Mezi potřeby normálního rodiče (ale třeba i babiček a dědů, kteří se také zapojili do hlídání) se totiž už standardně zařadil brufen nebo minimálně mokrý obklad na hlavě. Snad bylo tedy středeční oznámení ministra školství Roberta Plagy úvodním krokem, který povede k postupnému návratu žáků a studentů do lavic. Byť s nutnými omezeními. To se rozumí samo sebou. 

Takže je to dobrá zpráva. Nejen proto, že alespoň některé děti budou moct znovu absolvovat prezenční výuku, která je zvlášť v tomto raném věku klíčová. Ale i proto, že je tu konečně nějaká konkrétní vyhlídka. Nějaké konkrétní datum. Alespoň pro část žáků.

Rozhodně nechci (a ani nemohu) podceňovat koronavirovou situaci. Druhá vlna udeřila silněji než ta první. Počty nakažených sice pomalu klesají, ale bude asi trvat ještě dlouho, než se situace uklidní. Stejně tak chápu, že to nezávisí jen na ministrovi školství. Že boj s epidemií je záležitostí prakticky celé vlády. A že to pan ministr asi občas nemá lehké.

I když mi připadá absurdní, když šéf resortu školství žádá svého vládního kolegu na Twitteru, ať řekne, jak to se školami bude. Narážím tím na výzvu, kterou Robert Plaga na této sociální síti adresoval 27. října tehdejšímu ministrovi zdravotnictví Romanu Prymulovi. Ale budiž, i za tím můžeme otočit list...

Protože hlavní je, jak to teď bude dál. To je to, co zajímá úplně každého rodiče, který má doma dítko školou povinné. Zcela na místě je znát odpovědi, zda se letošní horor u monitorů počítačů bude opakovat, nebo ne. A také – co bude potom?

Jistě, nevíme, jak se bude epidemie dál vyvíjet. Projekce šíření koronaviru ale snad existují. A stejně tak by měl existovat nějaký předběžný plán, jak to bude s návratem do škol i dalších žáků a studentů. A pokud existuje, tak by ho měla znát i veřejnost.

Neptám se navíc jen jako poslanec, ale i jako otec tří děti. Statisíce rodičů žijí v nejistotě, jaký je alespoň předběžný plán znovuotevření škol. A nejen to. To zásadní dosud nebylo zodpovězeno - zda bude nutné výuku, která mohla v distanční formě probíhat jen omezeně, dohánět jindy. 

Nebo budou se snad děti učit také o sobotách a o nedělích? Budou do škol chodit i o prázdninách, respektive budou ještě vůbec nějaké prázdniny? Není na místě je úplně zrušit a nahradit je nedohnanou výukou?

Pokud ne, bude nejspíše nutné upravit – čtěte „omezit“ – rozsah požadovaných znalostí. Jak? Co bude důležitější a který předmět bude „méně důležitý“? Například u maturit či příjímacích zkoušek jsou tyto otázky úplně zásadní pro další život maturantů. Přiznám se, že jim vůbec nezávidím.

Anebo, zda nejsou ve hře i nějaká extrémní řešení, jako třeba opakování celého ročníku...

Myslím, že odpovědi na tyto otázky si zaslouží všichni rodiče. Nikdo nechce žít v nejistotě. Na tyto otázky se proto budu ptát ministra školství na dnešních interpelacích.

Zdroj: http://blog.aktualne.cz/blogy/jakub-janda.php?itemid=38185