Vážený pane premiére, vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.
Poslanecká sněmovna zavedla takový zvláštní režim. Chodí do práce na směny. Zasedá jich vždycky polovina, podruhé zase druhá polovina, pak zase ta první polovina apod. Je to docela příjemný režim, ale na druhou stranu poslanci tím získali, jak je vždycky ta půlka odpočinutá, spoustu energie. A proto schůze stíhá schůzi. Jenom dneska, myslím, jsou dvě a pak jednají s plnou energií až hluboko do noci.
Pak v noci vznikl ten Eintopf, který by záviděla i kočička s tím pejskem, když dělají ten dort, nebo co to připravovali, a ten byl schválen Poslaneckou sněmovnou.
Všichni si uvědomili, že to tak asi není správné, že to není ono. Včetně pana premiéra, včetně paní ministryně. Tak došlo k naprosto nebývalé chvíli, kdy požádali Senát o nějakou opravu. Je to vskutku historická chvíle. Já si myslím, že dnes máme šanci skutečně se zapsat téměř do dějin, bych to nazval, skutečně se pokusit o něco, co bude mít velký smysl. Nebo aspoň smysl v rámci možností. Možná ti všichni, kteří mluví o zbytečnosti Senátu, změní konečně názor.
Jenže tím řešením není to, co by možná napadlo, nebo i napadlo, některé z nás nebo řadu, a sice, to, co přišlo ze sněmovny, zamítnout. Kdyby Senát měl poslední slovo, kdyby Senát zamítl to, co přišlo ze sněmovny, tím by proces skončil, já bych byl pro. Ale taková situace není. Když Senát zamítne tento návrh zákona, vrátí se do sněmovny a sněmovna to přehlasuje. Je tam totiž mantra, na které se shodly všechny ty strany, které ve sněmovně pro tento návrh hlasovaly. ANO, ODS, SPD, KSČM, Trikolóra. Tyto strany mají celkem 138 poslanců a jasně deklarovaly, že se ty mantry 15 % slevy na daních, a ještě k tomu ta dvacet trojka, nevzdají nikdy za žádnou cenu.
Proto stoprocentní, opakuji slovo stoprocentní, jistotou je, že výsledkem zamítnutí tohoto návrhu zákona by byl výsledek naprosto stejný, jako kdybychom tento návrh zákona tady v Senátu schválili. Protože naše zamítnutí bez jakékoli pochybnosti by sněmovna zamítla. Jak vědí všichni, kteří znají základy matematiky, minus krát minus dá plus, takže by byl výsledek naprosto stejný.
Jsem názoru, že toho si je vědom každý z nás. Každý z nás, kdo tady sedí, všech 81 senátorů, včetně těch dnes omluvených, že jsou si vědomi, že zamítnutí sněmovna zamítne. Kdybych se však přesto mýlil a kdyby zde návrh na zamítnutí padl, jakože padne, ale kdyby snad byl schválen, doufám, že nebude, ale Senát je svébytná komora a vyloučit to nedokážu... Takže ještě jednou, kdyby Senát zde schválil návrh na zamítnutí, s plnou vážností vyhlašuji sázku o 1 milion Kč, kde já vsadím 1 milion Kč proti tomu, kdo bude mít tu odvahu si proti mně vsadit a myslí si, že toto zamítnutí by sněmovna nezamítla. Klidně proti jednomu nebo proti všem, kteří budou hlasovat pro zamítnutí. Ještě jednou opakuji, pokud by tento návrh v Senátu prošel. Já doufám, že takoví šílenci tady nebudeme.
Nyní se dostanu k tomu, kde já vidím možnosti té důležité opravy. To je v tom, že sněmovnou přijatý návrh zákona se naprosto vykašlal a ignoroval obce a kraje. Naprosto a zcela. Důsledky by byly fatální.
Připomenu situaci historickou. Na radnici v Chrastavě působím od roku 1994. To máme 26 let, kdy dokonce zde v komoře starších naše nejmladší kolegyně Adéla Šípová chodila na základní školu. Tehdy jsem už začal působit jako místostarosta v Chrastavě, pak jsem se stal v roce 2002 starostou.
