Už při hlasování o rozpočtu bylo zřejmé, že nakonec schválená čísla jsou značně virtuální. Jednak se zhoršila makroekonomická východiska, ze kterých návrh vycházel, predikce vývoje ekonomiky na rok 2021, v září se očekávalo oživení +3,9 % HDP, v listopadu už jen +1,7 % HDP (aktualizace musí odrážet i další vlny epidemie). A jednak nebyly zohledněny razantní daňové změny, které přišly do Sněmovny málo projednané a na poslední chvíli.
Sněmovna schválila tzv. daňový balíček až 19. listopadu. Jeho součástí se především na poslední chvíli stal návrh premiéra Babiše na zrušení superhrubé mzdy. Ten obsahoval enormní snížení daní z příjmu a současně další uvolnění zákona o rozpočtové odpovědnosti (možnost se zadlužit razantně jako v letošním roce i v roce 2021). Tento pozměňovací návrh schválilo ANO s hlasy ODS a SPD.
Pokud by v nezměněné podobě balíček prošel celým legislativním procesem, byl by to výpadek dalších 130 miliard. Debata o podpoře nereálně sestaveného rozpočtu se tak posouvá k otázkám, jak tomu výpadku čelit. Do konce roku už nelze měnit zákony, které určují příjmy a nelze ani seškrtat ze dne na den desítky miliard. Prakticky to znamená, že v letech 2020 až 2021 by se musel zvýšit dluh ČR o celý bilion a hodnota dluhu by v roce 2023 překročila tři biliony (v roce 2019 to bylo 1,6 bilionu korun).
Ministerstvo financí chce aktualizovanou prognózu ekonomiky představit až v lednu příštího roku. Do konce roku ovšem musíme rozhodnout o daňovém balíčku a o případném výpadku 130 miliard u daně z příjmů navíc oproti rozpočtovému plánu. Jedině Senát v této chvíli může zákon změnit (sazbu daně, slevu na poplatníka, anebo sdílení daní mezi státem a kraji a obcemi. Pak by Sněmovna musela volit mezi svou původní verzí nebo senátní verzí.
Za této situace neexistuje dobré řešení. Je zřejmé, že virtuální rozpočet státu se prostě bude vyvíjet jinak, že bude brzy nutná novelizace. Zhruba 40 miliard z výpadku 130 miliard půjde na vrub obcí a krajů, to si vyžádá výraznou kompenzaci. Dosavadní uspěchané zásahy do daňových příjmů by měly mít jen prozatímní charakter. Bohužel toto zrušení superhrubé mzdy je krok systémový, který se bude v příštím volebním období těžko předělávat.
Už nyní je zřejmé, že na úroveň roku 2019 se výkon ekonomiky nevrátí ani v roce 2022. Pokud loni dosáhl státní dluh ještě krásných 29 % HDP, v příštím roce to už může být 45 % a přiblíží se náraz na dluhovou brzdu. Bez projednání mixu významných příjmových a výdajových opatření se už neobejdeme. V červenci t. r. KSČM požadovala od vlády koncepci konsolidace veřejných financí. Tak mohla definovat koridor na manévr s veřejnými financemi. To vláda splnila značně formálně, se zpožděním a bohužel zcela nepostačujícím způsobem.
Při ztrátě příjmů má stát v podstatě dvě řešení. Jedním jsou dluhy a druhou škrty. Obojí je velký problém. Proto nás čekají úvahy na téma zásadních reforem, a to včetně daňového systému. Přerozdělit daňové břemeno je zapotřebí. Je třeba otevřít znovu nejen otázku daňové progrese, ale podívat se i na nastavení korporátní daně, na zdanění velkého kapitálu, včetně zdanění dividend. Hlasovací blok ANO, ODS a SPD se ale o těchto položkách odmítá bavit.
