Vážený pane předsedo, pane premiére, vážený pane ministře, opět jsme se sešli ve Sněmovně po nějakých týdnech k tématu, který už je evergreenem v prodloužení nouzového stavu. Je to určitě něco, co nikoho z nás netěší a to tady zmínil konec konců pan premiér i pan ministr. Je to situace, která je nenormální. Je to situace, která omezuje ta nejzákladnější ústavní práva lidí v ČR. Ale pojďme se zamyslet nad tím, co nouzový stav je. Pan premiér ho nazval stavem pomoci. Já termín snad pomoci musím odmítnout. Nouzový stav má být maximálně brzdou, má zabrzdit nějaké procesy ve společnosti, má pomáhat tomu, aby vláda měla čas kromě toho pomyslného brzdění auta také točit volantem a tu pandemii nějakým způsobem řídit. Ten nouzový stav, ten čas, který tady Sněmovna znovu a znovu vládě dává naplnit nějakými konkrétními kroky. Protože sám nouzový stav jako takový žádným lékem není. Lékem má být to, co se v jeho rámci odehrává. Lékem má být účinná strategie našeho státu, naší vlády v boji s pandemií.
Co může skutečně pomoci? Může to být rychlé trasování, kdy vláda sama mluvila o tom, že by chtěla rychlost trasování pozitivních případů zvýšit na 90 % oznámení do 24 hodin ve všech krajích a též o víkendech. Tak se objektivně, a všichni to vidíme u našich testovaných známých a příbuzných, jednoznačně neděje.
Testování. V nedávné době skončil ve své funkci národní koordinátor pro testování Marian Hajdúch. Sám pan premiér ho pochválil, že si ho jako odborníka váží. Vyjádřil i politování nad tím, že ve své funkci nepokračuje. Ale ono to mělo nějaké důvody. On sám veřejně řekl, že není schopen stát za rozhodnutími vlády, která prostě nereflektují jeho odborná doporučení a doporučení jiných odborníků. Podle jeho názoru se stále v ČR testuje málo. A často se uvádí, že je to drahé.
Tak jeden ekonomický příměr. Testování nás od začátku pandemie stálo zhruba tolik, kolik stojí českou ekonomiku jeden den lockdownu. Kromě preventivního testování vidí chybu i v nerealizovaném plošném antigenním testování. Pár konkrétních příkladů ze světa. Ve Finsku je 35 testů na jeden pozitivní případ. V Jižní Korey je 40 testů na případ, v České republice je 5 testů na případ. Ta statistika je prostě vypovídající a svědčící o tom, že testovací strategie stále nebyla uvedena v život tak, jak nám tady vláda opakovaně slibuje a vlastní sliby neplní. Protože to jsou ty konkrétní prostředky, kterými může pandemické situaci pomoct. To není nouzový stav sám o sobě, který je prodlužován na 30 dnů znovu a znovu, aniž by nám vláda řekla, jak těchto 30 dnů chce reálně využít k tomu, aby se situace zlepšila.
V České republice máme desetkrát až stokrát více úmrtí přepočteno na obyvatele než země, které dostatečně testují. To prostě není nějaký statistický údaj. Za tím že se to v ČR nedaří, jsou prostě konkrétní lidé, kteří v době této pandemie přišli o život. To je prostě selhání, které už je od těch jarních měsíců prostě neodpustitelné a stojí zdraví a životy lidí v ČR.
Další věcí, kterou vláda má udělat, je motivovat k dodržování karantény. Všichni jsme v našem okolí zažili lidi, kteří byli pozitivně testováni a teď jim volají ti kamarádi a přátelé a říkají - prosím tě, nenahlašuj mě, nenahlašuj mě, protože já budu muset zůstat doma a já už to ekonomicky nezvládnu, nevydržím, nemůžu si dovolit být v karanténě. - No a na to vláda přece musí reagovat. Pokud lidé tají svoje kontakty, pokud lidé dobrovolně nejdou do karantény, no tak tady objektivně zvyšujeme riziko. A tomu absolutně neodpovídá rozhodnutí vlády ze 7. 12., kdy vláda odmítla dorovnat příjmy občanům, kteří jsou v karanténě či v izolaci. Pokud tímto způsobem lidi nebudeme motivovat, prostě do karantény nepůjdou a budou hledat - a na to jsou Češi vždycky dobří - veškeré cesty, aby do ní prostě jít nemuseli.
