Ústavní soud České republiky svým rozhodnutím, kterým zrušil část volebního zákona, vyslal signál Parlamentu České republiky, jakých limitů by se měli zákonodárci držet. Ať již se vydáme cestou kompletní revize volebního zákona, či minimalistickou, tedy doplnění zrušených částí stávajícího zákona v rámci výroku Ústavního soudu, nebo zvolíme cestu jinou, Ústavní soud určil jen některá pravidla budoucí právní úpravy.

Svým rozhodnutím Ústavní soud také způsobil, že změnil pravidla v průběhu hry, v době již vyhlášených voleb do Poslanecké sněmovny, a tím vážně narušil jeden ze základních právních principů a to předvídatelnosti práva, který sám hojně ve své judikatuře hájí.

Jedním z limitů je, že budoucí právní úprava již nesmí obsahovat tzv. aditivní kvórum, tedy minimální volební výsledek politických subjektů kandidujících v koalici, tak jak to bylo doposud, a to ve výši 10, 15, 20% a naopak proti 5% kvóru pro vstup do Poslanecké sněmovny Ústavní soud nic nenamítá.

Osobně nejsem příznivcem žádných kvór, protože omezují vůli lidu v jím volených orgánech a naopak požaduji referendum, tedy všelidové hlasování o klíčových otázkách naší republiky (tato možnost je mimo jiné v Ústavě zakotvena), ale pokud budoucí volební zákon bude 5% kvórum pro vstup do Poslanecké sněmovny obsahovat, tak jak to dnešní rozhodnutí Ústavního soudu umožňuje, a zároveň v něm nebude aditivní kvórum pro koalice, budou strany na hraně vstupu do Sněmovny jednoduše tento zákonný požadavek obcházet tím, že utvoří koalice mnoha politických stran.

Rozhodnutí Ústavního soudu nepochybně bylo politicky motivované, neboť soudci neposuzovali ústavnost, ale jakousi nekonkrétní spravedlnost, a svým nálezem přímo pomohli konkrétním politickým subjektům.