Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, také začnu pohledem mimo zdi Poslanecké sněmovny na to, co se děje v naší zemi. V tuto chvíli, kdy my tady jednáme, tak tisíce už unavených, ale v každé minutě profesionálních zdravotníků dělají svoji práci. Většina z nich ji dělá naprosto výborně a my jsme jim samozřejmě vděčni. Ve stejné chvíli desetitisíce, možná statisíce lidí by rády dělaly svoji práci, ale nemohou. Nemohou kvůli pandemii, nemohou kvůli vládním opatřením a my tady máme teď pracovat zejména pro ně. A pak jsou tu samozřejmě miliony lidí, kteří jsou nějakým způsobem omezeni ve svých právech, v tom, co běžně dělají ve svých zájmech, ve svých životech, a naším úkolem, proto to zmiňuji, samozřejmě je hlídat, aby nebyli omezeni ani o milimetr nebo o minutu déle, než je to nezbytné. A to je samozřejmě úkolem celé Poslanecké sněmovny, ale zvlášť je to úkolem opozice, abychom hlídali zájmy všech těchto lidí.
Prací vlády potom je přicházet sem do Poslanecké sněmovny a navrhovat postupy, které provedou naši zemi pandemií, s co největšími ztrátami, takové návrhy, které jsou řádně zdůvodněné, vyargumentované, přiměřené, přiměřené a také srozumitelné.

A musím konstatovat, že ten vládní návrh na prodloužení nouzové stavu, tak tato kritéria nesplňuje, a nesplňuje ani jedno z těch kritérií. Podle nás není řádně zdůvodněn, není vyargumentován, nezdá se být přiměřený, a proto také řada našich občanů ho považuje za nesrozumitelný, kritizuje ho a odmítá ho, stejně jako odmítá celou řadu opatření.

Dámy a pánové, vyhlášení nouzové stavu, prodloužení nouzového stavu, to není nějaký administrativní úkol. Není to nějaké administrativní opatření, na které si máme zvyknout a prostě to zas prodloužíme o 30 dní a o 14 dní, tak to prostě není, nemůže to tak být, je to vážná věc, a podle toho bychom k tomu měli všichni přistupovat, a nejenom my jako opozice, ale stejně tak, hlavně tak, by k tomu měla přistupovat vláda.

K dnešnímu dni - já to jenom připomenu, máme nouzový stav v naší zemi 176 dní. Dneska vláda požaduje prodloužení nouzového stavu o 30 dní, tak když to spočítáme, tak to je dohromady více než 200 dní. 200 dní za posledních 365 dní žije tato země v nouzovém stavu. A vláda přitom není schopna a opakovaně tady žádá o prodloužení nouzového stavu, podrobně a řádně zdůvodnit, na co přesně to potřebuje. Konkrétně který úkon, které rozhodnutí, které opatření, nebo co vlastně nelze učinit prostřednictvím hygieny, nebo na základě dohody s kraji, proč musíme pořád dál a dál být v tom nouzovém stavu.

Já uvedu příklad. Podle krizového zákona, pokud by hejtman na území svého kraje vyhlásil stav nebezpečí, tak je oprávněn nařídit např. pracovní povinnost, pracovní výpomoc nebo poskytnutí věcného prostředku pro řešení krizové situace. Nebo přednostní zásobování dětských, zdravotnických, sociálních zařízení a ozbrojených sil, bezpečnostních sborů nebo složek integrovaného záchranného systému podílejících se na plnění krizových opatření a v nezbytném rozsahu také prvku kritické infrastruktury. A ještě budu citovat z krizového zákona. "A také má možnost při vyhlášení stavu nebezpečí zakázat vstup, pobyt a pohyb osob na vymezeném místě nebo území". To jsou pravomoci, například to jsou pravomoci hejtmanů při vyhlášení stavu nebezpečí.