Další věcí, o které se tady poprvé výrazně zmínil pan premiér, a za to si jistě zaslouží poděkovat, je očkování a očkovací strategie. Mimochodem zmínil tady, že nám má pan ministr Blatný tu strategii jako předsedům poslat, všichni jsme ověřovali svoje mailové i datové schránky a nikdo z nás ji k dispozici nedostal. Podle mě nedostatek očkování a očkovací strategie je třetí selhání této vlády. První na jaře, pomůcky máme - nebyly, druhé, varování expertů v srpnu, že se blíží druhá vlna - ignorováno, veškerá opatření nastoupila pozdě a už jsme doháněli jedoucí vlak a vlastně jsme ho nikdy nedohnali, třetí, chybějící očkovací strategie, která bude obsahovat několik úrovní: Za prvé, kdo má být očkován a kdy. Co je ta klíčová infrastruktura. Kdo bude první oočkován, zdravotníci, sociální služby, to není až tak těžký úkol, případně senioři.
Za další. Zaměňujete slovo logistika za distribuci. Distribuce problém není. Rozvézt ten preparát po České republice, to určitě zvládneme. Ale logistika je to, kdo bude očkovat, kde se bude očkovat, kdo a jakým způsobem to bude organizovat. Budou to kraje? Mluvil jsem s našimi třemi hejtmany. Nikdo z nich zatím nemá žádný návod, jak na té krajské úrovni organizovat strategii očkování v rámci České republiky.
Za další. Vláda selhává i v komunikaci toho, že očkování je skutečně tou cestou, která nám nakonec může pomoci. Pokud okolní země zvládnou proočkovat svoji populaci, zvládnou to do léta, jako že Německo ten ambiciózní plán má, Rakousko má rozhodně ambicióznější plán, než má Česká republika - a my to nezvládneme? Logisticky nezvládneme? Tak se Česká republika potenciálně může stát státem uprostřed Evropy, kterému se ostatní budou vyhýbat, a my se tady budeme pohybovat v neustálých vlnách rozvolňování a zavírání a bude to znamenat jasný ekonomický, sociální, společenský dopad pro život v České republice a nedostaneme se z toho. Prostě se z toho jednoduše nedostaneme a bude to jenom zodpovědnost vlády, že toto nestačila zorganizovat.
Pár příkladů. Zatímco spolkový ministr zdravotnictví Jens Spahn z CDU vyzval tento týden jednotlivé spolkové země, aby dokončily výstavbu očkovacích center k 15. 12., tak očkovací plán představený ministrem Blatným 7. 12. nepočítá s očkováním v České republice do konce roku 2020. Možná to souvisí i s tím, že jsme si vybrali vakcínu AstraZeneca, která měla hrát ústřední roli v našem očkovacím plánu, ovšem ta ještě nemá předběžnou registraci a nedostane ji pravděpodobně ani do konce tohoto roku. Němci si vybrali jinou očkovací vakcínu a to Pfizer, která bude od poloviny prosince dostupná, a první občané Spolkové republiky tak už budou očkováni od 15. prosince. Mimochodem v této souvislosti jen město Berlín na pokyn spolkové vlády připravuje šest velkých očkovacích center, např. na letišti Tegel, Tempelhof, na zimním stadionu Eriky Hessové apod. To je příprava na očkování tak, jak má vypadat. V Bavorsku je v současné době vyčleněno 2 500 lékařů, kteří se budou věnovat pouze a jen očkování. Vakcinační plán České republiky je mnohem méně ambiciózní a tvrdíme, že má být naočkováno v rámci příštího roku 6,9 miliónu lidí. V jarních měsících - a teď, prosím, poslouchejte ta čísla a praktickou možnost - má být naočkován přibližně 1 milión lidí měsíčně, což při dvou dávkách znamená kolem půl miliónu očkování týdně. Zatímco Německo připravuje sto vakcinačních center a jsou za to zodpovědné jednotlivé spolkové země, v České republice se vakcinační centra nepřipravují. Jak to chceme udělat? Přenést to na praktické lékaře? Tak já vám vypočítám dobu, kterou by se praktický lékař musel denně věnovat očkování, aby ta proočkovanost odpovídala plánu vlády. Pět hodin! Pět hodin by každý praktický lékař v České republice jenom očkoval. Kde jsou ti ostatní pacienti, co jdou za praktickým lékařem? Kde je nějaké skladování vakcíny, která musí být do určité doby spotřebována po rozmrazení? Proč nepřipravujeme očkovací centra? Kde to je? Nechce to vláda dělat? Nemluví o tom. Nezaspala tady zase fatálně a potřetí? Vzpomeňte si, prosím, na ta slova v průběhu příštího roku, když prostě budeme chtít jednoznačně s ambiciózním plánem proočkovat 6,9 miliónu lidí v České republice. Proč nejsou