Možná, že slyším trávu růst, ale celé mi to ze strany ministerstva připadá jako nějaká „dobře“ rozehraná taktická hra. A ústupem od školného mi zapadl poslední kamínek do mozaiky. Náhle je logické, proč byl systém školného tak nepochopitelně složitý. Proč se o něm má hlasovat v balíku s dalšími návrhy „reformy“ vysokých škol. Smysl mi náhle začíná dávat i rozhovor s Václavem Klausem mladším, nad kterým jsem se posledně pozastavovala, i ta lehkost, s jakou pan ministr od projektu, jejž údajně připravovala řada odborníků řadu měsíců, ustoupil, ba i zápisné, které se tak zčista jasna vynořilo. Je to prosté – návrh ministerstva bude podle mne znít nějak takhle:

„Školné zmizelo v propadlišti dějin a my, ministerstvo, vám, milí studenti, navrhujeme kompromis. My jsme se vzdali školného a (nejspíš i zápisného), a vy akceptujte naše zbylé návrhy. Obě strany při tom významně ustoupí ze svých původních požadavků, což znamená, že jsme se shodli na ideálním řešení. A vy, milí studenti, se rychle vraťte do lavic a pěkně se učte – díky naší velkorysosti budete studovat i nadále zadarmo, nebo alespoň skoro zadarmo.“

Pokud k něčemu takovému akademici přistoupí, bude to pro vysoké školství cesta do záhuby. Argument bude jednoduchý, a sice: stát platí studentům studium a školám provoz, staré pravidlo pak říká, že kdo platí, ten také poroučí. Takže buď zapomeňte na akademické svobody en bloc, nebo si – v případě, že budete platit zápisné – můžete rozhodovat o tom, jak má vypadat Majáles nebo jestli má být tělocvik mezi výběrovými předměty. Eventuelně o něčem podobně „důležitém“.

Navrhované školné tak buď od začátku představovalo pouze taktický krok, nebo si tuto možnost uvědomilo vedení ministerstva až posléze. Ať tak či tak, snaží se akademiky vlákat do pasti. Pokud se to podaří, změní se svobodné vysoké školství a vědecké bádání v pouhou služku politiky a vybraných korporací.

Jistě, už úplně vidím, jak například prostořeký profesor Jan Keller pobaveně namítá, že pan ministr by takové promyšlené taktické hry nebyl jaksi schopen. Možná nebyl – to se ale nedá říci o jeho náměstku prof. Ing. Ivanu Wilhelmovi, CSc. a řadě dalších.

Zkrátka a dobře – akademici by neměli slavit, ale přitvrdit v protestech a požadovat odchod jak pana ministra, tak jeho náměstka Wilhelma. A možná i celé vlády, jež si v klidu zasedá, když jí pod okny demonstrují tisíce studentů, kteří si uvědomují, že v téhle hře jde o hodně a pokud ji prohrají oni, prohráváme všichni. Podobně jako v roce 1989…