu, zákaz platí. Dá se očekávat, že na něj brzy začne tlačit samotná EU. Také veřejné mínění, zdůrazňuji, vč. ČR, je podle průzkumu jednoznačně na straně zákazu, což ostatně vedlo hlavní obchodní řetězce i velké potravinářské firmy k rozhodnutí, že od roku 2025 nebudou odebírat vajíčka z klecových chovů. Hlavním argumentem pro zákaz těchto chovů je tak z mého pohledu stejný výraz, kterým se ohánějí jeho odpůrci, tedy slovo konkurenceschopnost. Pokud čeští producenti vajec nebudou v roce 2025 schopni dodávat svým odběratelům vejce z neklecových chovů, pak je vystřídají zemědělci z Německa, Rakouska či dalších zemí. Já tady slyším stále slovo Polsko, Polsko... Ale svůj názor jsem řekl. Než se ti naši konečně stačí přizpůsobit, svoji konkurenceschopnost mohou nenávratně ztratit. Zákaz proto opravdu nemá smysl odkládat.

Jsem také v kontaktu s odborníky z výzkumných institucí, kteří se věnují etologii, tedy studiu chování zvířat. Ti všichni se shodnou, že klecový chov nosnic je pro tato zvířata velmi stresující, zdravotně omezující. Vzhledem k jejich původnímu způsobu domestikace také naprosto nepřirozený. K tomu si samozřejmě musíme položit otázku, jestli chceme ke slepicím přistupovat jako k živým tvorům, nebo jako k výrobnímu prostředku.

Jako poslední argument, a důležitý argument, bych zmínil častý nešvar našich producentů, a to záměrné míchání vajec klecových a podestýlkových kovů, čímž dochází ke klamání spotřebitele. Takže ten dnes ani neví, jaká vajíčka si dnes v obchodě kupuje.

Z výše zmíněných důvodů, a mohl bych uvádět další, se proto domnívám, že je zákaz klecového chovu nosnic zcela na místě. Pokud by už byl přidán k množírnám, zjednodušeně řečeno, měli bychom ho s nimi také schválit. Za dostačující považuji také dobu, kterou naši producenti dostanou k tomu, aby upravili své chovy, a připravili se tak na již zmíněný rok 2025 a změnu v chování odběratelů.

Určitě bych ale také podpořil vhodné doprovodné usnesení, kterým Senát vyzve vládu, zřejmě ministerstvo zemědělství, tady pana ministra, k vytvoření vhodného dotačního programu pro malé, zejména malé a střední zemědělské subjekty, který by podpořil přechod na jiné technologie a mohl těmto subjektům kompenzovat doložitelné ztráty.

Konečně k zákazu drezury volně žijících zvířat bych řekl jen to, že ač jsem velkým milovníkem knihy Eduarda Basse, Cirkus Humberto, některé části znám skoro nazpaměť, opravdu se nedomnívám, že do 21. století patří cirkusová drezura zvířat, zejména těch velkých. Společnost se zkrátka vyvíjí, kdybychom se například podívali, co bylo běžně v programu cirkusů na začátku 20. století, možná bychom se nestačili divit. Naprosto ale rozumím tomu, že je třeba dobře ošetřit, právně ošetřit odůvodněné výjimky. Možná tady o nich bude řeč.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, závěrem bych shrnul, že přestože je předkládaný návrh určitým slepencem tří různých témat, z nichž každé by si zasluhovalo samostatnou legislativu, jsou všechna natolik přínosná, že má smysl tento návrh schválit. Proto za sebe navrhuji schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.