V souvislosti s přípravou, která probíhala velmi turbulentně - víte, že sami jsme nemohli najít pořád ten optimální vzorec - i já mám obavu, abychom tím, že schválíme tisk, který je svým způsobem revoluční, nedocílili v některých směrech kontraproduktivního účinku, totiž že by přestalo docházet k vymáhání bagatelních pohledávek. Tak právě proto je dobré, abychom si ještě předtím, než posuneme tento tisk - což doufám, že posuneme - do třetího čtení, tak abychom si některé věci uvědomili.
A s ohledem na to, že také spolupracujeme s řadou nestátních neziskových organizací, tak vám jednu z těch zpráv, které jsem dostala a která mě právě upozorňuje na to, že to, co se na první pohled zdá všeobecně - nejen jak tady zaznělo - politicky korektním a našim závazkem a dluhem vůči lidem, kteří jsou v oddlužení, tak může mít i některé účinky, které byste sami neřekli.
A kdo nám takovéhle informace postupuje? Překvapivě je to nestátní nezisková organizace, která si udělala průzkum mezi sociálními pracovníky a sociálními kurátory. Oni se většinou starají třeba o podmíněně propuštěné a odsouzené k výkonu trestu. Garantují prostě každému občanovi, který se ocitl v tíživé situaci, minimálně analýzu jeho situace, a když to jde, tak samozřejmě i pomoc. Ale posuzují jeho situaci komplexně. To znamená nejenom ten dílčí aspekt, že je v dluhové pasti, ale i to, co je významné pro jeho další život.
A oni napsali - a teď je to citace: Sociální pracovníci a sociální kurátoři nevyhodnocují dluhy jako samostatnou problematiku klienta. V rámci spolupráce s klientem na řešení jeho situace klientovi závazky mapují, spolu s klientem je vyhodnocují, zasahují do těchto dluhů a omezují je. Ale to, co je podstatné, dělí je na ty zodpovědné a nezodpovědné.
Čili díky komplexnímu způsobu sociální práce dochází k mnohem lepšímu nastavení řešení klienta v situaci, včetně řešení dluhu. A více, než 3/4 - je to skoro 77 % - sociálních pracovníků a sociálních kurátorů v tom průzkumu uvedlo, že řešení dluhů zahrnuje přímo do své práce s klientem více, než 90 %. Čili vnímá řešení zadluženosti jako zásadní potřebnou aktivitu pro nalezení řešení adekvátních změn v klientově životě.
Já většinou mluvím z patra, tohle čtu. Protože, když cituji nebo uvádím informace z výzkumů a průzkumů, tak rozhodně nechci zkreslit nepřesnou interpretací, respektive memorováním toho, co jsem si zapamatovala, obsah.
V dlužnících bychom měli podporovat odpovědnost a poctivý přístup ke splácení. Teď to přijde. Jen tak si budou uvědomovat reálné příčiny svého zadlužení a mohou vystoupit z bludného kruhu svých dluhů.
Ve vztahu k insolvencím se respondenti vyjádřili jednoznačně pro zachování jasně daných povinností dlužníka a sociální pracovníci se obecně přiklánějí k podmínce minimální úhrady dluhů ve výši 30 %, se kterou se pracovalo samozřejmě už v různých variantách našich novelizací. A nižší než tento poměr vnímá správné pouze 18 % z nich. V případě vysokých dluhů, kdy by dlužník neuhradil ani pět procent, se opět tři čtvrtiny těchto pracovníků, o jejichž fundovanosti nemám pochybností, přiklání k tomu, že by prodloužení doby trvání oddlužení mělo trvat - teď se budete divit - více než pět let. Šlo o 400 sociálních pracovníků a sociálních kurátorů. Tím nechci zpochybnit to, na čem jsme se dohodli, ale ty podklady, které dostávám, tak ukazují i na to, že se v podstatě generačně takové chování, tzn. zadlužování se aniž mám na to prostředky, dědí, přechází z jedné generace, a to si myslí na další, pokud zde není nějaký razantnější limit, reakce, a to si myslí 95 % sociálních kurátorů a sociálních pracovníků.