o tomto informováni zatím hejtmani? Proč nepřipravují krajské nemocnice na to, že prostě to očkování v České republice přijde? Proč tady nejede žádná informační kampaň? Proč necháváme prostor zaplavit fake news? Proč necháváme lidi v nejistotě a ti každému z poslanců ve Sněmovně posílají třicet, čtyřicet, padesát mailů denně a říkají jim, že se tady bude testovat něco, z lidí budou pokusní králíci, je to neozkoušené apod. Proč tady nejsou relevantní argumenty? Proč tady není žádná osvětová kampaň? Vždyť máme jistě prestižní lékaře, kteří argumentovat umí. Jak to uděláme, když lidé prostě odmítnou očkování, protože uvěří těmto neověřeným informacím, pseudovědeckým pravdám, které se objevují? Máme jiné řešení, jak porazit pandemii, než proočkovat populaci tak, jak vláda plánuje? Pokud to řešení máme, tak nám ho představte. My jsme ho ještě nikdy neslyšeli. Proč se toho bojíte? Proč se bojíte o tom mluvit? Je to zase veřejné mínění, které teď není nakloněno většinově tomu, že očkování je skutečně přínosné? Je to ten důvod? Stejně jako nebyly v létě zavedeny roušky, protože si to lidé nepřáli? Je to další z řady PR rozhodnutí, které tato vláda v současné době činí? Proč nedokážeme lidi pozitivně motivovat a vysvětlit jim, že naopak proočkovanost může zapřičinit to, že už se ty obchody nebudou zavírat, že už budeme moct chodit na pivo, že tady nebude další lockdown, že se nebudou zavírat obchody a začneme tady žít normálně. A nebo vláda prostě spoléhá na to, že po třetí vlně COVID zmizí, jako po třetí vlně zmizela Španělská chřipka? Nikdo nevíme, třeba jo, všichni bychom si to přáli, ale jisté to tedy rozhodně není.
K tomu všemu údajně potřebujeme nouzový stav. Nouzový stav má být tím lékem jako takovým. No, kdyby vláda plnila něco ze svých plánů, z usnesení Sněmovny, z věcí, které by reálně pomohly lidem v České republice, tak by si asi zasloužila, abychom jí v prodlužování nouzového stavu třeba jen na třicet dnů pomohli. Ale ono se opravdu nestalo z toho vůbec nic. Ta situace se tady nezlepšila, zmatkujeme, systém PES, který jsme připravili a spoléhali, že bude od středy do středy hlídat to rozhodné období, aby potom nastoupila třeba od pondělka rozhodná opatření, se prostě zkracuje. Známý kavárník mi v neděli volá, jestli má čistit kávovar, že se v pondělí otevře, nebo ne, pak se to odsune na čtvrtek. A co potom ještě pan premiér řekne? - Může za to Praha - v Čau lidi. - Praha za to může, protože lidi byli nezodpovědní. - Tak neplatí už premisa pana bývalého ministra Prymuly, že epidemii vidíme ve zpětném zrcátku a důsledek toho rozvolňování budeme vidět za týden, za deset dnů, ale rozhodně to, co jsme viděli o víkendu, nebyl důsledek rozvolňování?
Máme premiéra, který den před rozvolňováním v televizi řekne, že je z toho nervózní. No já bych chtěl mít premiéra, který lidi uklidní a řekne jim, že situace je pod kontrolou a že rozhodnutí vlády o rozvolňování je prodiskutované, jasné, proto ho vláda dělá. A ne premiéra, který řekne, že je nervózní. Chce tím znervóznit lidi? Chce tím vyvolat ten klid a důvěru ve vládní opatření, když sám premiér je nervózní? Já bych chtěl klidného premiéra, který dokáže v epidemii také klidně vystupovat, veškerá opatření vysvětlit a nějakým způsobem je vést. Prosím, nesvalujte to, že je potřeba teď měnit opatření, která jste vy sami zrušili, rozvolnili, nesvádějte to na lidi. Svádějte to na sebe. Rozhodli jste se z nějakého důvodu špatně, špatně čtete data, neměli jste je dostatečně k dispozici, ale rozhodně to není vina těch lidí, kterým jste konečně povolili na nějakou dobu normálně žít, a teď jim zase řeknete, že do restaurace smějí jenom do osmi hodin, čímž likvidujete restauratéry v této zemi.
Já tomu opravdu nerozumím. Je to od vás nemístný alibismus. A pokud přicházíte s žádostí o třicet dnů nouzového stavu, tak nám řekněte, jak je využijete, k čemu je využijete, jestli konečně začnete plnit, co po vás lidé a Sněmovna chtějí, a nebo zase za třicet dnů přijdete s tím, že je potřeba dalších třicet, protože se prostě ty dílčí věci a zlepšení nedostavují. Takhle už to opravdu dál nejde. Prostě třicet dnů je bianco šek této vládě, který už jí dát rozhodně nemůžeme.
Děkuji za pozornost.
