dovolte mi, abych vás seznámil a zároveň požádal o podporu pozměňovacího návrhu Marka Nováka, Lucie Šafránkové, Aleny Gajdůškové, Hany Aulické Jírovcové, Jana Bauera, Jany Pastuchové, Lenky Dražilové, Evy Fialové, Davida Kasala, Karla Raise a Věry Procházkové, k návrhu poslanců Lucie Šafránkové, Tomio Okamury, Radima Fialy a dalších, na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk č. 652, který je v systému zaevidován jako sněmovní dokument 7034.

Tento návrh navazuje a zpřesňuje předloženou novelu Lucie Šafránkové a dalších, která má za cíl zamezit nadužívání sociálních dávek, nastavit jasné parametry a postupy tak, aby nebylo možno systém zneužívat osobami či dokonce skupinami osob. Předně bych vám chtěl poděkovat za to, že samotný návrh novely byl valnou většinou vašich hlasů 5. června propuštěn do druhého čtení. V následujících minutách vás seznámím s hlavními body pozměňujícího návrhu. Nicméně nejprve si dovolím krátce shrnout vznik našeho komplexního pozměňujícího návrhu.

Po prvním čtení původního poslaneckého návrhu kolegyně Šafránkové bylo ústy ministryně práce a sociálních věcí sděleno, že pracuje na komplexním pozměňovacím návrhu tak, aby ministerstvo odstranilo údajné vady, které návrh obsahoval. Vzhledem k tomu, že do konce června nebyla ochota ze strany ministerstva dostát svému slovu, dohodli jsme se napříč politickým spektrem společně s Lucií Šafránkovou a zpracovali jsme komplexní pozměňující návrh.

Jednalo se o intenzivní práci během letních prázdnin, kdy jsme procestovali celou republiku, konzultovali návrhy s odborníky i pracovníky Úřadu práce. Výsledkem byl komplexní pozměňující návrh přijatý výborem pro sociální politiku dne 10. září 2020. Velkým překvapením byl pro nás fakt, že ministerstvo po tom, co zjistilo, že na návrhu pracují poslanci sami, zpracovalo velmi rychle svůj návrh, který vyšel právě ze zjištění poslanců Nováka a Šafránkové. Ačkoli s námi dříve spolupracovat odmítlo! Tento návrh předložilo taktéž výboru pro sociální politiku a ten jej na svém jednání nepřijal.

Vážení přátelé, teprve v této chvíli, po třech měsících intenzivní práce, jsme se s ministerstvem konečně domluvili, že zpracujeme jeden společný návrh. Pro nás je totiž klíčová budoucnost, spravedlnost sociálního systému, a v konečném důsledku také navýšení pracovní kapacity. Také z těchto důvodů jsme přistoupili na nabídku ministerstva a začali spolupracovat na finálním zpřesnění návrhu zákona.

Co mě mrzí a dodnes mrzet nepřestane, je fakt, že díky těmto peripetiím jsme zbytečně ztratili čas. Samotný komplexní pozměňovací návrh obsahuje přes sedm desítek změn, které vám nyní popíšu.

V zákonu o pomoci v hmotné nouzi navrhujeme následující. Doplňujeme výjimky, podle kterých se z pomoci v hmotné nouzi vyloučí osoby v případě jejich sankčního vyřazení z důvodu porušení režimu dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti při nemoci nebo úrazu. Obdobně při vyloučení osob z hmotné nouze navrhujeme postupovat u osob, které nejsou uchazeči o zaměstnání, ale jejich zdravotní stav odpovídá stavu dočasné pracovní neschopnosti. V dalších ustanoveních oproti stávající úpravě doplňujeme podrobnou úpravu obdobnou právní úpravě platné pro uchazeče o zaměstnání i pro osoby, které uchazeči o zaměstnání nejsou a v současné době u nich není dodržování režimu pracovní neschopnosti kontrolováno.

V loňském roce bylo porušení režimu zjištěno celkem ve 26,08 % kontrol. Obdobně jako v případě zaměstnání může uchazeč o zaměstnání Úřadu práce doložit důvod, proč k danému porušení režimu došlo, například kontrola ve zdravotnickém zařízení. V takovém případě pak nedojde k vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání.

Návrh dále specifikuje, za jakých podmínek není osoba v hmotné nouzi, pokud si nezvyšuje příjem vlastním přičiněním. Jedná se o osoby, které neuplatnily svoje pohledávky, nároky nebo majetek. To již v současné praxi funguje, ale je potřeba tyto okolnosti jasně vymezit v uvedeném ustanovení.