Vycházím z toho, co sami zveřejnili. Já jsem byla velmi překvapená a musím říci, že si myslím, že bychom i tohle měli vzít v úvahu, čímž nechci zpochybnit schvalování tohoto tisku, nicméně není dobré, abychom si tady nalhávali, že strašně dobře ta naše novela zapůsobí na změnu chování dlužníků. Pokud by byla nastavena příliš benevolentně, tak my si sesbíráme volební body, nicméně ve výsledku samotným dlužníkům a jejich dětem nepomůžeme, nebo zřejmě nepomůžeme, tak jak tvrdí ti, kteří mají a jsou za to i placeni a jsou profesně dostatečně vybaveni za to, aby jim pomáhali. Prostě můžeme je utvrdit v tom, že dluhy se vlastně dělat vyplatí.
Tomu samozřejmě odpovídají, já jsem si ještě vytáhla další podklady, které jsem dostala, ke kterým už jsem taková skeptičtější. Protože víme, že když se zeptáte třeba na ulici někoho, jestli by se měl znovu zavést trest smrti, tak vám řekne každý druhý občan, že ano, přestože jsme vázáni evropskými úmluvami a máme spoustu závazků, že to ani nelze, tak tady jsem taky skeptičtější. Ale přesto si dovolím ocitovat jednu věc, kterou bychom tak, jako ti, kteří reprezentují občany České republiky, měli vědět: Lidé by měli utrácet jen peníze, které již mají, a neměli by se spoléhat na budoucí příjmy. S tímto názorem souhlasí přibližně čtyři z pěti Čechů, což je prezentováno podle šetření výzkumné agentury STEM/MARK a uvedla to CNN Prima News.
Samozřejmě se ty názory liší. Klasicky sociodemografické charakteristiky, věk, je tam vzdělání jako jeden ze statisticky relevantních ukazatelů. Mladí lidé řeší případné potíže se splácením svých dluhů mnohem snadněji než senioři. A také vzdělanější lidé a méně vzdělaní mají rozdíly. Ale čtyři z pěti je poměrně významný faktor. A zvažované zkrácení oddlužení na tři roky by podstatně zvýšilo počet lidí, kteří by byli ochotni se zadlužit a dluhy nesplatit a žít po dobu oddlužení z nezabavitelného minima, to si taky myslí naše veřejnost. Čili musíme vzít v úvahu i něco jiného než sbírání politických bodů, ale také to, že reprezentujeme lidi, kteří ve své většině mají obavy, abychom nevychovávali k nezodpovědnosti a řekněme k určité ekonomické lehkomyslnosti hlavně generace nastupující, tzn. mladé lidi, kteří velmi "chytře" si budou myslet, že takhle se dá žít a že by to mohl být životní styl.
Naprostá většina lidí v tom výzkumu by sama nebyla dluhy ochotna odpouštět ani svým známým a podporuje i důsledné vymáhání dluhů. A jak říkám, i když jsou to vysoká procenta, 78 % souhlasí s tím, že by se měly utrácet jen peníze, které máme, atd., tak já je dál nebudu číst. Ty výzkumy jsou obsáhlé, jsou tady k dispozici u mě. Možná, že někteří z vás je dostali. Já jsem si říkala, že je důležité, pokud tady o tom nikdo přede mnou nebude mluvit, takže - já se dívám na hodinky, no to nevím, tedy, zrychlím svůj výstup, nicméně by bylo dobré, já vím, že mám čas, že letí - na druhé straně si myslím, že je třeba, abychom věděli, co si myslí veřejnost a hlavně, co si myslí ti, kteří se starají o lidi, kteří mají velké problémy.
