Děkuji. Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. Samozřejmě, že teď tady zrovna není i pan ministr zdravotnictví, protože především na něj jsem se chtěl obracet ve svém příspěvku, tak doufám, že ještě v průběhu přijde.
Stanovisko k prodloužení nouzové stavu za KDU-ČSL sdělil náš předseda Marian Jurečka, tak já ho jenom několika poznámkami doplním. Za sebe mohu říct, že situaci vnímám jako vážnou, rozhodně jsem ji nikdy nezlehčoval ani to nehodlám zlehčovat. A je určitě legitimní a potřebné diskutovat o nouzovém stavu. Ale také vysvětlovat. Trpělivě vysvětlovat. Já to vnímám tak, že my tady to řešíme už pokolikáté, říkal pan premiér, pošesté nebo posedmé prodlužování nouzového stavu, tak už se nám možná o tom zdá, ale ti lidé zvenčí to vidí jinak, a myslím si, že opravdu je namístě prostě dál a dál mnohé věci vysvětlovat, protože oni si s nouzovým stavem spojují kolikrát něco, aspoň dle reakcí, které mám, co s tím moc nesouvisí nebo jenom okrajově, a pak zase si tak úplně mnozí neuvědomí, co by způsobilo, kdyby ten nouzový stav tedy nebyl, nebo co by to komplikoval a čemu pomáhá.
Ale to je úkolem vlády, aby toto sdělovala. Kanálů na to má dost. Takže asi té komunikace dost není nebo není prostě taková, jaká by měla být. A víme, že komunikace je základ pro politika. Na tom nakonec, na té komunikaci si myslím, že vázne i tady ta spolupráce na tom, teď v těchto dnech, měsících nebo již mnoha měsících, v tom nejpodstatnějším na řešení té covidové pandemie, protože ono tady je docela laciné prohlašovat, jednou to říká pan premiér, pak někdo z ministrů: jsme v tom všichni, jsme na jedné lodi, musíme k tomu přistupovat společně, ale rozhodneme my. Anebo si vezmeme maximálně, co se nám hodí.
Chápu, že se může někomu zdát jako idealismus si myslet, že by tedy to šlo tady zleva doprava, zprava doleva, spojenými silami jako to bylo kdysi za Rakouska-Uherska, ale asi bychom se aspoň o nějaký ideál snažit měli, si myslím. Pan ministr stále nepřišel, tak to budu muset... je na cestě, tak děkuji, tak pan předseda klubu ANO. Určitě, kdyžtak mu ještě řekneme nebo pan kolega ministr tady další. Mluvím samozřejmě teď k vládě jako celku. Chtěl jsem pana ministra zdravotnictví ubezpečit jako osobně, že si jeho přístupu vážím - to říkám opakovaně. Že oceňuji, že hovoří klidně, snaží se pracovat s daty a především se snaží o nějakou koncepci, jakkoliv se nikdy nelze zavděčit všem a jak to vidíme po celé Evropě, to řešení je velice složité.
Trošku mi připadalo, jestli znáte ten známý obraz Tizianů, Karel V. na koni jako tzv. Osamělý jezdec. Když jsem ho tady viděl dopoledne jako jediného ministra, v té jinak prázdné ministerské lavici, než přišel tady další jeho kolega. A na to narážím také. Mně přijde mimořádná schůze, jedná se o mimořádnou věc a opravdu bych očekával, že když ty lavice nebudou úplně plné, takže budou aspoň z větší části zaplněné. Já to říkám za sebe teď. Já jsem tady seděl opravdu celé dopoledne, sedím teď, snažím se mluvit k věci, tak jsem si dovolil tady toto podotknout.
Několik tedy těch poznámek ke konkrétním věcem. Školství - to je to, co mně opravdu leží na srdci nejen jako učiteli - a věřím, že zdaleka nejenom mně. Prostě obávám se, že přes všechny tady ty lockdowny a všechna možná omezení a zavírání škol, prostě ten dopad na kvalitu vzdělávání bude naprosto nedozírný, že se z toho budeme léčit tedy - nechci teď, aby to nebyla taková ta slova jako ne úplně hezká jako že déle než z covidu, ale skoro mám obavu, že ano. Že to vzdělání prostě bude velký problém dostat zase do normálních mezí. A proto si myslím, že je na prvním místě, abychom měli také tady otevírat otázku vakcinaci učitelů. To jsem chtěl pana ministra požádat, aby se k tomu vyjádřil. Myslím si, že je dobře, že alespoň třeba na univerzitách - jsem za to velmi vděčný, je možný jakýsi kontakt, takže třeba státnice mohou v omezeném počtu probíhat, že se dá kontaktně zkoušet za dodržení přísných pravidel, tak zaplať pánbůh za to.
Ale myslím si, že opravdu je velmi nutné myslet především na ty mladší ročníky, anebo na maturanty a poslední ročník základní školy, protože jednak mají před sebou ty další důležité události, ale hlavně také musíme myslet na ty přetížené rodiny. Vím sám, o čem mluvím. Doma pět dětí školou povinných a opravdu to když i ráno člověk vyřizuje pracovní telefon, tak mě manželka potom upomíná, že pozor, děti mají on-line výuku a nemůžu křičet. Prostě místností není nekonečně, takže je to velmi náročné. O vaření atd. nemluvě, ale věřím, že to sami znáte také ze svých zkušeností.
