Já si myslím, že horní zákon v předložené podobě by rozhodně neměl odsud odejít a že řada pozměňováků má skutečně své opodstatnění. Bude pro ně hlasovat např. i můj předřečník, pan senátor Kos, s tím, že termín provázání prostředků z brzké na pozdější, kdy se mezi dvěma termíny vybírá, tak se nakonec stanoví ještě pozdější, úplně nejpozdější. To je nepřijatelné. Určitě pro ten pozměňovací návrh zvednu ruku, aby termín pro uložení vázaných prostředků byl dřívější.

Ale já se chci věnovat jiné věci, a to poplatkům za dobývání nerostů, které také řeší horní zákon, kdy poslední změna před několika lety vytvořila určitou disproporci v tom, jak se přerozdělují poplatky. Už to tady zmiňoval pan kolega Balatka. To, že z dobývání ropy, uhlí, ať hnědého či černého, hlubinnou těžbou nebo radioaktivních nerostů, 70 % zůstává obci, mně připadá velmi správné.

Chápu, že ta tehdejší změna toto neřešila, to navýšení bylo jenom u povrchové těžby. Ale potom to navýšení se mělo také rozdělit ve stejném poměru. Ale ono to navýšení znamenalo, že obcím zůstala stejná částka, navýšení šlo jenom státu. Kdyby to, co šlo státu, celé šlo aspoň na rekultivace, likvidace následků, ale tak tomu není... Tam z toho, co odejde státu, jenom 40 % se použije zpět na likvidaci škod. Zbytek zmizí ve státním rozpočtu. To je to, co se mi na té věci nelíbí.

Já si dovolím malý exkurz do historie. Už za Rakouska-Uherska kraje, o kterých hovoříme, tzn. Karlovarský kraj, bývalý Severočeský kraj, neboli Ústecký a Liberecký, plus severní Morava, ne v českých zemích, ale v celé monarchii to patřilo k nejrozvinutějším krajům, nejbohatší kraje to byly, nejúspěšnější kraje, nejvíc rozvinuté. Z té doby ještě dneska používáme nemocnice, požární zbrojnice atd. Někdy tedy bohužel.

To, co se často říká, že za doby budování socialismu se tady vybudovalo a že dneska z toho žijeme, to není pravda, protože my často žijeme z toho, co se tady vytvořilo za Rakouska-Uherska. Je to trošku smutné. Ty kraje byly bohaté. Ty kraje díky tomu, že se tam těžilo a že zbytek monarchie z toho žil, tak ti lidi tam si žili dobře. Podobně je to i jinde ve světě. Když vezmete Porýní-Vestfálsko, spoustu průmyslových oblastí po celé Evropě, tak tam, kde doopravdy lidi trpí tím, že je tam nejrozvinutější průmysl, tím, že se tam těží, tím, že je tam těžký průmysl atd., tak ti místní obyvatelé z toho něco mají. Tady ty kraje, které trpí nejvíc tou povrchovou těžbou, tam zůstane 30 % obci a 70 % odejde státu.

Za období socialismu se ty kraje z bohatých staly popelkou. Sice byla snaha předvést dělnické třídě, že vedení státu má zájem na tom kraji, takže se demonstrativně některé akce, u nichž samotný ten proces nebo to, co řešili, musí člověk obdivovat z hlediska technologií, ale vlastně to bylo jenom PR, kdy se třeba přesunul kostel v Mostě za obrovské prostředky. Říkám, skláním se před tím, co jsme dokázali technicky tehdy, co dokázala Československá socialistická republika ukázat světu, tím přesunutím toho kostela, ale ve skutečnosti to bylo PR, protože my tady ukazujeme, zachránili jsme gotický kostel, ale desítky tvrzí, hradů, zámků, klášterů a jiných památek se rozpadly v tichosti a nikdo po tom ani neštěkl.

Kraje trpěly. Dneska je to, jak tady zaznělo, nejvyšší nezaměstnanost, nejhorší vzdělanost, nejhorší průměrný věk dožití. Ti lidé tam průměrně umírají o několik let dříve než ve zbytku republiky. To je doopravdy důležité si uvědomit. Takže to není jenom kultura, ale sociální složení obyvatelstva, na které to má vliv a se kterým bychom měli něco dělat. Také životní prostředí. Samozřejmě víme, jak za doby budování socialismu tyto kraje utrpěly. Celé Krušné hory, od Karlových Varů až po Děčín. To je věc, kterou jsem trošku předpokládal, že po revoluci bude stát řešit a že se to bude mnohem rychleji měnit k lepšímu. Ale ty kraje popelkou byly a popelkou v podstatě i dále zůstávají.

Vezměme si, když se podíváme na hranici Karlovarského a Ústeckého kraje, tam zmizelo 100 vesnic. To je fenomén, který nenajdete nikde jinde v celé Evropě. Chápu, že to není jenom důlní činností, to bych okamžitě byl napadnut, není to pravda. Část vesnic zmizela vyuhlováním, část vesnic zmizela zatopením, ale to zase byla Nechranická přehrada, aby to sloužilo znovu průmyslu. Část zmizela samozřejmě zavojákováním, když to řeknu nespisovně, část vysídlením původního obyvatelstva. Takže těch faktorů tam bylo víc, ale celkově je to tak, že ten kraj je stále devastovaný.