A my jsme tady v minulosti uváděli řadu argumentů a kladli jsme vládě otázky, k čemu přesně ten nouzový stav je, proč to nejde bez něj, co je potřeba legislativně ošetřit. A já se na to vlastně vlády znovu ptám. Mně, ale co mně, občanům, spoustě lidí, která má pochybnosti o tom, zda máme žít 200 dní v nouzovém stavu, prostě ta odpověď od vlády chybí. A dneska opět tu máme návrh, který není dostatečně zdůvodněn, vyargumentován, připadá nám nepřiměřený a nesrozumitelný. A proto Občanská demokratická strana ho nepodpoří. A jak jsme před chvílí řekli i veřejnosti na tiskové konferenci, nepodpoří ho společně naše koalice, spolu tedy ODS, KDU a TOP 09.

My nechceme podporovat další vládní improvizace. My nebudeme vládě poskytovat tento bianko šek, když současně vláda není schopna, není ochotna odpovídat otázky veřejnosti a řešit ty problémy, které tady před námi na stole jsou. Zmíním jeden, a to je, to, co je vlastně nejdůležitější pro zvládnutí pandemie, a to je očkování. My nemůžeme lidem omezovat práva, chtít po nich, aby to akceptovali, aby seděli doma, a přitom je nechat, aby čelili takovému zmatku a takovým problémům, které dnes s očkováním jsou.

Já chci tady znovu připomenout některé otázky, které jsme kladli, které jsou na stole, které kladou občané a na které pořád podle nás neexistuje dobrá odpověď. Když se podíváme na jakákoliv čísla, jakoukoliv srovnávací tabulku založenou na nějakých relevantních datech, tak vidíme, že s očkováním na tom Česká republika prostě není dobře, a to může tady vykládat pan premiér, nebo jiný člen vlády, co chce. To bude jak fotbale. Ve fotbale se prostě počítají výsledky. No tak když prohrajete 3:0, no tak prohráváte 3:0, prohráli jste 3:0, trenér nemůže říkat: my jsme hráli skvěle, vypadalo to výborně, byla to krásná hra, já jsem spokojen, ale prostě výsledek je 3:0. A ty body jdou někomu jinému. A když se podívám na opravdu jakákoliv čísla, tak počet očkovaných lidí v České republice je výrazně nižší, výrazně nižší na počet obyvatel, než je tomu v sousedních zemích, a než je tomu ve většině zemí Evropy. A to není dobře.

A musíme se ptát po důvodech. Já oceňuji to, že jsme předevčírem o tom jednali na půdě Poslanecké sněmovny, že o tom ještě budeme jednat. Oceňuji také to, že včera měla naše koalice, spolu předsedové a členové našeho AntiCovid týmu setkání s ministrem zdravotnictví, to jsou dobré kroky, a chceme v tom pokračovat. Ale ty nezodpovězené otázky tu pořád jsou. Za prvé. Pár jich připomenu. Jak je to s tím rezervačním systémem? Minulý týden kolaboval. Je připraven opravdu na rezervaci dalších skupin? Já vím, že pan ministr měl k tomu dnes tiskovou konferenci. Abych se přiznal, nejsem z toho o moc moudřejší, než když jsem se minulý týden pokoušel zaregistrovat svoje rodiče do toho systému očkování. Je to nějaká úprava, uvidíme. A je to taková úprava, že ten systém je opravdu připraven, aby to zvládl, aby to zvládl trochu komfortněji a pro ty lidi přívětivěji a nějak srozumitelněji, než tomu bylo minulý týden?

Za druhé. Kdy tedy přesně dojde, jaký je výhled na očkování těch, kteří vážně chtějí být očkování a nepatří do těch prioritních skupin? V přílohách vládního metodického pokynu se dočteme, že k očkování ostatní populace, poslední skupina dle prioritizace, dojde v období mezi květnem 2021 a 2022. No tak lidé se ptají, a co to tedy znamená. Kdy my budeme očkováni? Kdy se předpokládá ten konec první očkovací vlny? Myslím, že i toto by vláda měla jasně odpovědět. Nejenom nám, ale hlavně občanům, našim prostřednictvím občanům.