Dnes není v praxi zcela zřejmé, kdy se osoba pro účely nároku a výše dávek pomoci v hmotné nouzi považuje za osobu samostatně výdělečně činnou. Proto navrhujeme, že za osobu samostatně výdělečně činnou se považuje taková osoba, která svoji samostatnou výdělečnou činnost nepřerušila nebo neukončila.

Dále navrhujeme rozšířit okruh osob, které mohou být vyřazeny jako příjemci dávek pomoci v hmotné nouzi z důvodu neplnění povinností zákonného zástupce dítěte, spojených s řádným plněním povinné školní docházky, i o osoby, které neplní tyto povinnosti ve vztahu k povinnému předškolnímu vzdělávání. Máme totiž za to, a odborníci to také potvrzují, že poslední rok předškolní docházky je klíčový pro zdravý vývoj dítěte a pro jeho integraci mezi vrstevníky. Nemůžeme podporovat chování, které vede k tomu, že děti jsou bezdůvodně z tohoto vzdělávání vylučovány.

Dalším bodem novely je návrh, aby se doba nezpůsobilosti rozšířila ze tří na šest měsíců, a to i v případech, kdy je dávka z uvedených důvodů nejen odmítnuta, nicméně také zamítnuta. V případě jakékoli nespolupráce tak nebude žadatel považován za osobu v hmotné nouzi na dobu šest měsíců. Lhůta šesti měsíců je již aplikována v praxi případech, kdy osoba neuplatňuje své nároky, pohledávky nebo majetek. Dochází tedy jen k narovnání těchto lhůt pro systém pomoci v hmotné nouzi. Navíc je ponecháno v těchto případech správní uvážení Úřadu práce, kdy osoba může být nadále považována za osobu v hmotné nouzi, pokud to odůvodní konkrétní okolnosti.

V rámci zohlednění pandemické situace pak navrhujeme jako pomoc seniorům, aby se příjmy z důchodu nezapočítávaly pro dávky pomoci v hmotné nouzi z 80 %, ale nově pouze ze 70 %, tedy shodně, jako se započítávají příjmy ze zaměstnání. Nevidíme totiž důvod, proč by měli být senioři penalizováni za to, že celý život v této zemi vytvářeli hodnoty a platili daně.

Vypouští se původní odstavec, který se týká příjmů pro přiměřené náklady na bydlení. Ustanovení je pro praxi matoucí, týká se pouze příjmů pro přiměřené náklady na bydlení u příspěvku na živobytí. Samotný započitatelný a i nezapočitatelný příjem je pro účely nároku a výši příspěvku na živobytí zakotven v zákoně o životním a existenčním minimu, což je dostačující.

Taktéž nově vkládáme ustanovení, které zamezí situacím, kdy například povinná osoba hradí výživné na dítě v soudem stanovené výši a ještě navíc přispěje určitou finanční sumou na vzdělání nebo mimoškolní aktivity dítěte. Jedním z příkladů může být například úhrada letního tábora. Podle aktuálního znění zákona o životním a existenčním minimu by tento příjem snížil výši dávek. Protože podle nás jde o nepřiměřené opatření, navrhujeme možnost správního uvážení nepřihlížet k takovému příjmu. Nemůžeme trestat děti za to, že jim rodiče chtějí zkvalitnit život.

Toto opatření rovněž vytvoří prostor pro správní uvážení úřadu v mimořádných situacích, jako je například pandemie Covid-19, kdy se v praxi prokázalo, že toto uvážení je potřeba mít zakotvené v zákoně. V současné době je toto uvážení upraveno pouze pro uplatnění nároků, pohledávek a majetku.

Návrhem, který se týká nezapočítávání příjmů u studujících dětí směřujeme na jejich motivaci dokončit vzdělání s povinnou praxí. V současné době se příjem dětí v době studia započítává jejich rodičům pro výši a nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi. Toto vede ke snížení nebo odejmutí dávek pro celou rodinu, což je pak rodinou dítěti vyčítáno a tato skutečnost dítě demotivuje nadále ve vzdělání a povinné praxi či brigádě.

Specifikujeme pojem podstatný pokles příjmu, protože v současné době je tento pojem vykládán víceméně metodicky a místy nejednotně. Podstatný pokles příjmu dle našeho návrhu nastane v případě, dojde-li ke snížení nebo ztrátě příjmu alespoň o jednu třetinu, což je zároveň výklad současné většinové praxe. Také se musí jednat o snížení nebo ztrátu opakujících se příjmů, ne pouze o snížení jednorázového plnění.