Chtěl bych ale velmi apelovat, a to prosím věřím, že tedy pan ministr už někde třeba slyší z nějakého média, tak na otevření ZUŠ. Mně nejde do hlavy jako když přece jenom k nějakým rozvolněním dochází, že prostě není možné, aby se nevyučoval třeba klavír.
(Na ministra Blatného.) Dobrý den, pane ministře, jsem rád, akorát jste dorazil, tady hovořím o školách, o základních uměleckých školách, že přichází ke mně a určitě nejen ke mně, vsadím se, že zleva zprava se tady hlásí další kolegové, prostě opravdu desítky, možná stovky proseb; lidé nechápou, v čem je problém, když učí někdo klavír, má roušku, žák nebo žákyně má také roušku a online, je to asi lepší než nic, ale nechci říkat, že je to na nic. Ale naživo je naživo.
A totéž nyní jste asi zaregistrovali také iniciativu malotřídek. Pokud to podporují jejich ředitelé a říkají, že jsou schopni zajistit dodržování zdravotnických a hygienických zásad tak, aby eliminovali riziko šíření covidu, tak já bych jim věřil. Já bych fakt tu šanci dal, ať aspoň tady to vzdělání trošku dáme tomu šanci se pomalu zase stavět na nohy. Protože mně je jasné, že to nejde všechno naráz. A já vnímám i tu tenzi, že jedni říkají: Už proboha otevřete! To chodí opravdu maily se sepnutýma rukama. A už včera bylo pozdě a před měsícem bylo pozdě. A další říkají: Co blázníte? Nechte to online! Nebo: Vy chcete snad někoho zabít? Takže vím, že je to protichůdné a o to důležitější je, že tady musí být v tom školství strategie. To mně chybí a vím, že proto říkám, že bych očekával, že tady bude také ministr školství. Protože nemůže všechno tady pan ministr zdravotnictví, jako jak jsem říkal, jako ten Karel V., Osamělý jezdec. Takže prosím za ty základní umělecké školy a tuto výuku a za malotřídky a znovu také za ty lesní kluby. Protože zase opakovaně ty žádosti nechápu a nejde mi to jak vysvětlit, proč ti, co se pohybují nejzdravěji v prostředí, kde je riziko nákazy úplně nejmenší ze všeho, tak to stojí. A zas jiné věci daleko rizikovější třeba, kolikrát probíhají.
Stejně jako si zaslouží strategii školství, tak si ji zaslouží určitě také sport obecně, ale chtěl bych především k těm horám. Protože sám jako příznivec lyžování nebo podporuji tyhle sportovní aktivity a úplně mě bolí srdce z toho, když vidím, jak lyžařské areály jsou na jedné straně pusté a na druhé, jak už všichni potřebují někam ven, tak už se tam děje všechno možné i nemožné. A jestli tohle má nějaký konec nebo nějakou strategii, co bude dál, aspoň třeba jestli za měsíc a jak prostě, abychom nepřišli k tomu, že už nebude ani na čem jezdit, že bude všechno rozbité, rozryté, tak jak to bude po tady tom živelném využívání. Vlastně asi nikdo, ani ti majitelé moc nebrání před tím náporem, takže také asi by to chtělo o tom režimu, pravidlech. Já věřím, že ti lidé, když se to rozumně vysvětlí a s nějakým silným apelem, že budou schopni to dodržovat. Já bych jim věřil.
Vždyť nakonec, jak jsme se bavili tady o kostelích, já vím, že je to jiná situace, nevím o jediné situaci, že by někde se někdo nahrnul, nedodržoval něco. Prostě drží se ta pravidla, funguje to, nastavilo se to a není žádný problém. Já věřím, že i sportovci jsou gentlemani a že bychom tohle zvládli. Jsem o tom pevně přesvědčen.
A konečně otázka respirátorů, která se teď nejnověji otevřela. Chápu a velmi často se sám hlásím k tomu následovat vzory, které mají nějaké pozitivní zkušenosti, v tomto případě Německo, Rakousko - i když mají také své problémy - ale zase mám mnoho dotazů, telefonátů, mailů, že jednak ty respirátory jsou dražší, jestli jich bude dost. Jestli budou dostupné. A co ti lidé, oni mají pak obavy také: Tak budu moct jet městskou hromadou dopravou do práce, nebo to si mám vzít náhradní volno, nebo co když ten respirátor nebude nebo ho nebudu mít, nebo mě vyhodí z toho autobusu? Takže i tuto věc víc vydiskutovat, víc vykomunikovat. Totéž, někdo už se radoval z toho, že by snad i kulturní akce jako divadla, že mají mnohá předplatná. Ale pokud to bude záviset na testech, tak jestli opravdu bude nutné před každým představením, když je mají za sebou takhle naskládaná asi ještě i z podzimu, tak zase absolvovat tentýž test, když je myslím ta platnost 48 hodin, jestli se nepletu.
Takže já bych moc prosil pana ministra o reakci. Říkám, vážím si jeho přístupu a držím palce, aby se to co nejlépe zvládlo a také v nějakém horizontu tak, aby to světlo na konci tunelu už začalo být vidět. Děkuji za pozornost a prosím o tu reakci.