Neodpustím si drobnou glosu, která vás příliš nezdrží. Když jsem slyšel tu apoteózu tady selského rozumu a toho, že dobrý sedlák chápe, že méně peněz pro stát více štěstí pro lid, já si to úplně nemyslím, protože bohužel ale po roce 2021, který bude mimořádný, to si přiznejme, možná přifoukneme ten dluh o dalších půl bilionu, ale přijdou roky další. A ten průvan ve státní kase, ten penězotok, který dneska budujeme, ten bohužel je systémový, hned tak se nezruší a skutečně to není, méně státu není štěstí pro lid, pokud nebudou peníze na to, zaplatit důstojné důchody, udržet veřejně dostupné kvalitní zdravotnictví etc., etc. Je třeba dodržet i politický slib růstu platů ve školství. Tohle všechno může být ohroženo.

Já chápu, že máme za chvilku Ježíška, že se lidé těší na těch pár stovek k čisté mzdě. To samozřejmě chápu. Ale třeba časem lidem začne docházet, že dluhy se musí platit. A že to je to hlavní nebezpečí, které tady dneska řešíme. Kdyby tady byl systémový krok, neřeknu ani B. Protože svým způsobem to skutečně řeší tu situaci, ve které se momentálně nacházíme. Ale bohužel jak zákon o rozpočtovém určení daní, tak i zrušení superhrubé mzdy systémový krok je. A řekněme si rovnou, že politickou shodu v tomto Parlamentu na reformu daní, která by předešla tomu daňovému klystýru, těžko vytvoříme. A že je otázka, jak to bude v období příštím. Proto je třeba na to upozorňovat, proto je třeba to lidem vysvětlovat, že skutečně méně státu není, opravdu není více štěstí pro lid.