Vím, jaké měly obce problémy v řadě období, aby mohly konat investiční činnost. Ta dopadala čím dál tím více na malá města a na obce. Situace byla skutečně zoufalá, hlavně u malých obcí a na malých vesnicích a v malých městech opravdu krizová. Mimochodem, nejhorší pro obce o velikosti 6000, což je ta Chrastava, vím, jak ta situace byla příšerná. Musím pochválit pětici mladých kluků, kteří se dostali na funkce starostů, případně místostarostů na Moravě. Založili regionální politické hnutí STAN a vydali se za ministrem financí, nějakým Miroslavem Kalouskem. V roce 2009.
Mezi těmi kluky byl nějaký Petr Gazdík, nějaký Stanislav Polčák... Oni na tom ministerstvu uspěli. Uspěli s tím, že řekli, že požadují navýšení RUD pro malé obce, pro města. Ministr jim odpověděl, že je pro, že zrovna zakládá novou politickou stranu TOP 09 a že pokud mu starostové zajistí rozprostření do všech obcí a malých měst v republice, malých a tak dále, tak tento návrh prosadí. A budiž, velká čest, pan Miroslav Kalousek své slovo dodržel. Byl to naprosto historický moment. Kdyby tato situace nebyla, jsem si jist, že dodneška by nějaké hnutí STAN celostátní význam ani nemělo. Tehdy to vzniklo, a tak vzniklo spojení TOP 09 a Starostové.
Samozřejmě ono to nešlo rychle. Ona žádná taková změna nejde rychle. Táhlo se to, přišel rok 2011, kdy byla nezapomenutelná demonstrace zde v Praze starostů z celé republiky za navýšení RUD. Obrovská demonstrace obrovského množství starostů, které přijal premiér Petr Nečas. Premiér Petr Nečas také slíbil, že k tomu navýšení dojde. Nutno uznat, Petr Nečas své slovo dodržel. Od 1. ledna 2013 došlo k navýšení RUD, k velmi zásadnímu a podstatnému.
Kdyby nyní došlo k tomu, že by platil poslanecký návrh, ať metodou, že to dneska schválíme, ať metodou, že to zamítneme a vzápětí to zamítne sněmovna, vrátili bychom se hluboko ještě před ten rok 2009. Obce a města by ztratily všechno, co získaly tehdy tím navýšením RUD. Až na to, že by se to netýkalo jen těch malých obcí a měst, ale vlastně všech, počínaje Prahou. Byla by to pro ně katastrofa. Nevím, jak by to řešili někde... Zřejmě by zanikaly obecní policie, možná by se někde rušily kulturní části, co jsou dané, hlavně aby bylo aspoň čím rozsvítit žárovku, a když se rozsvítí, tak aby se rozsvítila. Bylo by to prostě strašné.
A proto, když vzniklo to, co vzniklo, jsem strašně od počátku usiloval o to, ať dojde alespoň k té nápravě u těch obcí a krajů. Začalo to postupně. Nejprve jednali hlavně moji kolegové apod., vyjednala se nějaká menší částka jako jednorázová dávka. Ale ozývalo se, že jednorázová dávka nestačí, to nebude platit potom, že chceme RUD. A skutečně, podařilo se nakonec pak dohodnout i na tom navýšení RUD. Musím ocenit kolegu Vladislava Vilímce, který to dostal podobně, a už před týdnem to schválili na 1. zasedání hospodářského výboru.
Ale přesto ten návrh hospodářského výboru hradil u obcí 55 % ztrát. Zlatých 55 % proti nule. Ale pořád to bylo málo. A tak jsem já bombardoval a také kolega Zbyněk Linhart Sdružení místních samospráv. Ať oni se vysloví. Ať oni se vysloví! A vyslovili se. Sice téměř na poslední chvíli, ale vyslovili se. Jednoznačně. Oslovili nás všechny. Sdružení místních samospráv, které mimochodem vede jeden z těch pěti tehdejších kluků, Stanislav Polčák, Sdružení měst a obcí, kde je v čele další člen Starostů a nezávislých, František Lukl, a primátor hlavního města Prahy, člen Pirátské strany, pan Hřib, se vyslovil dopisem, kde žádali o 90% kompenzaci... Omlouvám se za to slovo, já vím, že Vladislav ho nerad, těch ztrát, náhradu z daní.
