Být či nebýt, schválit či neschválit, do nekonečna se opakující hlasování o nouzovém stavu vypadá jako Hamletovské rozhodnutí. Přitom tomu tak není a vláda tím pouze dovedně odvádí pozornost od vlastní neschopnosti. Není schopná využít tři měsíce trvající nouzový stav k tomu, aby situaci zvládala a epidemii alespoň částečně dostala pod kontrolu.

Opatření se mění podle toho, jak se vyspí dvojministr Havlíček, koordinátor všeho Babiš a PES. Ministr Hamáček pak má většinou jiný názor. Výsledkem je řada chaotických a nahodilých změn. Tito „mistři katastrof“ pak společně vyhrožují, že když nouzový stav nebude, země se propadne do chaosu. A i když má nouzový stav trvat jen po dobu nezbytně nutnou, zřejmě do voleb neskončí.

Vláda není schopna dát dohromady funkční protiepidemický plán a předložit k tomu nutnou legislativu. Slibuje to od května. Pokud by vláda definovala, k čemu přesně využije nouzový stav, je o čem diskutovat. Nouzový stav je pouhý obal, co bude jeho náplní nám ale vláda nikdy nechce říct. To by se musela chovat slušně a korektně.

Nechci, aby vláda znovu zneužila nouzový stav k nasazování studentů, k zavírání škol a zmatenému zavírání restaurací, fitness, kostelů, výstav a aby docházelo k nesmyslným zákazům prodeje kávy, apod. Chci, aby opatření měla hlavu a patu a byla smysluplná. Aby vláda jasně řekla kdy a jaké kroky v rámci nouzového stavu bude využívat.

Jsem připravený dát vládě mandát k tomu, aby mohla nařídit nošení roušek, dezinfekci rukou, využití armády, policie a dalších složek pro pomoc tam, kde je to třeba. Jsem připravený dát vládě mandát, aby mohla efektivně organizovat bezplatné testování a očkování.

Ale bianko šek který stejně nedokáže efektivně použít ku prospěchu občanů naší země, což za uplynulé měsíce opakovaně prokázala, to opravdu odmítám.