U zvýšení příjmu vlastní prací doplňujeme, že osoba musí být i nadále aktivní v hledání si zaměstnání, jestliže si má navýšit rozsah a intenzitu výdělečné činnosti či vykonávat lépe placenou práci. Za projevenou snahu o zvýšení příjmu vlastní prací se přidává také spolupráce v rámci sociální práce s obcemi v přenesené působnosti. Máme za to, že tím přispějeme k lepšímu zapojení žadatelů o dávky do společnosti a k jejich vyšší společenské odpovědnosti.

Přesně se specifikuje, jak má vypadat potvrzení o pracovní neschopnosti u osob, které nejsou nemocensky pojištěny a nemají tedy regulérní neschopenku. Vychází se již ze zaběhnuté praxe a úprava je převzata ze zákona o zaměstnanosti.

Dále se v souvislosti s touto novelizací doplňuje povinnost podrobit se za účelem posouzení zdravotního stavu a vydání lékařského posudku vyšetření u smluvního poskytovatele zdravotních služeb určeného krajskou pobočkou Úřadu práce. A to vždy na výzvu krajské pobočky Úřadu práce.

Přidává se rovněž povinnost dodržovat režim pracovní neschopnosti pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi. Zde jasně definujeme pojem režim pracovní neschopnosti pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi. Tato úprava zahrnuje osoby, které nejsou uchazeči o zaměstnání a osoby, které byly z evidence uchazečů o zaměstnání vyřazeni z důvodu porušení režimu pracovní neschopnosti při nemoci nebo úrazu.

Vedle toho navrhujeme další opatření, které pomůže seniorům. Dojde k vypuštění ustanovení, ve kterém je zakotveno, že pokud osoba obdrží důchod, musí vrátit vyplacené částky příspěvku na živobytí. Tento postup se v praxi téměř nevyužívá. Naopak přináší spíše problémy a to jak ohledně správního řízení, tak i z pohledu a kritiky seniorů. Zrušení tohoto opatření nebude mít vliv ani pozitivní ani negativní na státní rozpočet, naopak ušetří zbytečnou administrativní práci a zátěž.

Nově bude možno snížit výši příspěvku na živobytí. Pokud je osoba žadatele nebo příjemce této dávky v pomoci v hmotné nouzi posuzována právě společně s jinými osobami. Jde o případy, kdy některá z těchto osob není považována za osobu v hmotné nouzi nebo není oprávněnou osobou. Výše příspěvku na živobytí se tedy nově stanoví bez celé částky živobytí připadající na tuto osobu.

Zpřesňuje se situace, kdy dlouhodobý příjemce příspěvku na živobytí neklesne na existenční minimum v rámci své částky živobytí. Jde o stav, kdy je příjemce dávky výdělečně činný a rovněž se po něm vyžaduje, aby měl z této činnosti příjem.

Dále upřesňujeme úpravu podmínky pro zvýšení částky živobytí pro zohlednění případů, kdy osoba je sice výdělečně činná, ale má jen nižší úvazek a vykonává takzvanou "levnou práci". Pro zvýšení dávky se musí snažit o navýšení rozsahu a intenzity její výdělečné činnosti či vykonávání lépe placené práce. Pokud tomu tak nebude, nebude této osobě částka na živobytí navýšena o 40 % rozdílu mezi životním a existenčním minimem.

V současné době se totiž stává, že osoba má nízký pracovní úvazek, a přestože je jí nabídnut úvazek vyšší, tato osoba nabídku nepřijme, částka na živobytí se této osobě nemění. Dávka tak zůstává stále z našeho pohledu vysoká. Navrhované opatření již na předešlý příklad bude reagovat právě snížením částky na živobytí. Tímto budeme jednoznačně motivovat příjemce dávek k vlastnímu přičinění o zkvalitnění jejich života.

Upravujeme poskytování doplatku na bydlení do bytů, jejichž aktuální stav není vhodný pro trvalé bydlení osob. Jde zejména o byty, které mají takzvanou "historickou" kolaudaci, ale jejich vlastníci se nestarají o jejich údržbu a v současné době jsou tyto byty vybydlené, zdevastované či hygienicky nevyhovující. Za účelem zamezení výplaty dávky do nevyhovujících prostor pro bydlení navrhujeme výslovně upravit základní standardy pro bydlení u bytu, na který bude dávka poskytována.