A teď ještě jedna, možná je to trošku překvapivá věc, ale já se potom přihlásím samozřejmě v podrobné rozpravě k pozměňovacímu návrhu, který jsem tam vkládala a který vím, že tady koloval u opozičních i koaličních poslanců. Já jsem ho několikrát četla a došla jsem k závěru, že přece jen by bylo dobré udělat takovou pojistku. Ten pozměňovací návrh se týká záloh, a konkrétně jde o to, aby, nebo reaguji tím návrhem na to, já reaguji, ten návrh samozřejmě říkám, že byl připravený těmi, kteří jsou na té druhé straně, tzn. vymáhají dluhy. A asociací, která se na tom také podílela. A jde o to, aby v určitých případech bylo až na zákonem stanovené výjimky stanoveno, že ihned po zahájení exekučního řízení zde dojde na zálohy na náklady exekuce, kdy se v tom návrhu zakládá nárok exekutora na složenou zálohu a tzv. další zálohu po třech letech exekučního řízení, a povinnost oprávněného, tedy toho věřitele, nést náklady exekuce v případě, že bude exekuce zastavená, a teď jsou tam příslušná ustanovení. Čili je to taková určitá pojistka, aby se nestalo, že se nebudou vůbec obracet věřitelé v případě, že to tedy tou novou zákonnou úpravou bychom přehnali, na exekutory a v podstatě by došlo k situaci, kterou velice dobře znám z vlastní zkušenosti jako předsedkyně bytového družstva, když jsme v 90. letech marně hledali někoho, kdo by naši bagatelní pohledávku vymohl, to za prvé. A za druhé, máme tady spoustu těch svépomocných firem, které by se toho rády, vymáhacích, ujaly, ale myslím, že k této praxi bychom se neradi vraceli.
Konec konců i sama důvodová zpráva přiznává, že v současné době existuje možnost soudního exekutora požadovat zálohu na náklady exekuce. V praxi se nevyužívá. Právě je třeba uložit oprávněnému možnost zálohu na exekuce stanovit přímo a k tomu exekučnímu postihu majetku by se přistoupilo teprve poté, co by oprávněný prošel příslušným úředním postupem, soudním, správním, exekučním.
Myslím si, že v tomto ohledu ten návrh, který je vložen pod číslem 7435, je alternativou, ke které můžeme přihlédnout ve třetím čtení až budeme zvažovat, jaký ten celkový výsledný tvar bude novela mít. A současně; já vím, že už nemám čas s dalšími body vás seznámit, ale je to vložené v systému, samozřejmě, se domnívám, že bychom tím předešli některým rizikům, která jinak rozhodně podle mého přesvědčení, hrozí.
A jinak opakuji, mám sama velký zájem na tom, aby se pomohlo těm, kteří nikoliv vlastním zaviněním se dostali do nedobré situace, ve které se nyní ocitli, a myslím si, že samozřejmě prodlužování doby a váhání třeba při tom projednávání tady ve Sněmovně by mohlo vést k tomu, že by se ta jejich situace výrazně právě ještě v době nouzového stavu zhoršovala.
A ještě jedna poznámka, protože když se dívám na tabuli, tak se obávám, že už je to stejně jedno, protože jsme si neodhlasovali prodloužení po 19. hodině, myslím si současně, že naše veřejnost ocení, že se tímto tiskem zabýváme tak důkladně, že to není tak, že by řekli, že něco zdržujeme. Já si také myslím, že pokud budeme chtít, tak v klidu to druhé čtení v blízké době ukončíme a i některé pozměňovací návrhy, které můžou znít jako překvapivé, budeme mít dostatek času projednat.
Takže vám děkuji za pozornost. Omlouvám se, že jsem byla možná trošku obsáhlejší, ale myslím si, že to stálo za to se tady tomuto tématu, a v tom se naprosto shoduji s Patrikem Nacherem, věnovat důkladněji než tématům jiným.
Děkuji.