Za třetí. Už teď víme, že existuje proti tomu původnímu plánu, proti té původní strategii, nějaký skluz. Mělo být do konce ledna proočkováno, naočkováno 178 tisíc obyvatel, k tomu prostě nedojde, nebude mít tolik lidí už ty dvě dávky, tak abychom mohli říct, že jsou naočkováni. Bude ten skluz dál pokračovat nebo nebude? Upravuje se nějak ten plán? Jak to tedy bude vypadat?

Za čtvrté. Jaký je systém distribuce mezi jednotlivé kraje? Nás se opravdu ptají lidé z krajů a říkají: Jak to je? Tady přece žádná spravedlnost není. Můžete vyvrátit, že některé kraje jsou protěžovány, že je do nich dodáváno více vakcíny a proč? Je to kvůli tomu, že někde je fakultní nemocnice, někde není fakultní nemocnice, má to nějaký jiný důvod? Je to podle počtu obyvatel nebo není? Včera se objevil v médiích článek, že střední Čechy měly snad dostat pětkrát méně vakcín, než kolik dostala Praha při stejném počtu obyvatel. No tak otázky to vyvolává. Budou ty informace o distribuci vakcín mezi kraji veřejné nebo nebudou veřejné? Proč nejsou, je možné tohle jednoznačně vysvětlit a vyvrátit.

Za páté. Je pravda, že nedojde k plánovému rozšíření v počtu očkovacích míst, protože ty plánované počty vakcín, které měly být dodány v lednu a v únoru, ty dodávky budou nižší než se předpokládalo? A je to tak proto, že jsme jich málo objednali? Nebo málo objednaly kraje, nebo vláda, nebo Evropská unie. Jak to tedy je? Kolik přesně za šesté máme těch vakcín vlastně k dispozici? Dochází ke zpoždění dodávek? To je asi jasné, ale musíme se ptát, proč.

No a za sedmé, to se vracím k tomu začátku. Ptáme se - a musíme znát odpověď, abychom to mohli napravit. Proč Česká republika postupuje v očkování pomaleji než řada jiných zemí v Evropě, včetně našich sousedů, včetně Slovenska, včetně Polska, v počtu tedy očkovaných na počet obyvatel.

To jsou jasná čísla. Ale my musíme vědět, proč to tak. To není kvůli tomu, abychom na tom koupali vládu, ale prostě vláda by měla říct: stalo se toto a napravili jsme to tak a tak. Protože nemůžeme se s tím smířit. Já myslím, že nikdo z nás nechce, abychom byli na nějakém dvacátém devátém, dvacátém sedmém, ono se to každý den může trošku posouvat, ale rozhodně nejsme mezi těmi zeměmi, které by očkovaly rychle a dobrým způsobem to zvládaly.

A ještě chci zmínit jedno téma, které je klíčové, když žádáme lidi o pochopení, o výdrž, o trpělivost a to je toto. Už tady zhruba rok jsou omezovány ekonomické aktivity, už zhruba rok se děje totéž. Bohužel to omezování ekonomických aktivit stále není úplně předvídatelné, protože to, na co jsme všichni spoléhali a od čeho jsme si slibovali tu přehlednost a srozumitelnost, a to je ten systém PES, tak ten se jednak mění, jednak se jím vlastně vláda neřídí, takže ani lidé nemohou si z toho odnést tu předvídatelnost. Pět dní jsme v tomto stupni nebo jsou takováto čísla a to znamená, že..., nebo teď můžeme počítat s určitým rozvolněním. Tak to mělo být, ale tak to prostě není. Takže nikdo neví, co bude a jak to bude. A když je nějaká nová skupina postižena nebo se ukazuje, že prostě nemohou přežít ekonomicky, tak vystoupí pan vicepremiér ministr Havlíček na tiskové konferenci a řekne: a tak jsme vymysleli, že pro tento segment trhu dáme ještě tady tuhle kompenzaci, a tady to bude třicet procent, tady padesát, tady to. Je to po každé jiné, ti lidé tedy čekají, co se objeví na tiskové konferenci a podle nás to takto nejde dělat. Ten systém podpory má spoustu chyb a my voláme po tom, abychom tady připravili, my jsme to i navrhli, dali lidem spravedlivý, předvídatelný, férový systém, aby věděli, že když přijde nějaká čtvrtá vlna covidu, nikdo si to nepřejeme, ale co víme, tak aby nemuseli čekat zase na nějakou tiskovku vlády, takový úplně seriál na pokračování, napínavý, aby nemuseli čekat, jestli na ně teď tedy přijde řada nebo zda se na ně zase zapomnělo a zase se to bude řešit za týden, ale aby v tom byl nějaký systém a aby ti lidé měli nějakou jistotu.