Na základě tohoto opatření bude moci být dávka poskytnuta pouze do bytu aktuálně "vhodného" pro bydlení. Tento pojem "vhodný" navrhovaný zákon zavádí pro účely hodnocení základních standardů pro bydlení, přičemž za byt vhodný pro bydlení bude považován pouze byt splňující zákonem stanovené podmínky. Některé podmínky bude moci vyhodnotit přímo Úřad práce a k některým hodnocením - např. hygienické podmínky či stavebně technické požadavky - si bude moci Úřad práce vyžádat stanovisko dalších orgánů či úřadů příslušných k hodnocení těchto skutečností.

Je tedy jednoznačně deklarováno, že podpora bydlení ze strany státu realizovaná prostřednictvím dávky bude poskytnuta výhradně do takových prostor, které splňují alespoň minimální hygienické a technické standardy pro trvalé bydlení a netrpí vadami, které mohou ohrozit jeho obyvatele na zdraví či dokonce životě. Vhodnost bytů se bude primárně prokazovat prohlášením žádosti o doplatek na bydlení.

V případě, že náprava nebude ve stanovené lhůtě zjednána, osoba nárok na dávku na bydlení ztratí, a to od čtvrtého měsíce následujícího po dni, ve kterém uplynula lhůta pro zjednání nápravy. Návaznost spolupráce pověřených obecních úřadů a orgánů OSPOD si zároveň klade za cíl řešit konkrétní případy nikoliv pouze sankcí ve formě odejmutí dávky, nýbrž i formou pomoci při řešení jejich bytové situace, resp. vyvedení těchto osob z nevhodného bydlení. Zpřísňuje se výpočet výše doplatku na bydlení v situaci, kdy osoba společně posuzovaná není osobou v hmotné nouzi.

Vylučuje se postup podle kontrolního řádu a zakotvuje se oprávnění Úřadu práce provádět kontrolu dodržování režimu pracovní neschopnosti u osob, které nejsou uchazeči o zaměstnání.

Dalším opatřením je změna místní příslušnosti pro řízení týkající se přiznání dávek. Podle našeho návrhu by tak nově místní příslušnost byla primárně v obvodu toho úřadu, kde daná osoba skutečně bydlí, nikoliv tam, kde má trvalé bydliště. Odstranila by se tak nutnost dojíždění na často vzdálený úřad nebo zdlouhavý proces dožádání u místně příslušného úřadu.

Co se týče novely zákona o státní podpoře, zde jsou dopady v rámci opatření souvisejícími s příspěvky na bydlení a ty bych rád zmínil. Je to například úprava okruhu společně posuzovaných osob pro účely přidělení a výpočtu příspěvku na bydlení. Příkladem nedokonalosti současné právní úpravy může být situace, kdy v jednom bytě žijí dva okruhy společně posuzovaných osob. Tuto situaci právě v navrhovaném pozměňovacím návrhu řešíme.

Další životní situace, na kterou návrh reaguje, je narození dítěte nesezdaným rodičům. V případě jejich rozchodu je vhodné přímo v zákoně upravit, že se nezletilé nezaopatřené dítě bude posuzovat s tím rodičem, kterému bylo svěřeno do péče. V těchto případech, kdy je o svěření do péče rozhodnuto soudem, by pak odpadlo někdy složité dokazování nevedení společné domácnosti těchto rodičů.

Kritizovány jsou situace, kdy příjemce příspěvku na bydlení či některá ze společně posuzovaných osob vlastní další bytovou jednotku, kterou může využít pro levnější bydlení, nebo pro zvýšení příjmů jejich pronájmem. Vzhledem k tomu, že někteří majitelé bytů či nemovitostí, ve kterých se nachází pronajímané byty, nejsou ani po opakovaných urgencích ze strany poživatelů příspěvku na bydlení, ani na výzvu úřadu práce ochotni předložit vyúčtování zálohově placených služeb, navrhujeme umožnit poskytování příspěvku na bydlení i nadále.

Mění se také úprava zápočtu příjmu osob samostatně výdělečně činných. Vzhledem k tomu, o jaké množství změn se jedná, jelikož je to 72 paragrafů v původním znění pozměňovacího návrhu, navrhujeme dělenou účinnost, nicméně v následujícím znění pozměňovacího návrhu navrhujeme nově vzhledem k tomu, jak dlouho se tento zákon projednává, účinnost ještě dále odložit. A to trojí účinnost od 1. 1. 2022, od 1. 7. 2022 a od 1. 7. 2025. Tato účinnost je následně předložena ve sněmovním tisku 7374. K oběma tiskům se následně přihlásím v podrobné rozpravě.

Děkuji za pozornost.