Myslím si, že stát by měl dát nějaký viditelný signál, že to doopravdy s těmi regiony myslí vážně. Takže to očekávání po sametové revoluci bylo velké, ale jak to nakonec dopadlo? My dneska pořád můžeme říkat „rudý sever“. Poslední senátor přede mnou za náš obvod byl člen komunistické strany. Proč asi? Jediný hejtman v minulém období, člen komunistické strany, byl v Ústeckém kraji. Ti lidi jsou tam zoufalí, nešťastní.

Ze zoufalství se přiklánějí buď k radikálům na jedné straně, to znamená, koketují s různými nacionalistickými ideologiemi, šmrnclými fašismem, anebo ze zoufalství jdou na úplně druhou stranu. A radši podpoří komunisty. To je výsledek politiky státu, protože takhle se k těm krajům chová. Evropská unie se to snaží řešit. Kohezní politika. Evropská unie, která rozdělí ty regiony na tři různé typy, v případě České republiky se u nás ten stát rozděluje na dva, na méně rozvinuté regiony a přechodové regiony. Evropská unie říká, že dotace z Evropy do těch jedněch půjdou ve výši 70 % a do těch druhých ve výši 85 %. Česká vláda si hraje s myšlenkou, aby na tom všichni byli stejně, že doplní z těch 70 na 85, těch 15 %, a vlastně to zase znivelizuje. Ale to je proti principům kohezní politiky. To je proti myšlence, že zaostalejší státy vytáhneme na stejnou úroveň ostatních států, že zaostalejší kraje vytáhneme na úroveň těch ostatních států. Česká republika, a teď se omlouvám, do toho trošičku hází vidle. Ta snaha byla, to ne, že bychom o tom nemluvili od sametové revoluce. Když se privatizovalo, Fond národního majetku měl sloužit především tomu, aby se kraje, které jsou na tom hůře, vytáhly nahoru. Fond národního majetku, tam pořád ty peníze byly. Když tato vláda chtěla, potřebovala zalepit díry v rozpočtu, Fond národního majetku rozpustila. To jsou peníze, které měly jít do těchto regionů. Do těchto regionů! Protože především tam byl ten těžký průmysl, který se privatizoval. Z toho se ten fond také tvořil.

O tom, jak vypadal ROP, také snaha pomoci, ROP Severozápad, to je kapitola sama pro sebe, to bychom tady doopravdy byli velmi dlouho. Myslím, že to představovat nemusím.

Kohezní politiku jsem zmínil, takže na závěr jenom jeden příklad třeba symbolický, protože já úplně chápu, že řekne ten stát: My bereme 70 %, my se staráme o ty regiony, my tam posíláme peníze. Tak znovu říkám, zákonem je dáno jenom 40 % z těch 70 %, což je tragicky málo, ale jsou tam závazky, které ten stát má už dávno, ale stejně je neplní. Takže takový symbol, který tady zmíním, byť možná bych nemusel, je ahníkovský zámek. Za komunistů se přesunul kostel alespoň jako symbol. Ahníkovský zámek ustoupil těžbě, to byly Doly Nástup Tušimice, a byl závazek, že se rozebere a přemístí. Ahníkovský zámek je brán jako stylově nejčistší příklad saské renesance v Čechách, velmi cenná památka. Ty prvky jsou rozebrány, uloženy v Chomutově, dokonce se podařilo ještě za mého působení v chomutovském zooparku zasíťovat místo, k čemuž pomohl stát, to se musí přiznat, jako příprava pro ten zámek. Dalších 30 let a nic se neděje. Ty prvky se ničí, degradují, rozpadají. Takže když stát mluví o tom, že napravuje škody, jak to, že z Fondu národního majetku nebo z jiných zdrojů už dávno tuto památku neopravil? Říkám, je to jenom symbol, jenom příklad, ale velmi výmluvný. Kde jsou slova, kde jsou činy... Takže princip toho pozměňovacího návrhu je jasný. Aby přerozdělování těch prostředků bylo stejné jako v případě hlubinné těžby, radioaktivních materiálů, ropy a podobná změna se má týkat i ostatních nerostů, jako jsou štěrkopísky, písky atd. Tedy aby 30 % zůstalo obci, aby víceméně, když to zkrátím, máte to předloženo v tom návrhu, 30 % zůstalo kraji. Ten kraj, tady byla námitka, že by to mělo být účelově vázáno, to není pravda. Tady jde o to, že těch 30 % z toho státu zůstane státu a propadne do státního rozpočtu, tak ať zůstane kraji pro rozvoj toho kraje. To je princip toho pozměňováku. Rozvoj toho kraje. Těch 30 %, které stát skutečně používá, má je vázáno na odstraňování škod způsobených dobýváním, nebo na zjišťování, evidenci, zajišťování likvidace starých důlních děl atd., na to nikdo nesahá. Takže to je to, co jsem chtěl říci k pozměňovacímu návrhu, který bych načetl v podrobné rozpravě.

Děkuji.