Já nebudu polemizovat s vaší typickou socialistickou pozicí, která dovedla už řadu zemí do ekonomických potíží a řadě lidí způsobila problémy. Na to máte právo. Já vás dokonce ani nepřesvědčuji, že si máte myslet, že nižší daně jsou dobré. To určitě si nemyslíte, také byste je všude nezvyšovali pořád. To respektuji, že tento názor máte, ale budu polemizovat s tím, co jste vy myslel, protože vy jste polemizoval sám se sebou, se svými představami a se svou politickou stranou.
První věc, kterou jsem určitě neřekl, je, že deficit je v pořádku. Já jsem se divil jiné věci, že je takový pokřik kvůli tomu, že chceme snížit daně a nechat lidem více peněz, a nikoho nezajímá, že vaše vlády tady dávají 500 mld. deficit, 320 mld. deficit, a to je jako v pořádku? A těch našich 90, které necháme lidem, to je tak velký problém? Ne, není! My si s tím dokážeme poradit. Vy ne.
Druhá věc. Vy jste tady hovořil o tom, jak omezíme vzdělání a já nevím, co všechno. Vždyť my jsme ti, kteří vaší vládě opakovaně říkají, investujte víc do vzdělání, investujte víc do výzkumu, investujte víc do infrastruktury a vy to neděláte. Vy investujete málo. A vy jste ti, kteří tady předkládají deficitní rozpočty v době ekonomického růstu. A my každý rok ukazujeme, kde se dá ušetřit. To jste si nevšiml? To jste si měl všimnout, pane ministře!
A poslední poznámka. Polemizujete s tím, že chceme propouštět úředníka a jaká je to katastrofa. Paní ministryně z vaší koaliční vlády s tím přišla. Pan premiér to podpořil a váš pan předseda řekl, deset procent je moc, pět procent klidně (Mpř. Okamura: Čas!) uděláme. Neudělali jste (čas!) nic. Ale vy jste to sami chtěli (čas!), tak se mnou nepolemizujte!