Ta čísla byla vypočítána logicky správně a podobně, nicméně aspoň já osobně, Miloš taky, chtěli jsme, aby to tam prošlo dohodou atd. Byla tam určitá nejasnost ohledně tzv. základny, ze které se počítá. Tam podle predikce ministerstva financí bylo nějak 97 miliard, ale zjistilo se, že to je méně, asi 92 miliard nebo podobně, nějaké odpisy atd. Přiznám se, že jsem z toho byl zmaten, už jsem se v tom tak úplně nevyznal. Ale šlo mi o to, aby nebyla napadnuta ta základna. Tak jsem připravil do ústavně-právního výboru návrh na těch 90 %, upraven ale o tu základnu.
Jsem strašně rád, že ústavně-právní výbor byl první, který přijal ty změny. Bylo to včera, bylo to dramatické, nakonec to přijal drtivou většinou hlasů až na jednoho. Ten návrh. Totožný návrh přijal vzápětí znovu hospodářský výbor, za to jsem velice rád. Pak byl výbor pro územní správu, který přijal ten návrh, ale v těch původních číslech 90 % z toho Sdružení místních samospráv, takže ještě vyšší. Ale jinými slovy, všechny tři výbory bojují za to, aby obce a kraje dostaly adekvátní náhradu, aby to odpovídalo.
Víte, já se ještě vyslovím o svém postavení. Já osobně nejsem členem Starostů a nezávislých, jsem členem nejslavnějšího porevolučního regionálního hnutí Starostové pro Liberecký kraj. Toto hnutí vzniklo v roce 2008! 2008... Já, myslím, že od roku 2011 jsem jeho 1. místopředsedou. Toto hnutí omračuje republiku tím, jak je úspěšné v krajských volbách. Ale pozor, většina novinářů a podobně ve všech vidí fenomén, našeho předsedu Martina Půtu. Ale ony jsou ty fenomény dva. Já bych dokonce řekl, že ten druhý, aniž bych jakkoli snižoval charisma svého předsedy, je ještě důležitější. A to je ten, že Starostové pro Liberecký kraj jsou zastoupeni v kraji doslova všude. To není jenom stovka starostů, která je členy tohoto hnutí. To je obrovské množství příznivců a podporovatelů mezi starosty a všech dalších obcí. Téměř se dají vypočítat výjimky, které u nás u starostů nejsou nebo nás nepodporují než naopak. Také musím ocenit ODS, že si toho je vědoma. I naší zásluhou bezprostředně se do jejího čela na krajské úrovni dostávají ti starostové, které ještě mají v Libereckém kraji. Starosta Frýdlantu, starosta Jilemnice. Teď se stávají členy krajské rady. Dokonce i do senátních voleb nasadili proti našemu starostovi jedinou zbraň, která mohla být úspěšná. Taky starostu, Víta Vomáčku, úspěšného starostu, známého. A tak dál. Ti starostové tam vedou.
Jinými slovy, my starostové zastupujeme starosty po celém kraji. Já bych se nemohl mezi nimi ukázat, nemohl bych se jim podívat do očí, kdybych tady neučinil vše pro to, aby se v té situaci, která nastala, starostům, a tím pádem obcím a městům, které vedou, nepomohlo. Zdůrazňuji, že v tomto případě mi v žádném případě nestačí říkat: „No, já jsem se snažil, tak jsem navrhl a hlasoval pro zamítnutí. A pak to celá sněmovna zamítla, takže holt ten chodník si neopravíš. Ale za to může ta zlá ODS a zlí ANO a zlí KSČM a zlí SPD a zlá Trikolóra.“ Ne, to mi tentokrát nestačí.
Mně jde skutečně o to, aby zde v Senátu prošel návrh, který bude mít reálnou šanci projít Poslaneckou sněmovnou. Aby se těm starostům pomohlo doopravdy. Nejen tak, že se jim řekne, my jsme chtěli, ale nic nemáte, stěžujte si u ostatních. Ne, ještě jednou opakuji, to mi nestačí. Proto v žádném případě, osobně v žádném případě nemůžu hlasovat pro zamítnutí, protože bych se musel před svými kolegy stydět. Protože bych tak hlasoval s vědomím, že když zamítnutí tady v Senátu projde, bude zamítnuto ve sněmovně. Vůbec bych nemohl už v tomto unikátním a skvělém hnutí Starostové pro Liberecký kraj zůstat ani minutu, protože bych se musel sám před sebou hluboce stydět.
Ale samozřejmě ten návrh nedělám jenom za Starosty pro Liberecký kraj, jde mně o starosty a jejich obce a města v celé České republice. Děkuji za pozornost.