Takže pojďme to udělat společně, to nabízíme znovu, pojďme to udělat společně a přijměme odškodňovací zákon, který takový jasný a přehledný systém nabízí, který říká těm, kterým je znemožněno podnikání, že budou mít uhrazeno 100 % fixních nákladů, těm, kteří jsou omezeni v podnikání, těm odškodňovací zákon jasně říká, že budou mít 50 % fixních nákladů, je to jednoduché, srozumitelné, dává to lidem jistotu. To je strašně důležité. A dává to také nebo posiluje to také důvěru ve stát. Když dojde k takové situaci, že bude muset moje služba, moje podnikání být omezeno, tak mám jistotu, že mně stát zaplatí tyto a tyto náklady a já mohu přežít. To je mnohem lepší, věřte mně, dámy a pánové, že to je mnohem lepší než takové to: teď nás napadlo, že ještě bychom měli kompenzovat tamhleto vlekařům a teď jsme zavřeli tohle, tak musíme udělat tento a tento program. Je to zbytečně složité, komplikované. Pojďme se věnovat odškodňovacímu zákonu, pojďme ho společně vylepšit, pojďme ho přijmout a dejme lidem jistotu. Nemůžeme ale pokračovat jenom v tom, že se budou dávat kompenzace a bude se poskytovat podpora. Je potřeba také odpouštět, je potřeba deregulovat, je potřeba zbavovat podnikatele byrokratické zátěže. Jednoduchý návrh: pojďme obnovit antivirus C. Osvědčilo se to v první vlně. Malé firmy potřebují, aby měly finanční prostředky. Tak jim je nechme, odpusťme sociální odvody z mezd zaměstnanců aspoň za první čtvrtletí letošního roku. Bude to velká pomoc. Je to jednoduché, fungovalo to, tak se k tomu vraťme. Stejně tak fungovalo prominutí zdravotních a sociálních odvodů pro osoby samostatně výdělečně činné. Prostě to zopakujme, udělejme to na nějakou dobu. To jsou také nástroje, které se osvědčily a které jsou určitě účinné a dají podnikatelům, zvláště menším, dají nějakou jistotu, šanci na přežití a také naději a důvěru ve stát.

Dámy a pánové, svoje vystoupení jsem začal zdravotníky; připomenutím jejich těžké práce a vyčerpání a únavy, když té krizi čelí už měsíce a čelí jí denně. Říkal jsem, že jsem jim všichni vděčni. Mluvil jsem o těch, na která dopadají ta ekonomická opatření a mluvil jsem vlastně o všech, kteří už jsou unaveni a každý z nás má nějaké omezení ve svém životě, tak na ty lidi všechny mysleme a udělejme tu práci, kterou máme udělat, pořádně. A to podle mě znamená, odpovězme lidem na otázky, které se týkají očkování, protože jedině očkování tuto krizi ukončí, jedině očkování umožní, aby si zdravotníci oddechli, abychom se všichni, abychom se všichni mohli vrátit k normálnímu režimu, k normálnímu životu. A udělat svou práci pořádně také vedle očkování znamená, abychom lidem, kteří svoji práci teď nemohou dělat, dali spravedlivý, předvídatelný, férový systém odškodňování. A to prostě udělat můžeme. A my, opozice, naše koalice SPOLU v tom nabízíme vládě své zkušeností, své znalosti a svou spolupráci.

Děkuji za pozornost. (Malý potlesk v pravé části jednacího sálu.)